Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 25.6.2005
Svátek má Ivan




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Po bouři a před bouří
 >REAKCE: Stanovisko MF DNES k nepravdivému tvrzení pana Mareše
 >EVROPA: Krize EU a softwarové patenty
 >MOBY DICK: Právní stát
 >PRAHA: Nárazová zkouška aneb České hlavy podruhé
 >BODYPAINTNG: Světový festival (1.)
 >GLOSA: Euro - trotl
 >CHTIP: V sauně
 >MÉDIA: Petice proti násilí ve filmech
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Attacusové si dali načas!
 >MEJLEM: Aktivisté ohrožují konzervativní hodnoty
 >DOKUMENT: Odpověď starosty Jindřichovic pod Smrkem ministru Sobotkovi
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Symbol W u pořadů ČT
 >POLITIKA: Stáleimunní Železný

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
25.6. EVROPA: Po bouři a před bouří
Tomáš Haas

Sotva skončily ohňostroje k oslavám rozšíření Evropské unie z patnácti na 25 členských zemí, začaly se ozývat obavy, že budoucí Evropa bude neovladatelná, že se v tak širokém společenství nikdy nepodaří nalézt konsensus na žádnou důležitou otázku.

Návrh Evropské ústavy byl poražen v referendech ve Francii a v Holandsku a media nám vysvětlovala, že obavy z hospodářského dopadu rozšířování Unie na původních patnáct zemí, které byly jedním z problémů citovaných jako důvody francouzského a holandského "NE" ústavě, budou hlavním problémem, kterému budou evropské vlády a Evropská komise muset věnovat pozornost při opravě zadřeného evropského projektu. Kupodivu ale to nebyly nové země Evropy a jejich potřeby a požadavky, které uvrhly Evropu do první "poústavní" krize. Problémy, které Evropskou unii trápí, nejsou nové a nejsou zaviněny novými zeměmi.

Projevilo se to hned na prvním významném setkání evropských leadrů, kteří ani nestačili vyřešit otázku "Co s Ústavou", kterou odložili na neurčitý termín v budoucnosti a začali řešit otázku nového evropského rozpočtu pro roky 2007 až 2013. K dohodě o rozpočtu nedošlo, ale kupodivu to nebyly nové země a problém s ovládáním "nové Evropy", ale starý problém staré Evropy, jeden z těch, které jsou skutečným balvanem na krku Unie a který dospěl do krizového stádia proto, že Evropská unie nikdy neřešila to, co ji odsuzuje k stagnaci a ohrožuje její budoucnost. Systém dotací a přerozdělování, který měl Evropu sjednocovat a zajistit její ekonomický rozvoj, se ukázal být její brzdou.

Spojení obou krizí je velmi dobrým symbolem, Evropa nikdy neřešila skutečné problémy a soustředila se na hledání příčin jejich problémů tam, kde nebyly. Místo vyřešení jedné velké krize tak vznikla nová, stejně vážná. Předseda Evropské komise Barroso se obává "permanentní krize paralýzy" Unie.

Vleklou krizi evropské ekonomiky chtěla Unie řešit rychlým prohloubením politické integrace. Ekonomické problémy vyvstávající z její snahy o "řízení" ekonomiky soustavou dotací, rabatů, regulací, direktiv a lpění na starém "evropském sociálním modelu", který řešila po celá léta "vylepšováním" systému více dotacemi, rabaty, regulacemi a direktivami, snahou o "lepší" a pevnější řízení, chtěla vyřešit velkým skokem směrem k politické integraci.

Krize, do které se Unie dostala krachem projektu euroústavy, obnažila na summitu v Bruselu tu starou a vleklou krizi a její příčiny, přerozdělovací ideologii.

Konflikt nastal mezi Francií a Velkou Británií a jeho příčinou bylo volání Francie po odstranění britského rabatu, kterým Unie vrací do Velké Británie zhruba 5 miliard euro ročně (€5.2 miliardy v r. 2004). Anglie kontrovala výzvou k reformě a redukci celého systému zemědělských dotací, jehož je rabat zavedený roku 1984 součástí. Měl být kompenzací pro nepoměr mezi dotacemi britského a již tehdy nepřiměřeně velkými dotacemi podporovaného francouzského zemědělství. Zemědělství je největším "polykačem" evropských dotací. Pro dotace evropskému zemědělství je určeno více než čtyřicet procent finčních prostředků rozpočtu Unie (celkem €47,4 miliard v roce 2003) a z toho více než třetina (asi €14 miliard) jsou dotace francouzskému zemědělství.

Francouzský president Chirac, jehož důvěra u francouzských občanů klesla podle průzkumu veřejného mínění provedeného pro deník Le Mond za posledních šest týdnů ze 43% na 15% (nejrychlejší propad důvěry za posledních 47 let), se snažil (vlastně už od závěru jeho neúspěšné kampaně pro záchranu projektu Ústavy ve Francii) svalit vinu na vzestup britského vlivu na Unii, na "anglo-saský model, který začíná v Evropě převládat nad sociálním modelem, který brání Francie", a po krachu summitu obvinil přímo premiéra Tony Blaira z toho, že: "Chce udržet celý britský rabat, a to vede ostatní země k tomu, že se soustřeďují na jejich vlastní zájmy, v neprospěch Evropy. Je to pathetické a tragické".

Blair nezůstal Chiracovi nic dlužen. "Nejsem připraven na to," prohlásil, "aby mi někdo říkal, co je Evropa... Evropa není ničím majetkem, patří nám všem." Slovní potyčka o dotační miliardy je chrakterizována tím, co Chirac nazývá Blairovou "tvrdohlavostí", podle Chiraca "přišel čas k tomu, aby si naši britští přátelé uvědomili, že musí konečně udělat gesto solidarity".

Blair se brání: "Británie už to gesto dělá, za posledních deset let jsme přispěli, i když odečteme rabat, do evropského rozpočtu dva a půlkrát více, a pokud by rabat neexistoval, přispívali bychom patnáctkrát více než Francie."

Chiracova odpověd je jednoduchá: "Nemůžeme souhlasit s jakýmkoliv snížením přímé pomoci našim farmářům."

Ironicky, přestože to byl Tony Blair a Velká Británie, kdo měl být podle Chiraca viníkem evropské krize, zdá se, že karta se obrátila. O propadu důvěry presidenta Chiraca jsem se už zmínil a navíc se Tony Blair místo obětního beránka proměnil ve vlka a místo, aby Británie zůstala na summitu isolována, byl to Blair, kdo se dnes jeví jako důvěryhodnější evropský leader. Na summitu se k němu připojilo svým hlasem v rozpočtovém hlasování Švédsko a Holandsko a verbálně jej podpořily i ostatní skandinávské země plus Itálie a Irsko. Podporu pro reformu zemědělských dotací vyjádřila i pravdpědobná příští německá kancléřka Angela Merkel. Ani východoevropské státy asi nebudou oponovat reformě zemědělského dotačního systému, který je pro ně silně nevýhodný. A tak to nakonec vypadá, že to bude Francie, kdo se ocitne "mimo hlavní proud" Evropské unie.

Z Tonyho Blaira se rozhodně nestal euroskeptik, ale jeho projev k poslancům Evropského parlamentu a reakce ostatních evropských zemí k jeho reformním návrhům naznačuje, že je možné, že se Evropská unie odhodlá místo dlouhých orací a rituálů nad mrtvou ústavní smlouvou vykročit k otevřené diskusi největšího evropského problému, přerozdělovací ideologie, která jí měla sjednocovat a nakonec ji rozdělila.

Pokud by to vedlo i k reformě ostatních reálných problémů Evropské unie, možná by byli její leadři překvapeni, že i bez ústavy může její důvěra u občanů stoupat.

Tomáš Haas thaas@rogers.com




Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku