Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 30.6.2005
Svátek má Šárka




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Kondelíci nemají hrdiny rádi
 >POLITIKA: Několik nepůvodních postřehů...
 >MÉDIA: Vrtí Mladá fronta Dnes zeleným psem?
 >DLOUHÁ CESTA 2: Tehdy dosud britský Hongkong
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Milé hňupství
 >KNIHA: My pro svou pravdu budeme i lhát! aneb O knize, která pšoukne
 >GLOSA: Kozel zahradníkem
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: O koupání
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartův termometr
 >POVÍDKA: Kam zmizela druhá četa
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: ČT hlavním mediálním partnerem 40. MFF Karlovy Vary
 >EKONOMIKA: Amerika zvýší sazby
 >PENÍZE.CZ: Daňová reforma II - jak snížit odvody
 >EVROPA: Už vím, co bylo modelem Evropy dle UEU

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
30.6. POVÍDKA: Kam zmizela druhá četa
Michaela Roubínková


Bylo nás pět. Já, major Sidney Palmer, desátníci Ilias Kubiak a Keanu Dougles a dva vojíni Patrick Patterson a Andreas Delporte.
Ztratili jsme se v tomhle lese už včera. Mezitím jsme stihli přistihnout vojína Pattersona, jak se baví s vlkem o nejlepší přípravě masa na roštu. Ten vlk tvrdil, že hledá Karkulku. My jsem mu samozřejmě nevěřili, ale nakonec jsme Karkulku potkali i my. Je to podivný svět, kam jsme se to dostali, a nebo jsme se zbláznili?

"Šéfe, šéfe, koukejte koho jsem našel v lese!" ječel Kubiak a táhl za ruku nějakou ženskou.
"Desátníku, proč ji sem taháte?" rozzlobil jsem se.
"Pane, ona tvrdí, že je Sněhurka a podle všech znaků to ona doopravdy je!" Kubiakovy oči byly doširoka otevřené.
"A co jste čekal, jste v pohádkovém lese. A vůbec, co tu děláte? Já měla potkat jen sedm trpaslíků," odpověděla uštěpačně Sněhurka.
"Hele, Sněhurko, nevíš jak se odsud dostanem?" zeptal jsem se.
"Ne, já vždycky žila jen tady. Vy nevíte, jak jste se sem dostali?"
"Bohužel a rádi bychom se vrátili zpět."
"Je mi líto, ale zkuste se zeptat dědečka Hříbečka. Ve tři hodiny by se tu měl objevit," v tu chvíli vytáhla z malé kapsičky v šatech hodinky. Otevřela je. Bylo půl třetí. Potom odešla Sněhurka hledat sedm trpaslíků.
Sedl jsem si k ohni a začal jsem jeho harmonii narušovat klackem.
"Šéfe, proč se chcete vrátit? Stejně nás v našem světě nečeká nic dobrého. Když se dostaneme zpátky, vrátíme se do války a bůhví, jak to bude vypadat po válce. Nezůstaneme radši tady?" zeptal se Delporte. Ostatní členové ztracené čety jen přikyvovali.
"No jo, ale my tady nemáme co dělat. Jsme tu přebyteční a nevím, jak bychom se začlenili. Bude to tak lepší. Tohle je jeden svět, ale my patříme jinam. Měli bychom se vrátit tam, kam patříme," odpověděl jsem a upřeně se zahleděl do ohně. V tu chvíli jsem začal víc vnímat oblouky a tvary, které tvořily plameny. Žlutá a červená mezi sebou zápasily o hlavní postavení. Zatím měla navrch červená, ale vše se mohlo v další vteřině zvrtnout a obrátit proti ní. Bylo vratké vítězit uprostřed tohoto prakticky nekonečného boje.
Od té doby, kdy jsem řekl, co mám na srdci, vládlo v mojí četě ticho.
"Neberte si to tak," konejšil jsem je, "doma máte své rodiny a mnohem šťastnější život než tady." V mém hlase však musel být cítit touha zůstat zde. Zatím nebyla silná, ale čím déle jsme tu byli, tím byla silnější. A navíc, když bychom se nevrátili, nikdy bych si neodpustil, že jsme nechali naše kluky ve štychu.
Najednou se ozvalo CINK a přímo přede mnou se objevil dědeček Hříbeček. Tak se mně lek, že málem spadl pozpátku do ohně.
"Vy jste nevěděl, že tu jsme?" zeptal jsem se vyjeveně.
"Ne, jsem snad Vševěd? Jenom jsem od vlka slyšel, že se nám sem dostaly nějaké neoprávněné osoby. Nevěděl jsem, kde jste. A vůbec, jak jste se sem dostali?"
"To nevíme, ale šéf chce i přes to odejít. Nemohli bychom vám nějak pomáhat? Já tu chtěl zůstat a … možná i někteří ostatní," vložil se dohovoru Patterson a rozhlédl se po nás. Všichni přikyvovali, jen já jsem nebyl moc nadšen.
"To nezáleží na mně. Musím se zeptat u krále. Chvilku počkejte." CINK a zmizel.
"Šéfe promiňte, ale já to musel říct. Jestli chcete, tak se vraťte, ale já tu chci zůstat."
"Vojíne, klid. Já tu chci taky zůstat, ale to nezáleží na mně. A to vy víte. Tak je to i s ostatními," zvýšil jsem hlas, aby mě poslouchali všichni. "Jestli zde chcete zůstat s vojínem Pattersonem a se mnou, tak prosím."
"Šéfe, milujeme vás! Jak to, že jste tak rychle změnil názor? Už nechcete zachraňovat válku?" zeptal se Kubiak a doširoka se usmál.
CINK. Dědeček Hříbeček vypadal zklamaně.
"Takže lidi, balíme se," řekl jsem a kývl na Hříbka.
"Je mi líto. Král si myslí, že byste narušili běh pohádek," přitakal zklamaně.
"Kubiaku, skliďte oheň. Pattersone, zničte příbytky, Douglesi, Delporte, schovejte zásoby do batohu a připravte se na cestu."
"Ano, pane," řekli a zasalutovali.
"Kudy se můžeme vrátit?" zeptal jsem se dědečka Hříbečka.
"Je několik cest, ale vy půjdete tou nejbližší," řekl a rozešel se směrem do nejhlubšího lesa. My se vydali za ním.
Slunce začalo zapadat. Kladlo se za obzor rozvážně … až váhavě. Na východní straně již byla tma, kdežto západní nebe hýřilo všemi barvami. Pro dnešní odchod ze světa živých si vybralo kulisu sešitou ze zbylých červánkových paprsků a přebytků modročerných povidel, které se mísily až do neuvěřitelně krásných přechodů barev. Po několika minutách si slunce stáhlo barevnou část oblohy s sebou za obzor a po celém kraji se rozhostila naprostá a neproniknutelná tma. I les začal houstnout a tmavnout, jestli to vůbec ještě víc šlo. Přišli jsme k velkému pařezu.
"Tady jsme se poprvé objevili," vzpomněl si Keanu Dougles.
"Ano. Teď se všichni chytněte za ruce a moc si přejte být zpátky," řekl Hříbek a odešel od nás na několik metrů.
"Na shledanou a děkujeme za všechno," poděkoval jsem a chytil Kubiaka a Pattersona za ruku. Zavřeli jsme oči. Objevil se obrovský záblesk a my uslyšeli střelbu a výkřiky umírajících vojáků...


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku