Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 30.6.2005
Svátek má Šárka




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Kondelíci nemají hrdiny rádi
 >POLITIKA: Několik nepůvodních postřehů...
 >MÉDIA: Vrtí Mladá fronta Dnes zeleným psem?
 >DLOUHÁ CESTA 2: Tehdy dosud britský Hongkong
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Milé hňupství
 >KNIHA: My pro svou pravdu budeme i lhát! aneb O knize, která pšoukne
 >GLOSA: Kozel zahradníkem
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: O koupání
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartův termometr
 >POVÍDKA: Kam zmizela druhá četa
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: ČT hlavním mediálním partnerem 40. MFF Karlovy Vary
 >EKONOMIKA: Amerika zvýší sazby
 >PENÍZE.CZ: Daňová reforma II - jak snížit odvody
 >EVROPA: Už vím, co bylo modelem Evropy dle UEU

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
30.6. SPOLEČNOST: Kondelíci nemají hrdiny rádi
Jiří Breber

V jednom z mých článků o tom, že český národ zůstává více či méně v zajetí komunistické propagandy, jsem vyjádřil nespokojenost s tím, že ačkoliv Senát ČR navrhl bratry Mašíny a Milana Paumera na vyznamenání Za statečnost za aktivní odboj proti komunistické diktatuře, prezident Klaus udělení vyznamenání neschválil. Řada lidí se mnou souhlasila, jeden vysokoškolský profesor vyjádřil svůj nesouhlas. Napsal mi:

"Co se týká Mašinových, je to případ podle mého soudu na hraně; kdyby byli bývali součástí partyzánské války proti komunistům, byli by jednoznačně hrdinové. Pokud však provedli jen izolovanou akci, která už tehdy nemohla být rozumně ani v jejich očích začátkem hromadného odboje a musela tedy už předem vyznít jako soukromá vzpoura, pravděpodobně s hlavním cílem se dostat za hranice. Je potřeba ji vážit proti obětem, které si vyžádala. Já bych Mašiny amnestoval, ale nevyznamenával. Státní vyznamenání by nemělo občanskou společnost prudce polarizovat, to se pak míjí svým nabádavým cílem."

Již z citátu je patrné, že kritik se o případ bratří Mašínů a spol. hlouběji nikdy nezjímal a dobu, ve které Mašínové čelili komunistickému zlu, vůbec nepochopil, přestože ji prožíval jako mladý muž. Je to asi typický názor českého intelektuála, který proplul všemi úskalími totalitního režimu bez šrámů, byť bez členství v KSČ, a který se hlavně snažil být v době totality nenápadný. Samozřejmě žádnou petici za perzekuované a pod. nikdy nepodepsal, co bylo po něm žádáno plnil a volný čas trávil na chatě. Budiž, každý nemá na to být hrdina. Proč to však upírat těm, kteří byli přesvědčeni, že se zlem se musí bojovat?

Bratři Mašínové zabili na území ČSR tři komunisty, kterým režim svěřil zbraň na obranu režimu, který prováděl zločiny. Mnoha lidem stále nedochází, že každý, kdo vstoupil do komunistické strany, se stal členem společenství, které mělo v programu a pak opravdu provádělo "třídní boj" v rámci tzv. "proletářské revoluce". Praktikovali ho vraždami (mezi mnoha např. ing. Petra Konečného v létě 1948) nebo popravami po kangaroo soudech (zrovna vzpomínáme pětapadesáté výročí "soudu" s JUDr. Miladou Horákovou), mučením až k zešílení (pplk. Procházka z Brna), střílením po bezbranných uprchlících na hranicích (i za Dubčeka na jaře 1968).

S těmito praktikami přišli komunisté ještě před únorem 1948. Vzpomínáte si na balíčky s výbušninami, které byly poslány nekomunistickým ministrům včetně Jana Masaryka 10. září 1947? Výbušniny připravil komunistický poslanec Sosnar, zřejmě z rozkazu Alexeje Čepičky, zetě Gottwaldova. Dr. Marianko, který pokus o atentáty vyšetřoval ještě v roce 1947, byl po únorovém puči umučen k smrti a každý, kdo o komunistech, kteří atentát připravovali, něco věděl, byl po mučení popraven a nebo odsouzen k dlouhodobému žaláři. KSČ vyhnala z domovů a nechala hladovět a otročit kněze, řeholníky, rolníky, kteří odmítali vstoupit do družstev, živnostníky, mnohé odbojáře proti nacizmu, ale i prostě lidí, převážně dělníky, kteří nechtěli mít s komunisty nic společného. Taková byla atmosféra počátku padesátých let! Rádo se zapomíná, ale už v roce 1953 to byly desetitisíce takových nevinně postižených. Každý, kdo nebyl zaslepený fanatik a nebo mdlé inteligence, to mohl vědět! Mně bylo v té době čtrnáct let a nepochyboval jsem, že se kolem mne dějí podobné zločiny jako za nacistů.

Bratři Mašínové zvedli tu hozenou rukavici. Chcete třídní boj? Tady ho máte! Ke svému boji samozřejmě potřebovali zbraně a peníze. Prováděli hospodářskou sabotáž, rozšiřovali svoji skupinu. Na Západ se rozhodli odejít (a museli se probojovat desetitisícovou armádou policistů a Rudé armády v NDR) až když po nich StB šla. Po vstupu do americké armády chtěli být vysazeni v ČSR a bojovat dál. Američanům se však podpora ozbrojených akcí v té době už nehodila do krámu.

Kde je hranice mezi "partyzánskou válkou" a odporem jedné skupiny? Nehledě k tomu, že těch skupin byla koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let celá řada (a na Slovensku dočasně snad celé četné oddíly). Na příklad: Šádek, Choc a spol., kteří údajně zastřelili mjr.Schramma, agenta KGB, skupina generála Kutlvašra, Legie svobody, skupina Petra Křivky, organizace z okolí Sněžného, Světlana, skupina Střed, skupina Doktor Hřebík, skautská skupina v Tišňově, skupina z okolí nešťastných Babic a z pozdějších let třeba skupina mých kamarádů Zdeňka Smutka a Josefa Surýho v Brně. Většinou si tyto skupiny daly za úkol čelit komunistické propagandě letáky, provádět sabotáže, podávat informace vojenského a hospodářského rázu na Západ a zajišťovat přechody hranic pro režimem ohrožené lidi. K ojedinělým zabitím policistů a pohraniční stráže docházelo hlavně v sebeobraně a nebo při akcích vyprovokovaných StB (Babice).

Nechápu, z jakého důvodů je vzpoura jednotlivce nebo malé skupiny "neoprávněná" a vzpoura většího počtu lidí proti tyranii "oprávněná"? Je-li většina národa zbabělá nebo prospěchářsky sloužící tyranii, je boj jednotlivců či malých skupin nemorální?

Zločiny provádělo společenství KSČ a každý komunista nesl za to odpovědnost - a nese ji dodnes. A tak se alespoň některým komunistům dostalo odplaty a zabránilo se jim v další špinavé práci pro nelidskou diktaturu. Žádné vznikající partyzánské hnutí v kterémkoliv totalitním režimu si při svém vzniku není jisté, do jaké míry se rozroste. Po akcích Mašínů byly policejní sbory komunistických států zmnohonásobeny; i to byla výrazná ekonomická rána, kterou Mašínové zasadili a která pomohla k rozpadu "říše zla".

Mašínové nespáchali žádnou úkladnou vraždu, vždy to bylo jen zabití vynucené nepředpovídanými okolnostmi. Dva zabití policisté museli zemřít, protože partyzánská skupina si nemůže dovolit nechat svědka a někdy je zapotřebí použít metodu, která nenadělá moc hluku. Dnes to zní možná cynicky, ale takové byla doba a začali s tím komunisté. Ozbrojený pokladní si zahrál na hrdinu a vytáhl zbraň na neozbrojeného Mašina. Ve rvačce vyšla z pistole rána...

Češi, na rozdíl od Poláků a Maďarů, byli ve své většině spíš pro přečkávání a přetvářku. Francis Fukujama takové chování připisuje přežívající mentalitě otroků. Prezident Klaus z toho udělal v jednom že svých loňských projevů ctnost. Mašínové jsou však odchovanci českých revolucionářů-legionářů a protinacistických odbojářů. V rodině Mašínů se jistě spíš mluvilo o Masarykovi než o Švejkovi. "V nejkrajnějším případě odporovat násilí a útoku i železem - bránit sebe i jiné proti násilí," píše Masaryk ve své knize "Světová revoluce", když kritizuje Tolstého. A jinde píše: "...celé jeho učení o neodpírání zlu je nesprávné, nepřirozené, pod rouškou humanity nelidské, protože hraje do rukou násilníkům. Opravdu humánní etika vyžaduje, abychom odporovali zlu vždy a všude" (TGM: Nová Evropa).

S mnohými výroky a postoji Václava Klause z posledních roků můžeme souhlasit, ale před lety pravil, že "...z Masaryka rozum nebral". Tehdy jsem si říkal, že je to škoda; mnohému se ještě dnes můžeme z něho naučit. Hlavně osobní statečnosti. Později už mluví prezident Klaus trochu jinak a dokonce o TGM přednášel. Brzy bude mít na stole nový návrh Senátu na vyznamenání Mašínových a jejich skupiny, snad si na Masarykova slova vzpomene. Nejde o ten metál, nejde o něj ani tak moc Mašínům; ti už jednou za hrdinství vyznamenání byli, a to prezidentem Benešem za svoji protinacistickou činnost, když jim bylo teprve šestnáct.

O co tedy jde? O správné zhodnocení nejnovějších českých dějin a zbavení jich komunistické propagandy. O to, abychom jako stádo bezbranných ovcí ve své převážně většině zase jen nepřihlíželi, až naší spoluobčané budou voděni na popraviště, do pracovních lágrů a uranových dolů, abychom se zase nemuseli bát svobodně promluvit... Zatím jsme jen z Paříže či Bruselu okřikováni, "abychom drželi hubu", Jan Šinágl je na Letné škrcen, protože protestuje proti komunistické propagandě, a kpt. Hučínovi není povolen veřejný soud, aby se nevyzradila jména bývalých estébáků, působících ve státních úřadech.


Další články tohoto autora:
Jiří Breber

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku