Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 23.6.2005
Svátek má Zdeňka




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Od koho se učí sociální demokracie?
 >SPOLEČNOST: Stárnutí a co potom
 >PRÁVO: Případ uprchlého podnikatele se kdykoli může opakovat
 >MOBY DICK: Volný ring Českého Telecomu
 >POLEMIKA: Nemlaťte neznámé psavce
 >GLOSA: Proti logice
 >ZVĚROKRUH: Rak (dokončení)
 >CHTIP: Tři nebožtíci
 >POVÍDKA: Pozdní odpoledne bledého pána
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: 3x bleskově
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Reakce na deník Právo - ČT & BSP
 >EKONOMIKA: Fed bude zvyšovat sazby
 >PENÍZE.CZ: Česká pošta: když víte, že vám lžou
 >MÉDIA: Investigativní pimprlata v Hlubokém hrdle

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
23.6. POLITIKA: Od koho se učí sociální demokracie?
Jiří Sezemský

Současný vývoj zřetelně ukazuje, že Stanislavem Grossem a Bohuslavem Sobotkou uměle vyvolávané naděje ČSSD, „modernizující“ se po vzoru Tony Blaira, nebyly nikdy míněny vážně. Oficiální návštěva premiéra Paroubka na Slovensku naznačila, kam socialisté směřují doopravdy. Předseda vlády se zde mimo jiné sešel a notoval si s předsedou nejsilnější opoziční strany Smer Robertem Ficem. Nechme stranou, že tím vyvolal diplomatický skandál a protesty premiéra Dzurindy. Fico je proslulý populista, který se snaží získávat laciné body na úkor razantních a všemi významnými mezinárodními institucemi vysoce oceňovaných reforem. Že by se jel Paroubek přiučit?

Premiér se sám prezentuje jako člověk, který dokáže řešit problémy a s každým se domluví. Ano, poměry v ČSSD se zklidnily. Stanislav Gross, původce posledního vážného sporu, je ovšem stále předsedou strany. Přemalování obrazu sociální demokracie tak působí poněkud potěmkinovsky, iniciováno spíše předvolebním pudem sebezáchovy, než geniálními schopnostmi nového vůdce. Koaliční přestřelky a „vrážení dýky do zad“ nerušeně pokračují dál. O to čilejší jsou konzultace ČSSD s Grebeníčkem, naposledy před cestou premiéra do Číny.

Za úspěch bylo považováno mediální utlumení eskalujícího sporu mezi ministrem spravedlnosti Němcem a Nejvyšším státním zastupitelstvím. Tím, že se o rostoucím napětí mezi ministerstvem na straně jedné, a státními zástupci a soudci na straně druhé nebude mluvit, však problém nezmizí. Další „úspěch“ oznámil předseda vlády v médiích spolu s exponentem ČSSD v řadách ČLK Davidem Rathem. Tzv. „dohoda“ mezi vládou a zdravotníky na řešení akutních problémů ve zdravotnictví ovšem žádnou dohodou nebyla a část účastníků ji následně zpochybnila jako nerealistickou. Ostatně, jak je míněna vstřícnost ČSSD k diskusi, nejlépe ukázalo jednání sněmovny, kde koalice zabránila ODS prezentovat své názory před summitem v Bruselu.

Jinou kapitolou politiky sociální demokracie je její tažení společně s komunisty proti Modré šanci. ČSSD přitom do vlády nominovala vicepremiéra Jahna, jehož programové záměry jsou v některých aspektech pravicovější (okamžitá deregulace nájemného bez sociální kompenzace) než program ODS. Proč premiér ponechává v kabinetu člověka, který je pro českou veřejnost ještě větší „pohromou“, než nejsilnější opoziční strana? Lži o Modré šanci „pro bohaté“ a o zbídačování obyvatel, jako vystřižené z marxistických pouček, jsou už jen smutným dokladem nemohoucnosti strany, která po tolika nesplněných slibech, omylech a problematických kauzách nemá co nového nabídnout. Proto se částečně snaží – ještě špatně – opisovat od konkurence, kterou současně kritizuje.

Premiér rád chválí sám sebe i vládu. Lidem prý u nás nikdy nebylo lépe. Samo toto sdělení je problematické a pomíjí rostoucí byrokratickou zátěž, rekordní dluhy, vysokou nezaměstnanost a špatné podmínky pro podnikání. Předseda vlády přitom používá statistiky, které se mu hodí a pokud se nehodí, není problém upravit metodiku jejich výpočtu tak, aby čísla vyznívala příznivěji. Ve skutečnosti však socialisté nezachytili „modernizační“ trend ve většině evropských zemí. Ekonomická realita nutí vlády těchto států provádět potřebné reformy. Nové členské země EU – s výjimkou České republiky - by mohly jít těm „starým“ mnohdy příkladem. Životní úroveň zemí původní patnáctky přitom doháníme nejpomaleji ze všech unijních nováčků, daleko i za vyspělejším Slovinskem.

Kdyby se ČSSD přece jen rozhodla kopírovat Blaira – v poslední době například jeho tvrdé vyjednávání o rozpočtové politice EU – udělala by lépe. Jejím vzorem však budou podle všeho spíše politické strany typu Smer. Jejich politický arzenál především zní: demagogie a populismus.

Jiří Sezemský
vedoucí tiskového oddělení ODS

(zkrácená vrze byla publikována v Lidových novinách 21. 6. 2005)




Další články tohoto autora:
Jiří Sezemský

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku