Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 25.6.2005
Svátek má Ivan




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Po bouři a před bouří
 >REAKCE: Stanovisko MF DNES k nepravdivému tvrzení pana Mareše
 >EVROPA: Krize EU a softwarové patenty
 >MOBY DICK: Právní stát
 >PRAHA: Nárazová zkouška aneb České hlavy podruhé
 >BODYPAINTNG: Světový festival (1.)
 >GLOSA: Euro - trotl
 >CHTIP: V sauně
 >MÉDIA: Petice proti násilí ve filmech
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Attacusové si dali načas!
 >MEJLEM: Aktivisté ohrožují konzervativní hodnoty
 >DOKUMENT: Odpověď starosty Jindřichovic pod Smrkem ministru Sobotkovi
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Symbol W u pořadů ČT
 >POLITIKA: Stáleimunní Železný

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
25.6. MEJLEM: Aktivisté ohrožují konzervativní hodnoty
Jan Houslař

Aktivisté jsou fenoménem naší doby a je pravděpodobné, že jím ještě dlouho zůstanou. Ve své vyhrocené formě působí činy aktivistů destruktivně, a to tím více, čím větší množství stoupenců svých pravd získají. Používají tří základní nástroje:

1. Stržení pozornosti na sebe.
Je třeba dosáhnout toho, aby si jich musel každý všimnout a musel k nim zaujmout ostře kladný nebo ostře záporný postoj. Bez zájmu veřejnosti by aktivisté nebyli ničím, a proto se o něj snaží téměř za jakoukoli cenu – čím větší provokace, tím lépe.

2. Nalezení nepřítele.
Bez nepřítele by nebylo proti komu bojovat a aktivisté by opět ztratili smysl existence. Na nepřítele je nutno neustále ukazovat a zdůrazňovat nebezpečí, které z jeho strany hrozí. Čím umí více přehánět, tím je aktivista úspěšnější.

3. Využití emocí
Tento bod souvisí s předchozími dvěma. Aktivista používá barvitých metafor, líčí temnou budoucnost, která nás čeká, pokud nedáme na jeho slova (přitom dbá, abychom o jeho slova zakopávali na každém rohu), varuje a straší. Emoce jsou vždy přesvědčivější než rozumné argumenty, proto je nutné jich využít.

Aktivismus není záležitost nikterak nová. Císař Zikmund by možná označil za akivistu Žižku a ten zase adamity. Nejnovější podoba aktivismu se nazývá antieuropismus a jeho hlavním představitelem je současný český prezident. Aktivista Klaus vyhovuje velmi přesně výše uvedené definici, a protože její body splňuje mistrně, je aktivistou úspěšným. Provokace je jeho denním chlebem. Evropskou unii přirovnává k RVHP, předsedu Evropského parlamentu Borella označí nepřímo za hlupáka, když poznamená, že předseda EP reagoval na jiný dopis, než který mu on poslal.

Nepřítel je jasný – jsou jím všichni, kdo mají jiný názor na integraci než Klaus. Ten souhrnně označuje takové lidi za „eurofederalisty“. Ti představují „Zlo“ – ohrožují prý naši suverenitu, přinášejí nám porobu a chtějí za nás rozhodovat. Verbální konzervativec a faktický experimentátor Klaus tak útočí na základní konzervativní hodnotu, jíž je svoboda jednotlivce. Ta se zvyšuje tím více, čím méně bariér odděluje jednotlivé státy a čím více roste možnost volně si vybrat místo k pobytu, práci a odpočinku.

Další konzervativní hodnotou, na níž Klaus a jemu podobní aktivisté útočí, je možnost občana rozhodovat o svém osudu. Ta roste s aplikací přímé demokracie a referenda coby jejího nástroje. To vše je opět podstatně rozvinutější v tradičních státech Evropské unie než u nás.

Zbraně, jimiž je možné se proti aktivistům bránit jsou jasné: kritické myšlení, rozvaha, schopnost nezaujatě zhodnotit pozitiva a negativa a nepodléhání okamžitým emocím. Proti těmto zbraním nemají radikálové typu Klause šanci.




Další články tohoto autora:
Jan Houslař

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku