Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 24.6.2005
Svátek má Jan




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Stáleimunní Železný
 >POLEMIKA: Článek, který má úvod, stať i závěr
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (4)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Chrousti
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >HUDBA: Elton John v Praze aneb Dvě hodiny kvalitní muziky
 >ZÁBAVA: Bedna s Windowsy
 >PSÍ PŘÍHODY: Vítáme vítáním
 >DOKUMENT: Otevřený dopis sdružení Mallorn
 >CHTIP: Jó, to byly časy V.
 >ZOO PRAHA: Den Evropy 26. 6. 2005
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Krumpáče po dlouhé době zase na veřejnosti
 >EKONOMIKA: Sníží ČNB sazby?
 >PENÍZE.CZ: Vládní snížení daní: měl by přijít další krok
 >POLITIKA: Od koho se učí sociální demokracie?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
24.6. POLEMIKA: Článek, který má úvod, stať i závěr
Tomáš Haas

Úvod:

Nemyslel jsem, že se budu ještě jednou muset vracet k teorii neexistence "přepisovačnů dějin". Nicméně autor této téze, pan Staněk, napsal ještě jeden článek, který, jak se domnívá, odhaluje dva kritické nedostatky mé argumentace. Jeden je lehce napravitelný a věřím, že pana Staňka uspokojí. Tento článek má úvod, stať i závěr. Vše pro jistotu pěkně čitelně označené.

Těžší to asi bude s tou jeho tézí. Ani úvod, ani stať, ani závěr jeho článku mě nepřesvědčily, že dějiny nemohou být přepisovány. A nepřesvědčily mě ani o tom, že pan Staněk chápe, co je historie a co je objektivita v historické práci.
(konec úvodu)

Stať:

Pan Staněk se mylně domnívá, že tvrdíme oba totéž. Netvrdíme. Pan Staněk tvrdí, že "přepisování historie" neexistuje, jsou jen různé pohledy na historii. Já tvrdím, že přepisování historie je reálná skutečnost. Děje se dnes a denně, v různých částech světa, i u nás. A nemá to nic společného s tím, že se v historikově popisu odráží jemu připsatelné subjektivní faktory, pokud cílem jeho díla není účelové a úmyslné nadřazení jeho subjektivních názorů nebo dokonce přání, historickým faktům..

Proto, ač jsou jeho Dějiny subjektivní, nebyl Palacký "přepisovačem dějin". Proto jím nebyl ani Pekař, který pojímal dějiny jinak. A proto byl přepisovačem dějin například historik Jan Křen, který nám kdysi udělal tu laskavost, že dokonce popsal, čím se liší přepisovač dějin od historika a historie od přepisování dějin:

"Autor se otevřeně hlásí k té generaci našich historiků, kteří byli vedeni k marxismu-leninismu především svou životní nebo přesněji politickou zkušeností. /…/ Marxismus nás ostatně získal i odborně. Svou metodologií; ta na rozdíl od idealistické historiografie, jež historikovi nabízí desítky různých škol a školiček a dohromady všeobecnou metodologickou nejistotu, dává historické práci pevné vodítko a vyzkoušenou oporu, jež přinesla plody, které nemohou být přehlédnuty."

Historie psaná podle "pevného vodítka" ideologie přestává být jen odlišným pohledem, protože je psaná se záměrem, jemuž je podřízena objektivita, protože historie slouží požadavkům dne a slouží politickým cílům. Přestává být historií a stává se propagandou, která historii zneužívá. Odvrhuje metodologickou nejistotu, hledání a poznání a přijímá jistotu a pevné vodítko.

Zde je, co o přepisování dějin a vztahu marxismu a historie napsal v roce 1990 v časopise "Dějiny a současnost" historik Jaroslav Marek ve svém článku "Retrospektiva a výhledy":

"Tento vztah byl však příliš těsný, než aby nebyl pociťován jako pouto, kdykoliv historik musel podle oficiální tóniny přizpůsobovat a PŘEPISOVAT DĚJINY."

Pan Staněk ovšem odmítá uznat, že přepisování dějin je něco, co v reálném světě existuje. Historie psaná kýmkoliv a jakkoliv je podle něho jen historií psanou podle nejlepšího vědomí a svědomí jejího autora. Je jen historií psanou "jinak". A čtenář nemá právo soudit, zda je pravdivá, hlavně proto, že stoprocentně pravdivá historie neexistuje, a navíc, pokud například autor argumentuje prožitky nebo pocity současníků, i proto, že není nadán "nadpřirozenou schopností změřit prožitky miliónů".

Bude se muset smířit s tím, že různí lidé budou historii interpretovat různě.

Pokud tuto tézi přijmeme, nezbývá nám, než jako možná subjektivní, ale stejně platnou historii přijmout i pamflety vydávané Ústavem dějin KSČ a historiky, kteří psali "díla" o zločinech profesora Vladimíra Krajiny a Milady Horákové a "Buržoazní a protilidové politice Tomáše Garrigue Masaryka". Jejich přístup k historii se v podstatě neliší od Palackého a Pekařova přístupu, jejich díla jsou jen jiným pohledem jiných autorů.

Nemám nic proti tomu, že si někdo interpretuje dějiny po svém. Ale ohrazuji se, pokud je veden na "pevném vodítku", když je mi jeho "dílo" prodáváno jako plnohodnotná historie, jako dílo poctivého historika. Pokud píše romány, nic nenamítám. Alois Jirásek byl dobrý spisovatel historických románů. Ale byl mizerný historik a rozhodně, i když patřil k těm, kdo probudili i můj zájem o historii, bych nedoporučoval, aby se z jeho knih kdokoliv historii učil, nebo se na něho odvolával jako na autoritu. Pokud by jeho metodami postupoval historik, mluvil bych o přepisování historie. A budu se vždy přít o právo odmítnout "přepisované dějiny". Existují obecně platné a odbornou veřejností přijaté dějiny, obecně platná historická hypotéza. Je přijímána proto, že prošla a stále prochází testem, zkouškou, vyvíjí se, je stále živá a je otevřená dikusi a je založena na faktech a je obecně přijímaná proto, že více než kterákoliv jiná odpovídá poznaným a zjistitelným skutečnostem, ke kterým patří i ty zavrhované "pocity miliónů". I ty jsou svědectvím své doby. I ty ji vysvětlují a i ty mají svou platnost jako jeden z faktorů, které musíme brát při hodnocení historického období do úvahy. Je rozdíl mezi novější nebo věrnější interpretací dějin na základě nového poznání, a jejich přepisováním podle šablony. Kriteriem je to, zda nová interpretace je přesnější a věrnější, ne to zda je více "politicky korektní" a poplatná nenovějším politickým a společenským trendům.

Závěr:

Můj článek byl zveřejněn jako "Úvaha". Nebyl polemikou ani s autorem, ani s jeho článkem, byl polemickou úvahou nad myšlenkou. Proto jsem jej úmyslně psal neosobně. Nepolemizoval jsem s něčím duchem, ale s jednou konkrétní ideou. Tu ideu jsem si nevytvořil já a není pravdou, že jsem si ji vymyslel.

Pan Staněk svou tézi o neexistenci přepisování historie podanou v článku opřel o to, že president Klaus ve svém 629 slov dlouhém projevu v Ostravě, řekl jednu 64 slov dlouhou větu, která obsahovala obrat "přepisování historie". Nechtěl jsem panu Staňkovi připisovat jiné motivy jím vynaloženého úsilí, než to, že považoval tento obrat za tak nepřípustný, že cítil povinnost "přepisování historie" jako existujícího jevu vyvrátit. Svou tézi opřel o další obrat v téže presidentově větě, totiž o to, že president prohlásil, že "se v poslední době opět setkáváme s pokusy historii přehodnocovat, pod různými záminkami ji přepisovat či se ji snažit - na základě dnešních pohledů, tedy bez tehdejších tragických prožitků miliónů lidí - tak zvaně napravovat."

Této myšlence, těm "tragickým prožitkům miliónů", čí spíše pokusu dokázat, že "prožitky miliónů" nemohou být měřeny, a proto je nepřípustné je brát do úvahy při hodnocení minulosti, věnoval pan Staněk dvě třetiny svého článku. Nechal jsem se tím oklamat a považoval jsem to za něco, co pan Staněk považuje za tak důležité, že to dokonce použil jako základ svého argumentu proti existenci "přepisování dějin". Teď se ale dozvídám, že pan Staněk to nemínil jako argument, mínil to jen okrajově, jako "nadnesenou tézi". Asi můj článek byl opravdu nepovedený, polemizoval jsem s myšlenkou, ale článek pana Staňka žádné myšlenky neobsahoval, rozhodně ne takové, které by jeho odmítání "přepisování dějin" jako faktu podepíraly. I to, co jsem, vzhledem k jí věnovanému prostoru, považoval za hlavní argument, bylo jen nadnesenou tézí, kterou, jak sám říká, ani nemyslel vážně, vliv "pocitů miliónů" totiž vlastně neodmítá. Škoda, že v tom článku píše něco opačného, nemuselo dojít k omylu a nemusel jsem uvažovat o něčem, co podle samotného autora za úvahu nestálo. Ale protože pan Staněk "odvolává, co slíbil" a "slibuje, co odvolal", nevím, co je jeho poslední stanovisko.

Možná jsem měl raději uvažovat o tom, proč pan Staněk cítil potřebu svůj článek napsat, proč cítil potřebu presidentoův výrok vyvrátit a proč si z presidentova projevu vybral právě tu větu. A proč se musel uchýlit k polemice o oprávněnosti presidentova použitého obratu a nepolemizoval s jeho obsahem, proč nepodal žádný argument dokazující, že se president ve svém hodnocení historie mýlil.

Psal jsem svou úvahu neosobně i proto, že jsem se chtěl vyhnout tomu, abych přenášel problém do osobní roviny. Nechtěl jsem psát o sporu mezi panem Staňkem a mnou. Uvažoval jsem o myšlence, domníval jsem se, že článek pana Staňka má nosnou myšlenku, a viděl jsem ji v tom, co jsem považoval za jeho argumnty. Dobře, přiznávám, že jsem se mýlil, žádná myšlenka tam nebyla.

Pan Staněk se domnívá, že jsem jej prohlásil za "zavrženíhodného autora" a že jsem ho obvinil ze "zločinů proti lidskosti". Nikoliv. Nezavrhuji pana Staňka, zavrhuji jeho tézi o neexistenci přepisování dějin. Neobviňuji jej z ničeho jiného než z toho, že svou tézi nedomyslel, což rozhodně není zločinem proti lidskosti. Poukazuji na to, že pokud by jeho téze byla přes slabost argumentace přijata, mohla by ve svých důsledcích vést k relativizaci a omluvě dokonce i válečných zločinů. A nakonec, i když se za něho sám označuje, pan Staněk pro mě není "Neznámým zločincem", znám jej docela dobře.

Pan Staněk mi vyčítá, a to tentokrát právem, jeden vážný přestupek. Nezhřešil jsem, jako obvykle, jen proti české gramatice, zhřešil jsem i proti komposici, kterou zvládá, jak velmi dobře vím, každý žák páté třídy obecné školy. Nechal jsem se unést, jak pan Staněk poznal, náhlou inspirací natolik, že můj článek postrádal úvod, stať a závěr.

Odpověď pana Staňka, stejně jako jeho článek, který mě inspiroval, tyto nezbytnosti nepostrádá. Má všechny části, tělo článku je kompaktní a uspořádané. Nemůže mi ale vyčítat, že polemizuji s duchem.

Jeho text je tělem bez ducha.

Tomáš Haas thaas@rogers.com




Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku