Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.6.2005
Svátek má Petr a Pavel




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Už vím, co bylo modelem Evropy dle UEU
 >PENÍZE: Je to pravda, nebo je to...?
 >POLITIKA: Co s Hojdarem a Šarapatkou?
 >EVROPA: Život v Evropě na počátku 21. století
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Je to škandál, ale tleskám mu
 >SPOLEČNOST: Registrační pokladny – vítězství hlav nad mozkem
 >ÚVAHA: Co s těmi důchodci
 >KNIHA: Promyšlená skutečnost architektury
 >POVÍDKA: Černý příběh
 >GLOSA: Jak to bylo aneb Už jim zase někdo zdrhnul
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (5)
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: WWW demonstrace proti softwarovým patentům
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Evropa pro ústavu dozrála
 >PENÍZE.CZ: Žádný hrad není nedobytný, je-li pán navíc u moře

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
29.6. ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (5)
Epoch Times

Komentář II. [1/4]

Počátky Čínské Komunistické Strany

Podle knihy Vysvětlení jednoduchých a analyzování složitých znaků (Shuowen Jiezi), kterou napsal Sü Šen (zemřel r. 147 n.l.), sestává tradiční čínský znak označující „stranu“ nebo „gang“ („bandu“) ze dvou kořenů, které odpovídají významům „stále“ nebo „stálý“ a „temně“ nebo „černě“, respektive doplňují význam na „stále temně“. „Strana“ nebo „člen strany“ (což může být také vyloženo jako „banda“ nebo „člen bandy“) nese hanlivý význam. Konfucius řekl: „Slyšel jsem, že ušlechtilý člověk by se k bandě (straně) nepřipojil.“ Interpretace tohoto znaku v Konfuciových Analektech říká, že lidé, kteří si navzájem pomáhají utajit své zločiny a dělají špatné věci, utvoří bandu (stranu). Je to synonymum pro „bandu lotrů“ a označení je spjato s loupením pro sobecké účely.

Proč se objevila komunistická strana a chopila se moci právě v současné Číně? Čínská komunistická strana (ČKS) do myslí Číňanů neustále vštěpuje, že si tuto stranu zvolila historie, že si ji zvolili lidé a že „bez ČKS by nová Čína vůbec neexistovala“.

Vybrali si Číňané Čínskou komunistickou stranu ze své vlastní iniciativy? Nebo si snad komunistická strana vynutila své osobní zájmy a vlastní názory na čínském lidu? Odpovědi musíme hledat v historii.

V době od pozdní dynastie Čching do raných let období Republiky (1911 - 1949) zažila Čína velké otřesy a rozsáhlé pokusy o vnitřní reformu. Čínská společnost byla v bolestném zmatení. Mnoho intelektuálů a lidí se vznešenými ideály chtělo zemi a její lid zachránit, ale uprostřed národní krize a chaosu jejich úzkost rostla, vedouce zprvu ke zklamání a pak k totálnímu zoufalství. Stejně jako lidé, kteří se v době nemoci obrátí na jakéhokoli dostupného lékaře, hledali řešení mimo Čínu. Když selhaly britské i francouzské způsoby, obrátili se k metodě ruské. Dychtiví po úspěchu neváhali předepsat ten nejkrajnější lék na nemoc v naději, že se Čína brzy stane silnou.

Hnutí 4. května roku 1919 bylo dokonalým odrazem tohoto zoufalství. Někteří lidé obhajovali anarchismus, jiní navrhovali svrhnout doktríny Konfuciovy a ještě další navrhovali rozvinout v Číně cizí kulturu. Stručně řečeno odmítali tradiční čínskou kulturu a stavěli se proti konfuciánskému učení střední cesty. Dychtiví po zvratu se zastávali ničení všeho tradičního. Na jednu stranu radikální členové neměli způsob, jak sloužit zemi, a na stranu druhou pevně věřili ve své vlastní ideály. Cítili, že svět je beznadějný, a věřili, že pouze oni sami mohou najít správný klíč k budoucímu rozvoji Číny. Vášnili po revoluci a násilí.

Různé zkušenosti vedly k různým teoriím, principům a cestám od jedné skupině k druhé. Nakonec se skupina lidí setkala s představiteli Komunistické strany Sovětského svazu. Myšlenka „násilné revoluce k uchopení politické moci“ vzešla z marxisticko–leninské teorie. Naléhala na znepokojené mysli Číňanů a vyhovovala jejich požadavkům na záchranu země a jejího lidu. Navzájem se spojili a představili Číně zcela cizí koncept, komunismus. Všech třináct zastánců komunistické vize navštívilo první kongres Čínské komunistické strany. Později někteří z nich zemřeli, jiní utekli, další pracovali pro okupující japonské síly, a stali se zrádci, a někteří z komunistické strany odešli, aby se připojili ke Kuomintangu (Národní strana, později Kuomintang). Když v roce 1949 přišla Čínská komunistická strana k moci, z původních třinácti členů zůstal jen Mao Ce-Tung a Tung Pi-wu. Není jasné, jestli si zakladatelé Strany byli tehdy vědomi, že ono „božstvo“, které přivedli ze Sovětského svazu, bylo ve skutečnosti jen zlým přízrakem a lék, který našli pro posílení národa, byl ve skutečnosti smrtelný jed.

Všeruská komunistická strana (bolševici, později známí jako Komunistická strana Sovětského svazu), která právě vyhrála svou revoluci, byla posedlá touhou po Číně. V roce 1920 zřídil Sovětský svaz na Sibiři Úřad Dálného východu, pobočku Třetí komunistické internacionály (Kominternu). Úřad měl na starosti zřízení komunistické strany v Číně a dalších zemích. Krátce po jeho ustavení přijel do Pekingu ředitel úřadu Grigori Voitinsky a kontaktoval komunistický předvoj, Li Ta-čaa. Li připravil pro Voitinského setkání s dalším komunistickým vůdcem, Čchen Tu-siouem v Šanghaji. V srpnu 1920 Voitinsky, Čchen Tu-siou, Li Chan-ťün, Šen Süan-lu, Jü Siou-sung, Ši Cchun-tchung a další začali připravovat zřízení Čínské komunistické strany. V červnu roku 1921 navštívil Čang Tchaj-lej Irkutsk na Sibiři, načež předložil Úřadu Dálného východu návrh na zřízení ČKS jako pobočky Kominterny. 23. června 1921 byla Čínská komunistická strana s pomocí Nikolského a Maringa z Úřadu Dálného východu oficiálně zformována.

Komunistické hnutí bylo poté v Číně představeno jako experiment a už tehdy se Strana povýšila nad vše ostatní, podmaňujíc si vše na své cestě, čímž přinesla Číně nekonečnou katastrofu.

I. ČKS rostla nepřetržitým hromaděním podlosti

Není jednoduchým úkolem zavést v Číně cizí zlo, jakým je komunistická strana, která je zcela neslučitelná s čínskou pětitisíciletou historií a tradicí. Napříč historií Strany, od jejího založení přes získání a udržování politické moci, se postupně stávala více a více zlou. V tomto vývoji použila Strana devět zděděných povahových rysů, které s sebou komunistický přízrak přinesl: zlo, klam, pobuřování, poskytnutí volné ruky společenské spodině, špionáž, loupení, boj, odstraňování a kontrolu. Vzhledem k pokračujícím krizím upevňovala a zesilovala Čínská komunistická strana tyto prostředky do té míry, ve které byly tyto zlovolné charakteristiky naplno ve hře.

První zděděný rys: Zlo – použití formy zla marxismu–leninismu

Marxismus zpočátku přitahoval čínské komunisty svým prohlášením o „použití násilné revoluce ke zničení starého státního aparátu a nastolení diktatury proletariátu“. Přesně toto je v marxismu–leninismu kořenem zla.

Marxistický materialismus je založen na omezeném ekonomickém konceptu výrobních sil, výrobních vztahů a hodnotách nadbytku. Během počátečního nerozvinutého stádia kapitalismu pronesl Marx krátkozrakou předpověď, která tvrdila, že kapitalismus zemře a proletariát zvítězí, což se z dnešního hlediska ukázalo jako mylné. Marxisticko–leninská násilná revoluce a diktatura proletariátu podporuje politickou sílu a nadvládu proletariátu. Komunistický Manifest vztáhl historickou a filosofickou základnu komunistické strany k třídnímu konfliktu a boji. Proletariát se za účelem uchopení moci osvobodil od tradičních morálních a společenských vztahů. Od svého vzniku je tedy učení komunismu v rozporu s veškerou tradicí.

Lidská povaha všeobecně násilí odpuzuje. Násilí činí lidi necitelnými a tyranizujícími. Tedy na všech místech a ve všech dobách lidskost zásadně odmítala to, co teorie násilí komunistické strany předpokládala, teorie, která nemá původ v žádném dřívějším způsobu myšlení, filosofii ani tradici. Komunistický způsob teroru se snesl na zemi jakoby odnikud.

Zlá ideologie Čínské komunistické strany je postavena na předpokladu, že lidé mohou ovládnout přírodu a změnit svět. Komunistická strana na své ideály „osvobození všeho lidstva“ a „světové jednoty“ přilákala mnoho lidí. Strana oklamala mnoho Číňanů, zvláště těch, kteří byli znepokojeni svými životními podmínkami a toužili zanechat ve společnosti svou vlastní stopu. Poté tito lidé zapoměli, že nahoře je nebe. Inspirováni pěknými, ale zavádějícími představami o „vybudování nebe na zemi“ pohrdali tradicemi a nahlíželi na životy ostatních shůry, což je nakonec samotné ponížilo. Všechno toto činili, když se pro Stranu pokoušeli vykonat záslužné činy a získat její úctu.

Komunistická strana prezentovala svou fantazii „komunistického ráje“ jako pravdivou a vyburcovala lidi, aby za ni bojovali: „Poručíme větru dešti… rodí se nový svět.“ [1] Zastávajíc takovouto absolutní a neuvěřitelnou myšlenku Strana zablokovala spojnice mezi lidstvím a nebem a odřízla čáru života, která spojuje Číňany se svými předky a národními tradicemi. Vyzýváním lidí, aby svěřili své životy komunismu, posílila Strana svou schopnost páchat zlo.

Druhý zděděný rys: Klam – lhaní za účelem uvedení dobra a zla do zmatku

Zlo musí lhát. Aby Čínská komunistická strana mohla využít pracující třídu, propůjčila jí tituly jako „nejpokrokovější třída“, „nesobecká třída“, „vládnoucí třída“ a „průkopníci proletářské revoluce“. Když potřebovala komunistická strana rolníky, slibovala „půdu rolníkům“. Mao tleskal rolníkům a hlásal: „Bez chudých rolníků by nebyla žádná revoluce; odmítat jejich roli znamená odmítat revoluci.“ [2] Když potřebovala komunistická strana pomoc od kapitalistické třídy, nazvala ji: „spolucestujícími v proletářské revoluci“ a slíbili jim „demokratický republikanismus.“

Když byla komunistická strana téměř vyhlazena Kuomintangem, hlasitě naléhala: „Číňané nebojují s Číňany.“ Avšak co se stalo? Jakmile skončila protijaponská válka, Čínská komunistická strana se plnou silou obrátila proti Kuomintangu a svrhla jeho vládu. Podobně Strana krátce poté, co převzala kontrolu nad Čínou, odstranila kapitalistickou třídu a nakonec transformovala rolníky a dělníky na chudý proletariát.

Myšlenka spojené fronty je typickým příkladem lží, které Čínská komunistická strana říká. Aby vyhrála občanskou válku proti Kuomintangu, odchýlila se Strana od svých běžných taktik a přijala „politiku dočasného sjednocení“ se svými třídními nepřáteli, včetně statkářů a bohatých zemědělců. 20. července 1947 Mao Ce-tung vyhlásil: „S výjimkou několika reakcionářských živlů bychom měli přijmout uvolněnější postoj vůči třídě statkářů…, abychom zmenšili nepřátelské prvky.“ Nicméně poté co ČKS získala moc, statkáři a bohatí zemědělci neunikli genocidě.

Říkat jednu věc a vykonávat druhou je pro komunistickou stranu normální. Když Strana potřebovala podporu demokratických stran, naléhala, aby všechny strany „usilovaly o dlouhotrvající soužití, trénovaly vzájemnou kontrolu, byly k sobě navzájem upřímné a sdílely s ostatními uznání i pocit hanby“. Když se však chopila moci, odstranila Čínská komunistická strana v roce 1949 každého, kdo promluvil za demokracii, označujíc je za protistranické pravičáky. Kdokoli nesouhlasil nebo se odmítal přizpůsobit konceptům, slovům, činům nebo organizaci Strany, byl odstraněn. Marx, Lenin a vůdcové ČKS, ti všichni tvrdili, že politická síla komunistické strany nebude sdílena s žádnými jinými individualitami či skupinami. Od samého počátku s sebou komunismus přinášel gen diktátorství. Čínská komunistická strana je despotická a povýšenecká. Nikdy nekoexistovala s žádnou jinou politickou stranou či skupinou v upřímném vztahu. Dokonce i během takzvaného „uvolněného“ období bylo soužití Strany s ostatními nanejvýš naaranžovaným představením.

Historie nám říká, abychom nevěřili žádným slibům, které Čínská komunistická strana vysloví, ani abychom nevěřili, že bude splněn některý z jejích závazků. Věřit slovům komunistické strany mohlo člověka snadno stát jeho život.

Třetí zděděný rys: Pobuřování – provokování k nenávisti a rozněcování boje mezi masami

Klam obvykle slouží k roznícení nenávisti. Boj na nenávisti závisí a tam, kde nenávist není, ji lze vytvořit.

Hluboce zakořeněný patriarchální rodový systém na čínském venkově sloužil jako základní překážka průniku politické moci komunistické strany. Zemědělská společnost byla zpočátku v souladu a vztah mezi vlastníky půdy a nájemníky vůbec nebyl sporný. Vlastníci půdy provozovali a pronajímali půdu rolníkům, jejichž přežití bylo pak na půdě závislé. Jinými slovy, vlastníci půdy nabízeli zemědělcům prostředky k přežití a na oplátku zemědělci podporovali vlastníky půdy.

Tento oboustranně závislý vztah byl komunistickou stranou rozvířen do extrémního třídního nepřátelství a vykořisťování. Soulad byl obrácen v nepřátelství, nenávist a boj. Z rozumného se stal nerozumný, pořádek nahradil chaos a republikánství krutovláda. Komunistická strana se odvážila zamítnout osobní vlastnictví, vraždit pro zisk a vyvraždit statkáře, bohaté zemědělce a jejich rodiny. Mnoho rolníků nebylo ochotno přijmout vlastnictví jiných. Někteří v noci vrátili majetek, který si od statkářů během dne vzali, ale byli kritizováni pracovními spolky Strany v zemědělských oblastech za to, že mají „pokleslé třídní vědomí“.

Aby podnítila třídní nenávist, omezila komunistická strana čínské divadlo na nástroj propagandy. Dobře známý příběh třídního útlaku „Plavovlasá dívka“ byl původně o ženské nesmrtelnosti a neměl co dělat s třídními konflikty. Pod perem zmilitarizovaných autorů se však příběh proměnil v „moderní“ drama, operu a balet a byl použit k podnícení třídní nenávisti.

Podněcování mas, aby mezi sebou vzájemně bojovaly, je klasickým trikem Čínské komunistické strany. ČKS vytvořila formuli třídního zařazení 95:5. 95 procent populace bylo zařazeno do různých tříd, které mohly být získány pro Stranu, zatímco zbylých 5 procent bylo označeno jako třídní nepřátelé. 95 procent lidí bylo v bezpečí, ale proti 5 procentům národa byl veden boj. Kvůli obavám a ochraně sebe samých se lidé snažili o zařazení do oné skupiny 95 procent. To vyústilo do mnoha případů, ve kterých lidé ubližovali jeden druhému, dokonce začali jeden druhého urážet, aby ublížili. Strana používala pobuřování v mnoha svých politických hnutích, čímž tuto techniku zdokonalila.

Čtvrtý zděděný rys: Dát volnou ruku společenské spodině – výtržníci a společenská spodina tvoří řady Čínské komunistické strany

Utržení společenské spodiny společnosti z řetězu vede ke zlu a zlo tuto spodinu musí využít. Komunistické revoluce častokrát využily vzpoury výtržníků a společenské spodiny. Například „Pařížská komuna“ se ve skutečnosti účastnila vražd, žhářství a násilností vedených společenskou spodinou. Dokonce Marx se na tento „proletariát lumpů“ díval shora. [3] V komunistickém Manifestu Marx říká: „,Nebezpečná třída’, společenská spodina, ta shnilá masa pasivních lidí vyvrhnutá nejnižšími vrstvami staré společnosti, bude možná tu a tam vtažena do hnutí proletářskou revolucí.“ Rolníci byli na druhé straně Marxem a Engelsem považováni za nekvalifikované na to, aby vytvořili nějakou společenskou třídu kvůli jejich takzvané fragmentaci a ignoranci.

Čínská komunistická strana dále rozvíjela temnou stránku Marxovy teorie. Mao Ce-tung řekl: „Společenská spodina a výtržníci byli vždy společností opovrhováni, ale právě oni jsou ve skutečnosti nejstatečnější, nejdůkladnější a nejpevnější v revoluci na venkově.“ [4] Proletariát lumpů rozšířil násilnou povahu Strany. Slovo „revoluce“ znamená v čínštině doslova „vzít životy“, což všem dobrým lidem zní strašně a katastroficky. Nicméně Strana se snažila vštípit „revoluci“ v pozitivním smyslu. Podobně v diskuzi o termínu „proletariát lumpů“ v období Kulturní revoluce komunistická strana cítila, že „lumpů“ nezní dobře, a tak ho jednoduše nahradila „proletariátem“.

Dalším projevem chování společenské spodiny je páchat ničemnosti. Když byli činitelé Strany nařčeni z diktátorství, odhalili své sklony k násilnostem a nestydatě prohlásili něco jako: „Máte pravdu, to je přesně to, co děláme. Čínská zkušenost nahromaděná za posledních několik desetiletí vyžaduje, abychom uplatnili tuto sílu demokratického diktátorství. Nazýváme to ‚demokratické diktátorství lidu’.“

Poznámky:
1. Z komunistické hymny, „Internacionála“.
2. Mao: „Zpráva o vyšetřování rolnického hnutí v Chu-nanu“ (1927)
3. Proletariát lumpů je zhruba přeloženo jako špinavá pracovní síla. Tento termín rozeznává společenskou vrstvu vyděděnců, zdegenerované nebo avantgardní elementy, které vytvářejí část populace v průmyslových centrech. To zahrnuje žebráky, prostitutky, gangstery, vyděrače, podvodníky, zlodějíčky, povaleče, chronicky nezaměstnané a neschopné pracovat, ty, kteří byli vyhozeni z průmyslové oblasti, a všechny druhy deklasovaných, degradovaných a zdegenerovaných elementů. Tento termín vytvořil Marx a použil v díle „Třídní boje ve Francii, 1848-1850“
4. Mao (1927)


Další články tohoto autora:
Epoch Times

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku