Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 22.6.2005
Svátek má Pavla




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Investigativní pimprlata v Hlubokém hrdle
 >EVROPA: Nezahrávejme si s evropskými běsy
 >ÚVAHA: K článku "Přepisování dějin a prožitkoměr milionů"
 >MÉDIA: Televizní poplatky - dlužníci versus neplatiči
 >ÚVAHA: Právní stát
 >NÁZOR: Vyznamenat bratry Mašínovy?
 >ZVĚROKRUH: Rak (2. část)
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (3)
 >MEJLEM: Úskalí evropské identity podle Václava Klause
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Pořad o českém jazyce na ČT
 >PENÍZE.CZ: K moři s kartou, šekem nebo hotovostí?
 >EVROPA: Evropská rada riskuje osud EU
 >SPOLEČNOST: Příležitosti optimismu, mrzutosti stárnutí
 >EVROPA: Je čas na britská řešení - prorocký článek

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
22.6. Setkání proběhlo v srdečném duchu
(JAG)

Větou, jakou nám byla za totality zastírána skutečnost, že bolševičtí potentáti na své schůzce nic neprojednali a jenom se ožrali jak slívy, by se dalo popsat i pondělní setkání premiéra Paroubka s komunistickým šéfem Grebeníčkem. Ani o jejich jednání totiž nebyly uveřejněny žádné podstatnější informace, přestože oba pánové po schůzce evidentně podroušeni nebyli.

Jedinou výjimkou snad bylo sdělení, že Grebeníček přezkoušel Paroubka a pochválil jeho "mimořádnou připravenost" před cestou do Číny (byla narychlo přilepena k premiérově oficiální návštěvě Japonska a její účel, stejně jako složení delegace se přísně tají). Oba nám pak ještě milostivě prozradili, že se dohodli na pokračování ratifikace a že sociální demokraté podpoří komunistickou kandidátku na post šéfa NKÚ, aniž ČSSD postaví kandidáta vlastního (!), přičemž jméno oné komunistické kandidátky nám pro jistotu zatajili.

Premiérova takzvaná pragmatičnost, tedy ochota brát KSČM jako demokratickou stranu, je všeobecně známa, koneckonců on sám nedávno prohlásil, že si ji dokáže představit za nějakých pět let jako stranu vládní. Zarážející je spíš ticho, které kolem jeho přístupu ke komunistům vládne.

Vzpomeňme jen na pokřik, který se ozval, když se Václav Klaus před volbou prezidenta "opovážil" jednat s komunisty (že s nimi hovořili skoro všichni ostatní, už nikoho nezajímalo), připomeňme třeba si zuřivou reakci, jež následovala poté, co si Klaus, už jako prezident, dovolil pozvat komunisty (spolu se zástupci demokratických stran) na zámek v Lánech. Nyní předseda naší vlády v poklidu jedná s předsedou totalitní strany v Kramářově vile a nikomu to nestojí ani za zmínku.

Je na místě položit si otázku, kam se poděli autoři a signatáři petice S komunisty se nemluví, jak to, že pánové Svěrák, Smoljak, Štětina či Mejstřík nesvolávají demonstrace na Václavské náměstí, proč už si pan Ruml nechystá spacák a nevyráží k Úřadu vlády? Jak to, že v novinách nečteme rozhořčený dopis Václava Havla? Nic, ticho po pěšině.

Vysvětlení je možná nasnadě. Levicovým intelektuálům a umělcům, stejně jako podobně zaměřeným zástupcům účelově založených občanských iniciativ je přátelská beseda Paroubka s Grebeníčkem lhostejná. Nezúčastnil se jí totiž ani Václav Klaus, ani žádný občanský demokrat a není tedy důvod burcovat lid, rozdávat petiční archy či hulákat pod svatým Václavem. Vše je přeci v naprostém, ale naprostém pořádku...

JAG


Další články tohoto autora:
(JAG)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku