Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 22.6.2005
Svátek má Pavla




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Investigativní pimprlata v Hlubokém hrdle
 >EVROPA: Nezahrávejme si s evropskými běsy
 >ÚVAHA: K článku "Přepisování dějin a prožitkoměr milionů"
 >MÉDIA: Televizní poplatky - dlužníci versus neplatiči
 >ÚVAHA: Právní stát
 >NÁZOR: Vyznamenat bratry Mašínovy?
 >ZVĚROKRUH: Rak (2. část)
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (3)
 >MEJLEM: Úskalí evropské identity podle Václava Klause
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Pořad o českém jazyce na ČT
 >PENÍZE.CZ: K moři s kartou, šekem nebo hotovostí?
 >EVROPA: Evropská rada riskuje osud EU
 >SPOLEČNOST: Příležitosti optimismu, mrzutosti stárnutí
 >EVROPA: Je čas na britská řešení - prorocký článek

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Média  
 
22.6. MÉDIA: Televizní poplatky - dlužníci versus neplatiči
Petr Štěpánek

V pondělí 20. června 2005 končí lhůta, kterou vedení České televize určilo svým dlužníků k uhrazení dlužných částek za koncesionářské poplatky. Akce České televize se setkala s různorodým přijetím odborné i laické veřejnosti. Lidé vesměs kladně hodnotili samotný fakt, že se Česká televize pustila do boje s dlužníky, na druhou stranu ovšem management ČT kritizovali za nepříliš taktní formu, jak se tak stalo.

Ať už Českou televizi za její postup spíše chválíme či naopak kritizujeme, nemělo by nám ovšem uniknout, že veřejnoprávní televize má za sebou pouze tu první – a dodejme, že snazší – část svého tažení. V první fázi se předmětem jejího zájmu stali tzv. dlužníci. To znamená lidé, kteří se někdy v minulosti jako koncesionáři přihlásili a v toku času některý měsíc či měsíce nezaplatili. Častokrát jde o bagatelní dlužné částky v řádu desetikorun. To když dlužník neuhradil třeba jeden jediný měsíc.

Proti dlužníkům však stojí ještě úplně jiná kategorie, říkejme jí třeba neplatiči. To jsou ti, kteří svůj televizní přístroj nikdy nepřihlásili a nikdy televizní poplatky neplatili. Jejich faktický dluh vůči veřejnoprávní televizi činí častokrát i tisíce korun. To jsou narozdíl od bagatelních dlužníků ti skuteční škůdci systému. Jenže postup proti těmto zlodějům, kteří měsíc co měsíc kradou 75 korun a ze všech poctivých spoluobčanů, kteří narozdíl od nich každý měsíc platí, činí hlupáky, je mnohem těžší.

Naše zákony zatím, bohužel, neumožňují podobné postupy jako třeba ve Švýcarsku, kde uniformovaný pošťák smí vstoupit do bytu a zkontrolovat existenci televizního přijímače, či ve Velké Británii, kde chytrý automobil z ulice detekuje nepřihlášené televizory. Novela zákona, kterou má poslanecká sněmovna právě na programu, se tento stav pokouší změnit. Uvidíme, zda se to podaří. Pokud ne, vychytralí zloději budou mít i nadále důvod ke smíchu. A soudy budou honit babičky dlužící sto korun.

Docela by mě zajímala ještě jedna věc. Kolik neplatičů má Česká televize ve svých vlastních řadách? Z doby, kdy jsem jako redaktor pracoval na Kavčích horách, si pamatuji některé členy štábu, kteří se nijak netajili tím, že koncesionářské poplatky neplatí a nikdy platit nebudou. Bezplatný příjem programů veřejnoprávní televize pro ně byl něco na způsob deputátního uhlí.

Petr Štěpánek, 20. 6. 2005, www.petrstepanek.cz


Další články tohoto autora:
Petr Štěpánek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku