Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 22.6.2005
Svátek má Pavla




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Investigativní pimprlata v Hlubokém hrdle
 >EVROPA: Nezahrávejme si s evropskými běsy
 >ÚVAHA: K článku "Přepisování dějin a prožitkoměr milionů"
 >MÉDIA: Televizní poplatky - dlužníci versus neplatiči
 >ÚVAHA: Právní stát
 >NÁZOR: Vyznamenat bratry Mašínovy?
 >ZVĚROKRUH: Rak (2. část)
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (3)
 >MEJLEM: Úskalí evropské identity podle Václava Klause
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Pořad o českém jazyce na ČT
 >PENÍZE.CZ: K moři s kartou, šekem nebo hotovostí?
 >EVROPA: Evropská rada riskuje osud EU
 >SPOLEČNOST: Příležitosti optimismu, mrzutosti stárnutí
 >EVROPA: Je čas na britská řešení - prorocký článek

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
22.6. NÁZOR: Vyznamenat bratry Mašínovy?
Vladimír Bernard

Pan Pavlata v Lidových novinách minulý týden volal po vyznamenání bratří Mašínů. Připadá mi, že celý boj o ně je ve skutečnosti součástí většího zápasu, kde jde o přerušení právní kontinuity státu, o zrušení tisícovek rozhodnutí zejména v majetkových věcech, že je tu návaznost na sudetské Němce, na požadavky na nulitu Mnichova. Jde o to, prostě současnou právní budovu narušit a zrušit.

Sami Mašínové jsou docela pochopitelní – teoreticky, i když je samozřejmě obtížné si představit pocity Josefa Mašína, když podřezával toho spoutaného muže. Měli bezpochyby na počátku naprosto pozitivní motivaci, romantickou a vlasteneckou. Byli velmi mladí, skoro děti, měli pocit, že jdou stejnou cestou jako jejich otec, který byl důstojník a bez diskuse vlastenec a hrdina. Rozdílů mezi nimi a otcem je zde ale mnoho – bratři Mašínové nebyli součástí žádné odbojové organizace, neměli žádný zahraniční kontakt, ani s exilovou vládou, ani s tajnou službou, vyjma nejspíš několika provokatérů StB. Jejich vzdáleným cílem byl jistě pád stalinistického režimu. V praxi ale jejich bezprostřední cíl byl jiný: chtěli vstoupit do americké armády a s ní válčit proti stalinismu – naivně věřili, že to americká armáda někdy udělá. Byli sami a hodně bezradní. Jejich krutost připomíná trochu krutost dětí, které vidí násilí jenom v komiksech a válečných filmech ruského typu, kde neteče krev a lidé jen tak klidně padají a proto je pro ně násilí tak lehké a proto – vlastně jde o nedostatek představivosti na počátku, které se pak logicky stává zoufalým bojem o přežití, jako následek toho prvotního nedostatku fantazie. Jejich počínání i zabíjení je romantické, v další fázi už jde také o záchranu vlastního života – doma jim hrozila šibenice už po první vraždě. Komunistickému režimu jejich činy neškodily, ale spíše prospívaly – podřezávání svázaných lidí a střílení do zad se výtečně propagandisticky využívalo a jinak režimu vůbec žádnou škodu nezpůsobili.

Srovnání s Kubišem a Gabčíkem je také naprosto omylné. Výrazných rozdílů je velice mnoho - první jednali na rozkaz exilové londýnské vlády, za souhlasu spojeneckých orgánů, v koordinaci s místními odbojovými organizacemi, druzí izolovaně a naprosto sami; první měli za cíl „vraždu na tyranu“, druzí zabíjeli četníky nejnižších šarží nebo pokladníka venkovské fabriky.

Mašínové vstoupili do americké armády, aby bojovali proti komunistům. Když se nic takového nestalo, armádu neopustili, ale stali se profesionálními vojáky. Proti komunismu nebojovali už nikdy.

Rozhodně není správné je považovat za obyčejné vrahy, protože neměli sobeckou motivaci, ale stejně nesprávné je vyznamenávat a stavět na rovinu skutečným hrdinům i protikomunistického odboje.


Další články tohoto autora:
Vladimír Bernard

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku