Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 24.6.2005
Svátek má Jan




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Stáleimunní Železný
 >POLEMIKA: Článek, který má úvod, stať i závěr
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (4)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Chrousti
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >HUDBA: Elton John v Praze aneb Dvě hodiny kvalitní muziky
 >ZÁBAVA: Bedna s Windowsy
 >PSÍ PŘÍHODY: Vítáme vítáním
 >DOKUMENT: Otevřený dopis sdružení Mallorn
 >CHTIP: Jó, to byly časy V.
 >ZOO PRAHA: Den Evropy 26. 6. 2005
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Krumpáče po dlouhé době zase na veřejnosti
 >EKONOMIKA: Sníží ČNB sazby?
 >PENÍZE.CZ: Vládní snížení daní: měl by přijít další krok
 >POLITIKA: Od koho se učí sociální demokracie?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
24.6. ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (4)
Epoch Times

Komentář 1. [3/3]

Co je komunistická strana?

V. Duch zla odporující přírodě a lidské přirozenosti

Všechny věci pod nebesy procházejí životním cyklem narození, dozrávání, úpadku a smrti.

Na rozdíl od komunistického režimu, nekomunistické společnosti, i ty trpící v područí zkostnatělých totalitárních vlád a diktatur, často povolují alespoň jistý stupeň samoorganizace a sebeurčení. Starobylá čínská společnost byla v podstatě ovládána podle dvojí struktury. Venkovské oblasti měly ve svém středu nezávislé sociální organizace, zatímco městské se uspořádaly kolem cechů. Vláda odshora dolů nepřesahovala úroveň krajů.

Nacistický režim, jenž se krutostí vyrovná komunistické straně, stále ještě neupíral právo na osobní vlastnictví. Komunistické režimy vykořenily jakoukoli formu sociálního uspořádání nezávislou na straně. Nahradila je vysoce centralizovanými donucovacími strukturami.

Pokud je přirozené, že v celé sociální struktuře od shora až dolů smí člověk nebo skupina lidí jít svým směrem a ustanovovat se na určitých úrovních, potom je komunistický režim přesným opakem tohoto.

Komunistická strana neudržuje všeobecný standard lidské povahy. S pojmy dobra a zla, stejně jako se všemi zákony a pravidly, svévolně manipuluje. Komunisté nestrpí vraždu, vyjma těch zařazených komunistickou stranou do kategorie nepřátel. Synovská úcta je vítána, ne však k rodičům, kteří byli označeni za třídní nepřátele. Laskavost, čestnost, zdvořilost, moudrost a věrnost jsou všechny dobré. Když si to ale strana nepřeje nebo si zrovna nechce vážit těchto tradičních ctností, potom se stávají nevhodnými. Komunistická strana je vybudována na principech odporujících lidské povaze.

Nekomunistické společnosti obecně uznávají dualitu lidské povahy: dobro a zlo; spoléhají na utkvělé sociální smlouvy k udržení rovnováhy ve společnosti. Nicméně v komunistických společenstvích je samotný pojem lidskosti popírán, ani dobro ani zlo nejsou brány na vědomí. Opomíjení pojmů dobra a zla slouží podle Marxe k úplnému svržení superstruktury staré společnosti.

Komunistická strana nevěří v boha, dokonce ani nerespektuje fyzickou podstatu. „Bitva s nebesy, boj se zemí, zápas proti lidským bytostem – takto žitý život je plný radosti.“ To bylo heslem ČKS během Kulturní revoluce. Toto uvalilo veliké utrpení na čínský lid a čínskou zemi.

Číňané tradičně věří v jednotu nebes a lidských bytostí. Lao-c´ řekl v Tao-te-ťing (Knize o cestě a ctnosti): „Lidé následují zemi, země následuje nebesa, nebesa následují Tao, a Tao následuje to, co je přirozené.“ Lidské bytosti a příroda existují v harmonickém vztahu uvnitř ustavičného vesmíru.

V Komunistickém manifestu Marx prohlásil, že: „V roce 1848 přízrak obchází Evropu – přízrak komunismu.“ O století později se komunistická strana ukázala být vskutku zlým zjevením – proti nebi, zemi a lidským bytostem. Odporuje povaze vesmíru.

VI. Některé rysy posedlosti zlem

Samotné orgány komunistické strany se nikdy nepodílejí na výrobních či tvůrčích činnostech. Jakmile jednou uchopí moc, připojí se k lidem a kontrolují je a manipulují jimi. Rozšíří svou moc dolů až k nejzákladnější jednotce společnosti kvůli strachu ze ztráty kontroly. Zmonopolizují zdroje výroby a vyrvou ze společnosti blahobyt.

V Číně se ČKS rozšířila všude a ovládá vše, ale nikdo nikdy neviděl výpisy z účtů ČKS, jen ty pro stát, místní vlády a podniky. Od ústřední vlády po vesnické výbory venkovských oblastí je komunálním úředníkům vždy dána nižší hodnost než komunistickým kádrům, takže komunální úřady musí následovat příkazy úřadů komunistické strany, které jsou na stejné úrovni.

Organizace ČKS je jako obrovský zlý duch posednutí, který je napojen na každou malou jednotku a hluboce proniká do každé buňky čínské společnosti, takto ovládá čínský národ a vysává jeho energii.

Tato charakteristická struktura posedlosti zlem existovala v lidské historii v minulosti - buď částečně nebo přechodně. Nikdy však nepůsobila tak dlouho a nekontrolovala společnost tak úplně, jako za vlády komunistické strany.

Z tohoto důvodu žijí čínští rolníci v chudobě a otroctví. Musejí podporovat tradiční komunální úředníky, stejně jako mnohé komunistické kádry.

Z tohoto důvodu jsou čínští dělníci ohroženi nezaměstnaností. Posedlá ČKS vyčerpávala fondy továren po mnoho let.

Z tohoto důvodu shledali čínští intelektuálové dosažení svobody myšlení příliš obtížným. Kromě svých správců má ČKS také své stíny, které nedělají nic, jen se natahují všude a monitorují lidi.

Podle moderní politické vědy moc pochází ze tří hlavních zdrojů: síly, bohatství a vědomostí. Komunistická strana se nikdy nerozpakovala použít násilí k okrádání lidí o jejich majetek. A co je důležitější: Připravila lidi o svobodu projevu a tisku. Posedlost zlem ČKS kontroluje společnost tak neprodyšně, že to může být stěží srovnáváno s jiným režimem na světě.

VII. Zbavení se nadvlády Čínské komunistické strany

Od chvíle, kdy Marx před více než stoletím zveřejnil „obcházející přízrak komunismu“, se komunistická strana rozšířila po celém světě jako smrtící epidemie. Zabila desítky milionů životů a stovkám milionů sebrala majetek a svobodu.

Základní doktrínou komunistické strany je zabavení veškerého soukromého majetku, stejně jako odstranění vykořisťující třídy. Soukromé vlastnictví tvoří základ všech lidských práv a často udržuje národní kulturu. Lidé okradení o soukromé vlastnictví ztrácejí také svobodu mysli a ducha. Dále mohou ztratit možnost svobodného získání společenských a politických práv.

Čelíc krizi, aby přežila, byla ČKS v 80. letech 20. století donucena k ekonomickým reformám. Některá práva na soukromý majetek byla lidem navrácena. Tím vznikla skulina v mohutné mašinérii přesné kontroly ČKS. Tato slabina se začala zvětšovat, jak se členové ČKS snažili nahromadit svá osobní jmění.

Přízrak posednutý zlem - ČKS, podporovaný násilím, podvody a častým měněním zásad, naznačil počátek rozkladu a je nervózní při každém nepatrném vyrušení. Pokouší se přežít hromaděním většího bohatství a zpřísněním kontrol, přesto tyto činy jen přispěly k zesílení krize.

Dnešní Čína se zdá být prosperující, ale sociální rozpory dosáhly úrovně nikdy dříve nevídané. Využívajíc politických technik minulosti, se ČKS možná pokouší o jakýsi ústup. Popírá předešlé pronásledování demokratického hnutí na náměstí Tchien-an-men nebo Falun Gongu, a vytváří si z další skupiny svého vybraného nepřítele, na němž cvičí svoji sílu teroru.

Na výzvy, kterým čínský národ čelí posledních sto let, odpověděl dovozem zbraní, reformou systému a uskutečněním extrémních, násilných revolucí. Nespočet životů bylo ztraceno, tradiční čínská kultura byla vymýcena. Vypadá to, že odezvy selhaly. Když agitace a úzkost naplnily čínskou mysl, ČKS využila příležitosti a vstoupila na scénu. A od té doby řídí tuto starodávnou civilizaci.

Až přijdou další výzvy, čínští lidé si budou muset nevyhnutelně zvolit znovu. Bez ohledu na to, jak si zvolí, každý čínský občan musí rozumět faktu, že jakákoli přetrvávající naděje v ČKS jen zvětší škody způsobené čínskému národu a vloží novou energii do posednutí ČKS.

Musíme opustit všechny iluze a vytvořit si svá vlastní pozorování a rozhodnutí. Jedině pak se můžeme zbavit noční můry nadvlády ČKS, která trvá již přes 50 let. Ve jménu svobodného národa můžeme obnovit čínskou civilizaci postavenou na respektování lidské povahy a soucitu ke všem.




Další články tohoto autora:
Epoch Times

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku