Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.6.2005
Svátek má Petr a Pavel




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Už vím, co bylo modelem Evropy dle UEU
 >PENÍZE: Je to pravda, nebo je to...?
 >POLITIKA: Co s Hojdarem a Šarapatkou?
 >EVROPA: Život v Evropě na počátku 21. století
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Je to škandál, ale tleskám mu
 >SPOLEČNOST: Registrační pokladny – vítězství hlav nad mozkem
 >ÚVAHA: Co s těmi důchodci
 >KNIHA: Promyšlená skutečnost architektury
 >POVÍDKA: Černý příběh
 >GLOSA: Jak to bylo aneb Už jim zase někdo zdrhnul
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (5)
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: WWW demonstrace proti softwarovým patentům
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Evropa pro ústavu dozrála
 >PENÍZE.CZ: Žádný hrad není nedobytný, je-li pán navíc u moře

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
29.6. SPOLEČNOST: Registrační pokladny – vítězství hlav nad mozkem
Zdeněk Holásek

Jak již bylo v NP psáno vstoupí dnem 1. 7. 2005, tj. tento pátek v účinnost zákon č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách a o změně některých zákonů. Pro stručnost tento skvost dále budu nazývat familiérně „Zákon“. Kdo by si myslel, že jde o další účinný nástroj v boji proti daňovým únikům, pak musím uvést, že si to může myslet jen člověk, který neví nic o životě a který si ten zákon nepřečetl. Já – jelikož to je moje profese – jsem tedy sebral veškerou odvahu a zákon jsem přečetl a musím říci, že má nejhorší očekávání se naplnila.

Takový zákon – a to již svojí podstatou – je strašákem v každé civilizované společnosti a je prostě ú ž a s n é, že se Česká republika zařadila mezi ty státy, který si tímto legislativním „výdobytkem“ vracejícího se reálného socialismu zaneřádily svůj již beztak dosti zasviněný právní řád. Posuďte sami:

Již ust. § 1 stanovící předmět úpravy praví, že „tento daňový zákon stanoví způsob evidence plateb vedené fyzickými a právnickými osobami při provozování maloobchodu nebo hostinské činnosti na základě živnostenského oprávnění a upravuje další povinnosti související s evidencí plateb, a to pro účely správného a úplného zjištění a stanovení daňových povinností při výkonu správy daní.“ Takže poskytovatelé služeb, například kadeřníci, kosmetici, automechanici, samostatně hospodařící zemědělci (živnostenských listů nemajíce) a další poskytovatelé služeb za hotové takříkajíc „přes pult“ jsou osobami, které nestojí státu zato trochu je pobuzerovat, zatímco hostinští a provozovatelé maloobchodů jsou osobami, které to podle tohoto zákona schytají s plnou parádou a nejpozději od 1. ledna 2007 budou povinni zajistit evidenci plateb v souladu s tímto zákonem (§ 23 odst. 3 Zákona). To je opravdu velmi sofistikované dělení podnikajících osob na 2 skupiny, které sice dělají to samé – samostatně podnikají a starají se o své živobytí - ale je na ně dvojí metr. Ústavní soud bude mít určitě zamotanou hlavu, až se tím bude muset zabývat. Čekal jsem, že v § 2 obsahujícím „Vymezení pojmů“ se třeba tato nejasnost vysvětlí, ale kdeže. Zato tam jsou úplně jiné skvosty, jako například:
- „databází pokladen“ je evidence vedená ministerstvem (rozuměj MF) pro účely správy daní, do které finanční úřady zaznamenávají nezbytné údaje o pokladnách a jejich provozu
- „kontrolním pokladním blokem“ je kopie pokladního bloku, popřípadě kopie paragonu
- hned na to přispěchal zákonodárce s vysvětlením, že „paragonem“ se rozumí náhradní zúčtovatelný doklad vyhotovený místo pokladního bloku, obsahující náležitosti pokladního bloku (copak to nechápete vy tupouni?)
a pak následují opravdové skvosty:

- „obratem“ se rozumějí příjmy za dodání zboží a za poskytnutí hostinské činnosti, což je součet všech přijatých plateb uložených do provozní paměti po odečtení záporného obratu (panečku, představte si, že by to byl součet i nepřijatých plateb; také jsem si dosud myslel, že můj hostinský mně poskytuje službu spočívající v tom, že mně donese on nebo jeho manželka nápoj nebo jídlo, ale že mě poskytuje hostinskou činnost, to mně ten pacholek opravdu zamlčel)
- „platbou“ se rozumí příjem nebo výdej bankovek a mincí české nebo cizí měny a úhrady vykonané prostřednictvím elektronického platebního prostředku, ceninou nebo šekem, a to při provozování maloobchodu nebo hostinské činnosti na základě živnostenského oprávnění (kdo by to byl řekl, že to toto je platba; hlavně ale je roztomilé, jak se opakuje vymezení předmětu úpravy, která je již v § 1 uvedena – viz shora)
- „pokladním blokem“ je originál dokladu o plnění, tedy o prodeji zboží nebo o poskytnutí hostinské činnosti vytištěný pokladnou (kdyby nebyl vytištěný pokladnou, asi by to nebyl „pokladní“ blok)
- „pokladnou“ se v jedné alternativě myslí „elektronické zařízení s fiskální pamětí a s tiskárnou, opatřené zobrazovacím zařízením, které tvoří jeden funkční celek a umožňuje evidenci plateb“ (fuj, ještě aby tak netvořily celek)
- „servisem pokladny“ se rozumí údržba, opravy, kontrola funkce a další činnosti stanovení pro servisní středisko tímto zákonem (kdo by to byl řekl)
a úplný trhák je vysvětlení,
- „pokladním místem“ se rozumí každé místo, kde se v prodejním místě uskutečňují platby v maloobchodě a za hostinskou činnost (napadlo by vás to vůbec?).

Kouzelné je ust. § 3 odst. 3 Zákona, které pod písm. b) zcela masochisticky uvádí, že v pokladním místě musí být umístěno upozornění tohoto změní v minimálním formátu A4 a následuje text upozornění a v odst. 9 je pak zcela odzbrojující přiznání neschopnosti zkontrolovat vše, kdy se zde praví „Povinnost zaznamenávat platby prostřednictvím pokladny se nevztahuje na prodej zboží prostřednictvím prodejních automatů a na podomní a pochůzkový prodej. To mě velmi zamrzelo, protože bych chtěl vidět podomního obchodníka nebo Avon Lady s „přenosnou nebo záložní pokladnou“, kterou zákon kouzelně definuje jako pokladnu bez určení stálého pokladního místa a kterou by vozil patrně v příručním vozíku. Tento ústupek musel ale autory stát opravdu velké skřípění zubů.

Úplné orgie činností obsahuje § 9 „Zahájení provozu pokladny“, stanovící povinnému subjektu povinnost předložit svému úřadu servisní knihu, označit pokladní místo a dále předložit tam uvedené doklady. Za to se mu dostane od FÚ daňového kódu pokladny s úředním razítkem s rozkošnickým zdůrazněním „se státním znakem“, proti kterémuž rozhodnutí nejsou připuštěny opravné prostředky (to jsem si nevymyslel, to se tam opravdu píše!) Nádherné jsou pasáže o servisní knize (§ 10), kde z povinností vyniká například povinnost povinného subjektu zaznamenávat bezodkladně každou poruchu pokladny, popis poruchy a přesný čas vzniku poruchy a jejího oznámení servisnímu středisku a exceluje odst. 6, podle kterého záznamy v servisní knize musí být provedeny čitelně, podepsané příslušnou osobou, s uvedením čísla průkazu servisního technika nebo služebního průkazu pracovníka správce daně nebo jiného kontrolního orgánu (jakého as?) s uvedením času provedení záznamu. Kdo bude mezitím v krámě nebo v lokále zákon nepraví. A vězte, že ztráta servisní knihy má za následek takové rozpohybování povinného subjektu a servisního střediska, že proti tomu je napadení státu cizí mocností úplná selanka.

Bezkonkurenční je § 11 upravující „poruchu provozu pokladny“, kde je posloupnost činností povinného subjektu v této sekvenci: přestane bezodkladně na pokladně evidovat platby a zaznamená čas poruchy do servisní knihy (no jo, když je porucha, tak se prostě přestane...), dále uvědomí b e z o d k l a d n ě (tj. okamžitě nejpozději ihned) servisní středisko o poruše a čas ohlášení poruchy zaznamená do servisní knihy a konečně finálně nahradí pokladnu záložní pokladnou, popřípadě pronajatou záložní pokladnou od servisního střediska nebo (slyšte slyšte!) eviduje platby pomocí paragonů, a to pouze po dobu nezbytně nutnou, přičemž z takto vystavených paragonů sestaví povinný subjekt závěrku, jejíž náležitosti jsou detailně vpředu v zákoně uvedeny. A pak následuje další odstavec (finis coronat opus), který praví (§ 11 odst. 2):

„Nemůže-li povinný subjekt postupovat podle odstavce 1, uzavře pokladní místo.“ Skoro bych řekl, že povinný subjekt se na to všechno prostě vy...e, což je možnost, se kterou zákon zjevně nepočítá, resp. počítá v ust. § 12 s nádhernou rubrikou „Ukončení provozu pokladny“ a kdo si to přečte a přečte přílohu č. 2, tak ví že to není jen tak.

Bravurní je také § 14 s rubrikou „Povinnosti při změně vlastníka nebo uživatele pokladny“, po jehož přečtení si každý rozmyslí, jestli na se be převede pokladnu nebo by ji chtěl užívat po někom jiném, protože bude mít opravdu problém, aby rozběhl svůj malý byznys do 10 perně poúřadovaných kalendářních dní.

V tomto zákoně je ještě řada dalších zaznamenání hodných ustanovení, ale to je třeba opravdu vidět na vlastní oči. Nemohu si odpustit poslední větu § 19 upravující správní delikty, které postihuje servisní středisko, jež je právnickou osobou. Na to trochu koukáte, ale pak se pročtete k § 20 odst. 5, kde se praví „Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při činnosti servisního střediska, které je fyzickou osobou, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.“ A už tomu rozumíte, už to začínáte chápat a je jasné, že tento zákon psaly hlavy, kde mozek není tak úplně na prvním místě, je-li tam vůbec.

A teď zpět z hrušky na zem. Itálie je zemí, kde je také povinnost mít registrační pokladny v pizzeriích, tratoriích, osteriích a ve stáních na všemožných tržištích, a tak když jsem v posledních měsících v této zemi pobýval, jsem se trochu více soustředil na tuto záležitost. A tu jsem viděl, jak Italové roztomile na tento zákon kašlou, o pokladnu jsem hned tak nezavadil, jeden prodavač mně s omluvným úsměvem vysvětlil, že mně musí dát bloček s nějakou částkou (byla nižší o cca 70%), aby měl klid a odzbrojujícím dojmem působila praxe vystavování bločků (ricevuto fiscale) v restauracích kolem Lago di Garda: pěkně propiskou napsané na papírku (v jednom případě na nastříhaných kartonech a v jednom dokonce na čtverečkovaném papírku). Houby zle. A to berní úředníci v Itálii poctivě papkají v restauracích ctíce siestu, o tom nemusí pochybovat vůbec nikdo.

Tento zákon, nebude-li zrušen, se v hondě za efemérními a zcela zanedbatelnými daňovými výnosy jen zařadí do řady četných, život otravujících předpisů, kterými naši úředníci, poslanci a politici všeho zabarvení otravují život v domnění, že ty daně vyberou na 99%, ne-li více. Jejich ambice v tomto případě byla nepochybně živena lobbyingem výrobců registračních pokladen. Jenže až tam bude zaznamenána jen každá 5. nebo 8. položka, co s tím nadělají správci daní. Zblázní se patrně a ušoupou si podrážky. Je tu však přec jen jedno řešení, které by nádherně zatočilo s nezaměstnaností: nasaďme na každého živnostníka, na kterého se jako na potvoru vztahuje § 1 Zákona jednoho nezaměstnaného, kterého zaměstná resort financí. Bude to mít tyto důsledky:

a) okamžitě se z dosavadních nezaměstnaných stanou státní zaměstnanci
b) stát ušetří na podporách v nezaměstnanosti
c) stát krátkodobě zvýší daňové výnosy, protože dosáhne na všechny daňové výnosy z maloobchodu a hostinců
d) stát se bude těšit, že mzdové náklady nových berních úřadníků zcela pokryjí nové daňové výnosy
e) z obchodníků a hostinských, kteří se na podnikání v krátké době vykašlou, se ovšem stanou velmi rychle noví nezaměstnaní
f) daňové výnosy nebudou a nebude ani z čeho platit bývalé nezaměstnané nyní zaměstnané na FÚ
g) důsledkem situace ad e) a f) bude následné znásobení počtu nezaměstnaných.

Protože však mezi situací ad a) – d) tou, která je popsána ad e) až g) bude časový úsek cca 6 měsíců, umožní to našim politikům vykazovat několik měsíců nulovou nezaměstnanost a to se počítá.


Další články tohoto autora:
Zdeněk Holásek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku