Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.6.2005
Svátek má Petr a Pavel




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Už vím, co bylo modelem Evropy dle UEU
 >PENÍZE: Je to pravda, nebo je to...?
 >POLITIKA: Co s Hojdarem a Šarapatkou?
 >EVROPA: Život v Evropě na počátku 21. století
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Je to škandál, ale tleskám mu
 >SPOLEČNOST: Registrační pokladny – vítězství hlav nad mozkem
 >ÚVAHA: Co s těmi důchodci
 >KNIHA: Promyšlená skutečnost architektury
 >POVÍDKA: Černý příběh
 >GLOSA: Jak to bylo aneb Už jim zase někdo zdrhnul
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (5)
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: WWW demonstrace proti softwarovým patentům
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Evropa pro ústavu dozrála
 >PENÍZE.CZ: Žádný hrad není nedobytný, je-li pán navíc u moře

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
29.6. KNIHA: Promyšlená skutečnost architektury
Viktor Šlajchrt

Třikrát o filosofii domů a měst

Dlouhá staletí byla hlavním předpokladem umělecké tvorby řemeslná dovednost, v intelektuální rovině pak obeznámenost s historií, náboženskou symbolikou a kulturní mytologií. S nástupem modernismu došlo ke zlomu. Výtvarná řeč se radikálně oprostila, její výklad se naopak zkomplikoval. Vzniklo zvláštní spojenectví mezi uměním a filosofií: malíři a sochaři vytvářeli efektní šifry, myslitelé je brilantně luštili. Smysl této souhry se vytratil, když se umění začalo samo tvářit jako filosofie. Dospělo k dráždivé, šokující, zábavné, někdy dokonce politicky angažované podobě, o světě tak ovšem neříká o moc víc než běžné publicistické komentáře. Zdá se, že v současnosti láká k reflexím spíš architektura, jež se už svou podstatou drží víc na zemi. Naznačuje to aspoň několik teoretických knížek, které v poslední době vyšly v českých překladech.

V roli vyjednavače

Pro odborníky, studenty i laické zájemce bude zřejmě nejpřínosnější soubor třinácti statí předních zahraničních autorů, který pro Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze připravil historik a teoretik Petr Kratochvíl. Název O smyslu a interpretaci architektury zní trochu školometsky, tématiku však vystihuje přesně. Prvních šest esejí míří k obecným problémům etiky, estetiky, ekonomie či sociologie současného stavění, dalších pět se zabývá možnostmi, jak se o něm dá hovořit. Poslední dvě stati představují na vyhraněných příkladech polaritu současných postojů k architektuře a ke světu vůbec: francouzský filosof Jean Baudrillard předkládá extrakt radikálních vizí v duchu romantické levice, zatímco úvahy mladšího amerického teoretika Stana Allena jsou pragmaticky apolitické, ve srovnání s předchozím příspěvkem však vyznívají spíš konzervativně a pravicově. Z filosofických autorit se příspěvky nejčastěji odvolávají na Heideggera, Gadamera či Ricoeura, tedy na fenomenologii a hermeneutiku, zmiňováni jsou ovšem také myslitelé typu Arendtové, Adorna či Habermase. I to naznačuje rozpětí úvah od poněkud mystických zahloubanosti až po aktuální kritiku společenských poměrů. Pochopitelně tu nechybí lamentování nad konzumerismem, kapitalismem a globalizací, jenže použité příklady, obrazy i metafory jsou nezvykle konkrétní.

Architekt se na scéně objevuje v nové roli. Není už jen realizátorem vůdčího stylu nejvyšších vrstev, ani projektantem utopických ideálů, ale především vyjednavačem, který se pokouší smířit hlediska fatálně rozhádaných společenských reprezentací: kulturních elit na jedné straně a technokratického establishmentu na straně druhé. Byť by byl svým vzděláním i myšlením sebevíce svázán s říší ducha, nemůže ignorovat řiši praxe, neboť by bez peněz nic nepostavil, a také vývoj nových materiálů i technologií musí pozorně sledovat. Pokud usedne k sepsání oduševnělého pojednání do věže ze slonoviny, bude mít na rozdíl od básníků představu o její statice a situačním plánu.

.Ve způsobech stavění se odrážejí tisícileté zkušenosti s organizací lidského prostoru. Americký teoretik William J. Mitchell, někdejší děkan Školy architektury a urbanismu na věhlasném MIT (Massachusetts Institute of Technology), použil urbanistiku jako zdroj podobenství. Odvozuje z ní představy světa, který se spontánně rodí z digitálních technologií. V knize e-topia: život ve městě trochu jinak, kterou šest let po anglické premiéře vydal česky Zlatý řez, vykresluje obraz města jako klasického prostoru společenské komunikace, jejímž hlavním médiem se nyní stává internet. Město je podle něj v koncích - stává se kulturním přízrakem pro turisty. Při vytváření jeho digitálních paralel lze ovšem využít mnohé poznatky z klasické urbanistiky, neboť síť zdědí jeho funkce a bude se muset připodobnit jeho strukturám.

Přitažlivá chybička

Využití urbanistických podobenství při líčení počítačové budoucnosti bylo jistě výtečným nápadem, jenže Mitchell ve věci internetu příliš podlehl futurologickému opojení. Před šesti lety jím ostatně nešetřil ani Bílý dům, jenže záhy na to došlo k celosvětovému krachu internetového podnikání a následné kocovině. Civilizační optimismus, jímž je text prodchnut, tak vyznívá maličko dojemně jako každá futurologie, která zestárla. Vskutku nadčasovou metaforu odvozenou z architektury najdeme v útlém svazku Poetika zedního výstupku, který vydala pražská Akademie výtvarných umění. Sepsal jej už před dvaceti lety Jan Turnovský (1942-1995), český architekt usazený od šedesátých let ve Vídni. Na sto stranách hutného textu rozebral jeden zdánlivě podružný detail vily, kterou pro svou sestru navrhl a postavil slavný filosof Ludwig Wittgenstein. Je jím podivně nelogický útvar, který kontrastuje s přísnou racionalitou celé stavby. Šlo zřejmě o chybu, jejíž vinou se projektant uchýlil ke kompromisu, jenže právě tím se výstupek stal zajímavým. Duch podlehl hmotě, výsledek však stavbu obohatil.

(Psáno pro Respekt)




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku