Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 23.6.2005
Svátek má Zdeňka




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Od koho se učí sociální demokracie?
 >SPOLEČNOST: Stárnutí a co potom
 >PRÁVO: Případ uprchlého podnikatele se kdykoli může opakovat
 >MOBY DICK: Volný ring Českého Telecomu
 >POLEMIKA: Nemlaťte neznámé psavce
 >GLOSA: Proti logice
 >ZVĚROKRUH: Rak (dokončení)
 >CHTIP: Tři nebožtíci
 >POVÍDKA: Pozdní odpoledne bledého pána
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: 3x bleskově
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Reakce na deník Právo - ČT & BSP
 >EKONOMIKA: Fed bude zvyšovat sazby
 >PENÍZE.CZ: Česká pošta: když víte, že vám lžou
 >MÉDIA: Investigativní pimprlata v Hlubokém hrdle

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
23.6. GLOSA: Proti logice
Gentleman

Při nedávné návštěvě Sence jsem zažil něco neobvyklého. Senec je město s běžným číslováním ulic. Na rozdíl od vesnic, kde se čísluje tak, jak se stavělo, je ve městech zvykem číslovat ulici tak, že po jedné straně jsou sudá čísla, po druhé lichá. V obou případech jde o číselné řady, čísla tedy postupují 1, 3, 5 atd., 2, 4, 6 atd. Výjimky se týkají zpravidla toho, že se nezačíná od jedné.

Pension, kde jsme byli ubytovaní, měl číslo 25. Jednou jsem šel od vody, za světla, a jen jsem vyšel do uliček, bylo mi jasné, že je malér. Když jsme odcházeli, byly ulice prakticky prázdné, teď zaplněné po obou stranách auty návštěvníků místního festiválku. Vizuální paměť byla tedy na nic. Nicméně znaje číslo, byl jsem klidný. Vešel jsem mechanicky do ulice, kterou jsem tipl jako správnou. První číslo bylo 21 a řada klesala (naproti byla čísla sudá, ale ani tam nic nad 25 nebylo a řada klesala). Chvíli jsem šel dál, ale bylo evidentní, že k 25 se přes 17, 15 aj. nedostanu. Vrátil jsem se a zkusil další. Ta začínala taky pod 25, takže jsem se po několika desítkách metrů vrátil a zkusil další. Opět nic. Až čtvrtá vypadala číselně slibně - začínala na 49. Jenže to nebyla ona - číslování skončilo křižovatkou a číslem 31.

Vydal jsem se zpět do výchozího místa a přemýšlel, jak je to možné. Tu se zjevila D s J. "Bloudíš, co? My taky, pojď." A vydala se s J do ulice, jíž jsem šel jako první. Váhavě jsem ji následoval a vysvětloval, že tam jsem byl, že tam to klesá, že tam 25 prostě být nemůže! Neposlouchala, J prý ví, že jdeme dobře. Byl to zlý sen: logika nefungovala, oni dva šli někam, kde 25 není, protože to odporuje zdravému rozumu. Měl jsem pocity prasete jdoucího na porážku. Čísla klesala. 15, 13, 11... Proč tam jdeme, ptal jsem se zoufale, tam 25 není ani být nemůže! 9, 7, 5 - a najednou 25, 23. A křižovatka mně známá.

Nepřeji vám pocit poražené logiky, a to selské, a devastovaného zdravého rozumu. Vzpomněl jsem si na povídku od K. Čapka o tuším modrých chryzantémách, které nosila duševně méněcenná a nevzdělaná dívka odkudsi a zoufalý botanik se marně snažil zdroj tohoto unikátu najít. Kytky rostly na železniční trati, kousek od stanice. Jenže na začátku pěšinky byla cedule "Vstup přísně zakázán". Dívka neuměla číst, botanik ano...

11letý J přirozeně není duševně méněcenný a číst v páté třídě umí. Jenže neví nic o pravidlech číslování domů v ulicích. Takže neměl problém jít ulicí, z níž si zapamatoval zeď, po které jel rukou, když jsme šli k vodě.

Poučení? Žádné neznám.


Gentlemanův deníček


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku