Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 25.6.2005
Svátek má Ivan




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Po bouři a před bouří
 >REAKCE: Stanovisko MF DNES k nepravdivému tvrzení pana Mareše
 >EVROPA: Krize EU a softwarové patenty
 >MOBY DICK: Právní stát
 >PRAHA: Nárazová zkouška aneb České hlavy podruhé
 >BODYPAINTNG: Světový festival (1.)
 >GLOSA: Euro - trotl
 >CHTIP: V sauně
 >MÉDIA: Petice proti násilí ve filmech
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Attacusové si dali načas!
 >MEJLEM: Aktivisté ohrožují konzervativní hodnoty
 >DOKUMENT: Odpověď starosty Jindřichovic pod Smrkem ministru Sobotkovi
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Symbol W u pořadů ČT
 >POLITIKA: Stáleimunní Železný

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
25.6. PRAHA: Nárazová zkouška aneb České hlavy podruhé
Jiří Wagner

Minulou sobotu jsem se pochvalně zmiňoval o akcích, které byly o den dřív v rámci projektu Věda v ulicích Prahy k vidění v pražských ulicích a popsal jsem aspoň to málo, co jsem stačil zahlédnout během páteční krátké procházky od Masaryčky k Václavskému náměstí.

Byl jsem odhodlán v sobotu odpoledne navštívit ještě alespoň nějaké další atrakce a i přes mou lenost se mi to kupodivu podařilo. Dopravil jsem se na Letnou, vyfotil jsem si budovu Národního technického muzea a uvědomil si, že ve vedlejším, identickém domě jsem v životě nebyl a protože je vstup zdarma, byla by škoda Národní zemědělské muzeum nenavštívit. Expozicí jsem byl trochu zklamán - v přízemí výstava věnovaná zpracování potravin v pravěku, o patro výš expozice o středověku, byly tu však vystaveny jenom zbraně a oblečení, jako by se tehdy spíš jenom válčilo než oralo.

Byla tam ještě jedna expozice, stálá výstava Vývoj výroby potravin, kde už byly k vidění i některé velmi zajímavé stroje a modely průmyslových zařízení - zejména model pivovaru je obrovský. Oproti předchozím dvěma expozicím je tu však z naprosto nepochopitelných důvodu fotografování zakázáno a uznávají to všichni s výjimkou vedení - ne každý má chuť koupit si nákladnou publikaci, když mu stačí pár snímků. Ostatně i paní, která výstavu hlídala, sice u vchodu na zákaz upozorňuje, sama říká, že těžko může chodit za každým návštěvníkem a trhat mu z ruky jeho mobilní telefon... (Zvláštní, že řada exponátů je zapůjčena z muzea technického, kde se fotografuje vesele a bez zábran.)

Na letenské pláni jsem si prohlédl ještě parní válec z roku 1930 (v Česku jediný pojízdný), podebatoval s chlapcem, který si pouštěl deltakřídlo s elektromotorkem, chvíli jsem okukoval vozítko Baby Car na sluneční pohon, obešel speciální čtyřnápravovou tatrovku T815 a popovídal si s mladíky, kteří se na mramorové ploše za metronomem (dříve tu stával Stalinův pomník) proháněli a skákali přes překážky na svých skateboardech (velmi rozumné využití reliktu někdejšího bolševického památníku).

Pak už jsem ale scházel schody k Vltavě, abych se přes Čechův most a po nábřeží dostal na Palachovo náměstí, kde byly dvě atrakce, na které jsem byl zvědavý.

První z nich byl elektromobil pro dvě osoby Zubřík, roztomilé vozítko připomínající golfové vozíky (mně známé toliko z jedné či dvou bondovek). Nesvezl jsem se, fronta zájemců byla na můj vkus příliš dlouhá. Zato u druhé "atrakce" jsem neodolal, svěřil kabelu a foťák do rukou krásné slečny (cizincům i tuzemcům vysvětlovala, o co jde) a usedl do jednoho ze dvou křesel. Křesla byla na kolejnicích na pojízdné skloněné plošině a zájemci si mohli vyzkoušet, co znamená náraz do zdi v třicetikilometrové rychlosti. Člověk obsluhující zařízení pohnul pákou a my byli ve zlomku vteřiny dole u zarážky.

Upřímně řečeno, nebylo to nijak příjemné drcnutí, takže ještě když jsem přebíral své propriety a odcházel, měl jsem pocit, že moje vnitřnosti nejsou tak úplně na svých místech... A to se jednalo o náraz v pitomé třicítce! Co musí zažívat lidé, respektive jejich těla při nárazech v rychlostech mnohem vyšších, si teď dokážu představit - samozřejmě velice, velice vzdáleně. Z hloubi duše jsem souhlasil s onou slečnou, která říkala, že touto nárazovou zkouškou by měl projít každý držitel řidičského průkazu. Myslím, že by se v leckteré hlavičce po takovém škubnutí rozsvítilo.




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku