Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 21.6.2005
Svátek má Alois




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Evropská rada riskuje osud EU
 >SPOLEČNOST: Příležitosti optimismu, mrzutosti stárnutí
 >EVROPA: Je čas na britská řešení - prorocký článek
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Zhanobená školačka a jiné zajímavé souvislosti
 >SPOLEČNOST: Vesničko má středisková
 >PRÁVO: Jak podvést majitele nemovitosti
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak si zachovat svobodu
 >ARCHITEKTURA: Tugendhat před opravou
 >GLOSA: Přepisování dějin a prožitkoměr milionů
 >MÉDIA: Největší Čech
 >ZVĚROKRUH: Rak (1. část)
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >MÉDIA: Plaťme si lepší veřejnou službu
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Seznamte se s léčivými rostlinami
 >PENÍZE.CZ: Poválečné nájmy - obludnost komunistických zásahů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
21.6. GLOSA: Přepisování dějin a prožitkoměr milionů
Jiří Staněk

Řeknu to hned zkraje. Na "přepisování dějin" nevěřím. Vždycky jsem si myslel, že pojednání o historii lze pouze psát. Jaromír Nohavica zpívá: "Františéék Palackýýý, píše svýýý dějinýýý". V té jedné větě je všechno. Vidíme starého pána jak studuje prameny a pak na čistý list papíru zapisuje co zjistil. Nepíše, jak se věci staly, není médium, přes které se historická událost přesouvá z roku X na papír. Výsledkem jeho práce je čistě subjektivní obraz dějin a je to také nutně obraz neúplný. V ideálním případě obraz poctivého řemeslníka, vzniklý na základě autorova nejlepšího vědomí a svědomí.

Proto mě teze, že někteří zlí lidé se snaží dějiny "přepisovat", zaráží. Vnucuje to totiž člověku představu, jako by snad už někde existovaly hotové dějiny. Jako by někde byl uložen přesný a pro všechny závazný otisk toho, co se stalo. To se mi zdá skoro nemožné. Vždycky jsem myslel, že historie je spíš něco jako nekonečný temný hvozd zahalený hustou mlhou. Navíc hvozd, který nikdo neuvidí celý na vlastní oči. Živý člověk ho projde jenom malý kousek a mrtví obvykle detailní mapy nemalují. Maximálně si o něm můžete nechat vyprávět a udělat si vlastní náčrtek. Ale podívejme se trošku blíž na to, co o "přepisování" historie říká jeden propagátorů tohoto termínu. Je to náš pan prezident. Nejpřesněji svůj pohled na věc vyjádřil 2. 5. v Ostravě. Řekl mimo jiné toto:

"Uvědomování si těchto věcí je důležité i proto, že se v poslední době opět setkáváme s pokusy historii přehodnocovat, pod různými záminkami ji přepisovat či se ji snažit - na základě dnešních pohledů, tedy bez tehdejších tragických prožitků miliónů lidí - tak zvaně napravovat. Často slýcháme úvahy, ve kterých bývá konec druhé světové války interpretován jinak, než jak byl milióny tehdejších našich spoluobčanů prožit."

(Z projevu Václava Klause v Ostravě u příležitosti oslav 60. výročí konce 2. světové války)

Z citátu je zřejmé, že pan prezident si myslí, že skutečně existuje závazný obraz historických událostí. Dokonce nám řekl, kde ho hledat. Obraz konkrétní historické události - konce druhé světové války - máme hledat v prožitcích milionů našich spoluobčanů, kteří konec války pocítili na vlastní kůži. Při hledání tohoto obrazu narazíme ovšem na řadu problémů. Popíšu pár těch, které mě napadají jako první.

V projevu pana prezidenta chybí návod, jak ty prožitky miliónů zachytit a změřit. Historická pojednání těžko mohou psát miliony kolektivně, vždycky si nakonec musí sednout jednotlivec nebo malá skupinka lidí a svůj pohled na historické děje zapsat. Ano, svůj pohled. Je prostě technicky nemožné získat objektivní a nezpochybnitelný obraz čehokoli a u dějin je to zvlášť složité. Rozumí se samo sebou, že přímí pamětníci zdrcující většiny historických dějů už nežijí. Písemné zprávy zanechal jen nepatrný zlomek těch, kteří byli svědky toho či onoho. Je snad teoreticky možné udělat anketu nebo hlasování mezi přímými účastníky poslední spartakiády, ale už se nám ani teoreticky nepodaří zjistit, co si myslely milióny lidí v Čechách a v Evropě o bitvě na Bílé Hoře.

Je tu ještě jeden problém. Znalost prožitků miliónů by byla jistě vrcholně zajímavá. Změřit podobné věci se snaží generace sociologů. Můžeme ovšem třeba jen teoreticky říct, že jen to, co si o věci myslí její přímí účastníci, můžeme brát jako bernou minci? A navíc jen to, co si myslí přesně v okamžiku, kdy se to či ono děje? Představte si například, že by k vám přišel 17. listopadu 1989 předvídavý historik (historik se sklony k prognostice, který předem ví, že 17.11. 1989 se stane významným dnem) a ptal se vás, co si myslíte o tom, co právě prožíváte. Historik by obešel všechny domácnosti v tehdejším Československu a vzniklý průzkum veřejného prožitku by se stal závazným a nezpochybnitelným výkladem historické události. Říkal by takhle změřený kolektivní prožitek, co se 17. listopadu opravdu stalo? Opravdu platí i v tomhle případě přísloví, že "víc hlav víc ví"? Je pohled pana Jakeše na věci stejně bystrý a závažný, jako pohled například Václava Klause? A mají pohledy obou pánů stejnou váhu jako pohled můj? Věděl vůbec někdo v Československu v té době, jestli a jak se na věci podílí Moskva a Washington? Navíc ani hlava nejchytřejší nemůže tušit jak to všechno dopadne a tudíž jaký bude mít 17. listopad význam pro budoucnost. Spousta informací se objeví na denním světle až dodatečně.

Dobře tedy, řekne obhájce teze o přepisování, budeme měřit s odstupem a budeme měřit celosvětově. No ano, ale jaký odstup je dostatečný? V případě hodnocení konce druhé světové války je podle pana prezidenta odstup dokonce nežádoucí, protože novější pohled by nás mohl nutit historii tzv. napravovat. Vzniká neřešitelné dilema. Chceme se dozvědět jak se věci skutečně odehrály a pamětníci nám to buď 1. nemohou říci protože jsou mrtví; 2. nedokáží říci protože nevědí; a nebo 3. celý průzkum prožitků miliónů není technicky možný.

Zbývá nám tedy jediná možnost. Vrátit se ke starému dobrému Františku Palackému a dějiny psát. Každý tak jak nejlépe umí a podle svého nejlepšího svědomí. Vždycky se najde někdo, kdo s námi nebude souhlasit a dějiny si napíše po svém. Kdo nás rozsoudí? Nikdo. Případný posuzovatel toho čí interpretace odpovídá tomu jak byl konec války milióny prožit se dostane brzo do stejných problémů jaké jsem popsal už dříve. Takový soudce by musel být opět nadán nadpřirozenou schopností změřit prožitky miliónů.

Jak pan prezident, tak my všichni ostatní, se budeme muset smířit s tím, že různí lidé budou historii interpretovat různě. Můžeme je kritizovat a říkat kde udělali ve své interpretaci chybu. Ale vinit je z "přepisování dějin" není dost dobře možné. Přepisování závazně daných dějin neexistuje, protože neexistují závazně dané dějiny. Aspoň do té doby, dokud nebude vynalezen prožitkoměr miliónů.




Další články tohoto autora:
Jiří Staněk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku