Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 22.6.2005
Svátek má Pavla




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Investigativní pimprlata v Hlubokém hrdle
 >EVROPA: Nezahrávejme si s evropskými běsy
 >ÚVAHA: K článku "Přepisování dějin a prožitkoměr milionů"
 >MÉDIA: Televizní poplatky - dlužníci versus neplatiči
 >ÚVAHA: Právní stát
 >NÁZOR: Vyznamenat bratry Mašínovy?
 >ZVĚROKRUH: Rak (2. část)
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (3)
 >MEJLEM: Úskalí evropské identity podle Václava Klause
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Pořad o českém jazyce na ČT
 >PENÍZE.CZ: K moři s kartou, šekem nebo hotovostí?
 >EVROPA: Evropská rada riskuje osud EU
 >SPOLEČNOST: Příležitosti optimismu, mrzutosti stárnutí
 >EVROPA: Je čas na britská řešení - prorocký článek

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
22.6. ÚVAHA: K článku "Přepisování dějin a prožitkoměr milionů"
Tomáš Haas

Na rozdíl od autora článku vím, že historie může být, a často je, přepisována.

Vím, že často přepisována byla a je. V mém jednom, ještě bohudík neukončeném životě, jsem zažil pokusů o její přepis hned několik.

To, že byla druhá světová válka a všechny události, které k ní vedly, je nezměnitelný historický fakt.

To, že byli Němci po válce z Československé republiky odsunuti, je nezměnitelný historický fakt.

Tvrdit, že tyto události spolu nesouvisí, že odsun nebyl následkem předchozích dějů, je lež.

Tvrdit, že osmého května 1945 podepsalo Německo kapitulaci, a náhle začala nová a čistá stránka dějin, že se lidstvo probudilo devátého ráno bez vědomí událostí, které byly v živé paměti milionů současníků, kteří byli, v různé míře, jejich obětí, a že se náhle z nebe snesl president Beneš a jeho dekrety a většina jeho současníků (včetně všech spojenců) je, vlastně bez objektivních příčin, bezdůvodně, přijala a uskutečnila (včetně tolerance excesů a zločinů, které se během odsunu staly, což je také historický fakt) je nesmysl.

Nevím o nikom, kdo tvrdí, že odsun byla "historická nevyhnutelnost". Došlo k němu proto, že byl nejen následkem předchozích událostí "ovlivnitelných lidmi", ale i proto, že existovaly ty "pocity miliónů", jak to nazývá autor. Tyto pocity, mimo jiné, vedly i k tehdejší obecné toleranci těch nepochybných excesů a zločinů. I to je historický fakt, a je nutné jej zahrnout mezi objektivní faktory, které při hodnocení tohoto historického období uplatňujeme. Je to část toho, čemu se říká historický kontext událostí.

To, že historie je řetězem spolu navzájem souvisejících skutečností a událostí, jejich příčin a jejich důsledků, není marxistické pojetí dějin. Marxismus a dialektika vstupuje do hry až při interpretaci těchto skutečností, jejich důsledků a příčin, při interpretaci historie, a jako každá extrémní ideologie vede k extrémním interpretacím, kterým říkáme "přepisování historie". Díky marxistické dialektice se tak často z obětí stanou viníci a naopak.

Historie je studium událostí a snaha o zjištění jejich objektivních příčin a následků.

Kdyby tomu tak nebylo, nejednalo by se o historii, ale o chronologii, o seznam nesouvisejících událostí, které nastaly isolovaně, bez ohledu na jejich příčiny a důsledky.

Pro interpretaci historie existují tři kontexty. Je to to, čemu říkáme historický kontext doby, kdy událost nastala, je to kontext doby, kdy byla historie psána, a je to i subjektivní historikův kontext. Studium Palackého Dějin nás naučí něco o historických událostech, o kterých píše, něco o období národního obrození, které ovlivňilo jeho interpretaci, a něco o samotném autoru, o historikovi Palackém. Navíc je zde i dobový a subjektivní kontext kritika, který Palackého studuje a interpretuje, případně kritizuje, dnes. I to je řetěz souvisejících příčin a důsledků, a to, že je Palacký interpretován a kritizován i dnes, po více než sto letech, je důkazem kvality jeho díla, je důkazem toho, že ovlivnilo generace nástupců. Totéž se dá říci i o jeho největším kritiku Pekařovi. Oba přinesli svou vlastní interpretaci dějin, a to, že Pekař působil mnohem později, neznamená, že jeho pojetí je automaticky a ve všem lepší, nebo více objektivní. I jeho pojetí bylo formováno jeho osobními zkušenostmi a jeho filosofií a kontextem jeho doby.

Historie sama není objektivní ani neobjektivní. Je to studium událostí, které se objektivně staly. Její interpretace je procesem, ve kterém se její student snaží co nejvíce objektivitě přiblížit. Každý historik historii vykládá z hlediska své (nebo jeho soudobé) ideologie, své (nebo jeho soudobé) morálky nebo své (nebo jeho soudobé) náboženské víry (nebo atheismu), ale pokud se některý z těchto faktorů stane rozhodujícím faktorem jeho interpretace a pokud přestane přihlížet k objektivním faktům a reinterpretuje nebo potlačuje jejich význam, pak už historii nepíše, ale přepisuje.

Pokud například studuji historii inkvizice, nemohu jednoduše nebrat do úvahy středověké náboženské cítění a vliv víry na miliony středověkých obyvatel Evropy, protože neexistuje "věrometr" a "pocitometr" milionů. Pokud tak činím, nemohu se nikdy dopátrat objektivních příčin, které k jejímu vzniku vedly, a nemohu ji nikdy objektivně hodnotit. To, že nežiji ve středověku, neznamená, že nemám "právo" posuzovat inkvizici v kontextu středověku, klade mi to jen povinnost v mém hodnocení co nejobjektivněji a nejúplněji uplatnit dostupné poznatky o středověkém životě a středověkých dějinách. Středověká víra a její význam pro každodenní život obyvatel Evropy je historickou skutečností. Není hypotézou, není uměle vytvořenou teorií, kterou si dnešní historik pokouší vysvětlit některé jevy středověkého života. Je reálným faktorem, který musí být při interpretaci středověké historie brán do úvahy v jeho soudobém kontextu bez ohledu na rozdíl mezi jeho středověkým a dnešnín pojetím.

Stejně tak nemohu odmítnout "pocity miliónů" které vedly k událostem během a po konci druhé světové války. Pokud to dělám, pak "přepisuji historii", vykládám ji v současném kontextu a z hlediska dnešní morálky a dnešního pojetí práva.

Uplatňovat na válku a její bezprostřední následky zjednodušeně dnešní mravní zásady a pojmy nevede k ničemu. Byl snad spravedlivý osud desetitisíců, možný statisíců německých dětí, které se, hladové a bez přístřeší, pohybovaly v troskách německých měst v prvních poválečných měsících a letech?

Dnes se objevují pokusy historii přehodnocovat, objevují se obvinění a názory, že Winston Churchill, na kterého Britové a osvobozené evropské národy dodnes pohlíží jako na jednu z největších osobností bohaté britské a evropské historie, pro to, jak dokázal stmelit a vést národ od chvíle, kdy se na Londýn a ostatní britská města snášely sprchy německých bomb a raketových střel a zprávy z front oznamovaly jednu porážku za druhou, by měl být prohlášen za válečného zločince. Jeho vedení války by údajně mělo být přehodnoceno, protože v druhé části války, kdy se Anglie vzpamatovala z počátečních porážek a ztrát a převzala ofenzívu, se stejné a větší sprchy bomb snášely i na německá města z britských bombardérů.

Před několika týdny jsme byli svědky toho, že komisařka Evropské unie pro komunikace navštívila Terezín, kde pronesla řeč o příčinách a vinících tragedie, která se během války v tomto místě udála. Dokázala se při tom vyhnout jediné zmínce o nacismu. Viníkem jsme podle paní komisařky my všichni.

Vina se relativizuje, historie je pomalu přepisována.

Autor tomu nevěří, přepisování historie neexistuje, jen se dnes jinak interpretuje, a ti, kdo setrvávají u "staré a překonané" interpretace, jsou pomýlení. Máme se s tím smířit, je to znak doby a znak pokroku. Není "závazné interpretace dějin".

Pokud chci hodnotit historii výhradně z hlediska dnešního práva a dnešního pojetí morálky, pak nemohu přijmout ani Norimberský proces. To, že existuje obecně platná a uznávaná zásada nepřípustnosti právní retroaktivity, a to, že nacistické zločiny byly tak zrůdné a tak vymykající se soudobé zkušenosti, že neexistovaly zákony, podle kterých by bylo možno jejich pachatele soudit, a tyto zákony byly soudem "nadekretovány" post factum, znamená, že nacističtí váleční zločinci byli, pokud přijmeme takovou interpretaci, z hlediska autorova pojetí morálky a práva, odsouzeni neprávem. Nenesli následky za jimi spáchané zločiny, které vlastně neby zločiny ve smyslu práva, a měli by tedy být považováni ne za viníky, ale za oběti spojenecké svévole a subjektivních intrpretací historie jejich soudci.

Pocity miliónů, kteří válku prožili a byli jejími obětmi, ale byly brány do úvahy a jsou brány při hodnocení a opávněnosti procesů dodnes, a kromě některých extrémistů nikdo nezpochybňuje ani rozsudky Norimberského soudu, ani následujících procesů. Nezpochybňuje je, jak jsem přesvědčen, ani autor, a proto shledávám v jeho článku a v jeho postoji logický lapsus.

Dějiny nejsou jen nezachytitelným oblakem mlžné páry. Historie, jako každá věda, pracuje s fakty i s teoriemi, Jako každá věda staví na souhrnu poznání minulosti i současnosti, a jako každá věda je otevřena nejen reinterpretaci dosavadních poznatků, ale i jejich misinterpretaci, pokusům o přepsání poznaného, o účelové předefinování obecně platných pojmů, pokusům o reinterpretaci dobového kontextu událostí, o relativizací a potlačení z politického, nebo morálního hlediska "překonaných", nebo dokonce "závadných" historických souvislostí.

Smyslem historie není shromáždění triviálních faktů pro společenskou hru, pro trápení žáků v základních školách, nebo pro zábavu diváků barevných historických velkofilmů a televizních seriálů. Je jím poznání historických souvislostí a jejich významu pro pochopení dnešních událostí a dnešního vnímání světa, který nás obklopuje.

Orwellův 1984 je varováním, kam až nás může zavést relativizce a subjektivní vnímání historie a její podřízení "potřebám dne". Kam až nás může zavést to, co autor považuje za neexistující nebezpečí, přepisování dějin.

Přepisování dějin je objektivně existujícím jevem. To, že na ně autor nevěří, z něj pouze dělá jeho snadnou oběť.

Já se své staré závazné interpretace dějin nevzdám. Nezavazuje mě k ní žádný oficiální výklad, žádné nařízení, žádná direktiva, žádná směrnice. Zavazují mne ty milióny obětí a zavazují mne i ty hladové berlínské a norimberské děti žebrající v troskách.

Žádná nová "interpretace dějin" mne nepřiměje zapomenout, že příčinou a viníkem hrůz války i jejího konce a jejich následků byl ten, kdo ji rozpoutal, nacismus a jeho stoupenci. A to i přesto, že válka měla nevinné oběti na obou stranách.

Tomáš Haas thaas@rogers.com




Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku