Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 24.6.2005
Svátek má Jan




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Stáleimunní Železný
 >POLEMIKA: Článek, který má úvod, stať i závěr
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (4)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Chrousti
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >HUDBA: Elton John v Praze aneb Dvě hodiny kvalitní muziky
 >ZÁBAVA: Bedna s Windowsy
 >PSÍ PŘÍHODY: Vítáme vítáním
 >DOKUMENT: Otevřený dopis sdružení Mallorn
 >CHTIP: Jó, to byly časy V.
 >ZOO PRAHA: Den Evropy 26. 6. 2005
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Krumpáče po dlouhé době zase na veřejnosti
 >EKONOMIKA: Sníží ČNB sazby?
 >PENÍZE.CZ: Vládní snížení daní: měl by přijít další krok
 >POLITIKA: Od koho se učí sociální demokracie?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
24.6. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Chrousti
Ondřej Neff

Navazuji na vzpomínkový cyklus na dobu mého dětství, jak se zachovala v děravém sítu paměti.
Za chvilku budou prázdniny. Moje vzpomínání na prázdniny je neodmyslitelně spojeno se sbíráním chroustů. Už léta letoucí jsme neviděl brouka zvaného chroust - teď na výletě do Francie jsem zahlédl cosi, co jsem se domníval, že by chroust mohl být.
Připomenu, že chroust je brouk dosti veliký, s tvrdými hnědými krovkami. Živí se listím, jeho název snad pochází od chroustání. Byl tedy chápán jako bytost zlovolná, jako "škodlivý hmyz". Tenkrát byla příroda důsledně dělena na přírodu "škodlivou" a "užitečnou", přičemž "škodlivá" byla vystavena nelítostnému šikanování. Všechny šelmy byly vnímány jako "škodlivé" a samozřejmě i chrousti. Děti byly nabádány, aby chrousty sbíraly, tedy lapaly a zabíjely. Hnusno přiznat to, ale dělo se tak. Děti rády uposlechnou pokynu "znič toho" a "zahub ono".
Chlapečkové letory zlobivé dělali s chrousty dvě alotria. Jednak házeli chrousty holkám do vlasů a radovali se, jak strašně holky vřeští. Bodejť by nevřeštěly, chudák chroust, zamotaný do vlasů, se chtěl vymanit a protože měl ve svých nožkách dosti značnou sílu, dělal to vehementě a postiženou musely jeho únikové pokusy značně tahat.
Druhá pochybná zábava se jmenovala "rádio". Chroust uzavřený v krabičce na sirky lomozil a bzučel a vydával zvuky.
A pak najednou šlus a šmytec, chrousti zmizeli. Nevím, jak komu, ale mně se po nich stýská.
Nestýská se mi po sviluškách ani jiných hmyzích hnusácích, kteří ubližují kytičkám, po všelijakých těch obalečích, likvidujících celá stromořadí kaštanů čili jírovců. Ale třeba se bude stýskat někomu, kdo bude za padesát let vzpomínat na "zlatá nultá".


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku