Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 30.6.2005
Svátek má Šárka




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Kondelíci nemají hrdiny rádi
 >POLITIKA: Několik nepůvodních postřehů...
 >MÉDIA: Vrtí Mladá fronta Dnes zeleným psem?
 >DLOUHÁ CESTA 2: Tehdy dosud britský Hongkong
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Milé hňupství
 >KNIHA: My pro svou pravdu budeme i lhát! aneb O knize, která pšoukne
 >GLOSA: Kozel zahradníkem
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: O koupání
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartův termometr
 >POVÍDKA: Kam zmizela druhá četa
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: ČT hlavním mediálním partnerem 40. MFF Karlovy Vary
 >EKONOMIKA: Amerika zvýší sazby
 >PENÍZE.CZ: Daňová reforma II - jak snížit odvody
 >EVROPA: Už vím, co bylo modelem Evropy dle UEU

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
30.6. POLITIKA: Několik nepůvodních postřehů...
šakal

Dvě okolnosti mě podnítily k sepsání malé reflexe toho, jakým způsobem dnešní Evropa organizuje svůj politický život. První inspirací byl text senátora Pospíšila uveřejněný na zdejších stránkách pod názvem Už vím, co bylo modelem Evropy dle ÚEU. Druhý podnět přišel skrze zmínku o jednom zvláštním mechanismu souvisejícím s užíváním moci. Martin Vrba ho připomíná v článku Pokud právě obědváte.

Tento poznatek pochází od Alexise de Tocqueville, který popisuje velmi účinný způsob, jak mohou nižší společenské skupiny postupně převzít moc od těch nejurozenějších a postavit tak aristokracii do čistě ceremoniální, mocensky nevýznamné úlohy. Princip spočívá v tom, že mocným bude ponenáhlu odebíráno rozhodování ve věcech drobných a málo závažných. Naopak je nutno v aristokracii posilovat vědomí její vlastní výlučnosti, zdůrazňovat se musí vznešenost jejího poslání, kterému musí odpovídat i dějinotvorná závažnost úkolů, jež ona řeší. Nenápadně jsou tak někdejší mocní odsunuti dál od občanů. Již se nezabývají drobnostmi, které však lidé přesto velmi citlivě vnímají jako důležitou součást svých životů.

Mám soukromý dojem, že jsme v současné době v celé Evropě svědky jakéhosi obráceného postupu. Je to situace, kdy si dnešní politické elity, ta novodobá "aristokracie", samy zcela dobrovolně volí cestu od občanů směrem k vlastnímu zbezvýznamnění. V pyšném přesvědčení, že ony jsou vyvoleným nositelem společenského pokroku, přestávají se zabývat drobnou politickou prací, která by je spojila s těmi, jimž vládnou, a nadala by je opravdovou mocí, která plyne z toho, že si občané bezprostředně uvědomují jejich užitečnost. "Velké koncepce", "nové vize" a "dějinné experimenty", jak nová nobilita sama své výtvory označuje, tak samovolně své vlastní tvůrce staví do role pouhých ceremoniálních figur. Tyto figury se už nejen nechtějí, ale ani nedovedou zabývat všední politikou, jež by je přiblížila reálnému životu občanů a která by jejich vliv posílila.

Moc naší evropské "aristokracie" se pak pozvolna stává opravdu jakousi Václavem Havlem popsanou "mocí bezmocných". Její nositelé už nedosáhnou na ovládací mechanismy, kterými je jimi vedená společnost nucena se řídit. Skutečná moc se stěhuje do nižších pater. Chápou se jí dřívější vykonavatelé, z nichž se stávají opravdoví vládci. Ke slovu tak přichází to, co nazývám vláda expertní byrokracie.

Expertní byrokraté jsou totiž nutnou oporou takto zdegenerovaných vládců. Pomáhají jim uvádět v každodenní život ony "nové vize" a také těmto elitám prostředkují a simulují vnější svět, s nímž už tyto elity nedpřicházejí do styku. Takto jsme svědky toho, kdy se vládne nikoliv formou politické diskuse nýbrž prostřednictvím kontaktních skupin.

Jímá mě podezření, že ty shluky expertů mají zajišťovat kontakt nejen mezi sebou navzájem, ale též směrem do vnějšího světa. A byrokraté své nenadále nabyté moci rádi využívají. Posilují "aristokracii" v jejích pocitech výlučnosti. S oddaností pro ni připravují další "vize". Bezmocným mocným tak roste sebevědomí, byrokratům to zajišťuje nepostradatelnost a utužuje jejich moc, kterou v kuloárech nechali povalovat na zemi její někdejší nositelé. Tak dlouho se evropské elity propracovávaly od malé politické práce k "dějinným experimentům", až tu stojí s prázdnýma rukama, bezradné vůči požadavkům své polis. I ti nejostřílenější z nich dnes přiznávají pocity odtrženosti od problémů všední politiky. A hodlají tu distanci překlenout nikoliv tím, že se začnou věnovat správě věcí veřejných, nýbrž - jak jinak - hodlají občanům vysvětlovat své velkolepé plány.

Zbývá se tedy tázat, co vlastně těm dříve mocným elitám zbývá jako legitimace vlastního výlučného postavení. Chtělo by se říci, že to jsou volby, ale ty už jako prostředek k dosažení vysokého společenského postu dávno nejsou nutné - záměrně píšu, "společenského", nikoliv "mocenského"!

Například členové Evropské komise nejsou voleni vůbec nijak. Jsou prostě jmenováni vládami členských zemí. Kritériem pro vstup mezi tuto politickou smetánku kontinentu je příslušnost k poněkud nejasnému kultu evropanství. To je, po mém soudu, doklad ceremoniální a ryze symbolické funkce přímo znamenitý! Komisaři se tak vlastně stávají jakýmsi sborem strážců svatyně, který skrze své evropanství uděluje posvěcení všemu, co vychrlí neúnavné mechanismy byrokratické mašinérie expertů v pozadí. Direktoráty obsluhované skrze tisícehlavé zástupy anonymních úředníků - to jsou mocenské sféry pro občany naprosto nedohledné a demokratickými postupy neovlivnitelné. A přece právě z těchto míst vychází vše, co pak komisaři, tvůrci "velkých koncepcí" a nejpomazanější Evropané předkládají svému lidu. Opravdovou korunu pro veškerou tu transformaci někdejší reálné, odpovědné vlády v ryze dekorativní, nehmotné symboly nové víry pak představuje dnešní usilovná snaha dosíci svatořečení pro osnovatele myšlenky europeismu Roberta Schumana, nazývaného též nadneseně "otec zakladatel". Paralela s motivem Církevních Otců se nabízí sama…

…Proto se též domnívám, že postřeh jednoho ze zdejších diskutujících, který označuje europeismus za renesanci někdejšího feudalismu, není vůbec bláhový, jak by se mohlo letmému pozorovateli zdát. Jen bych dodal, že se v takovém případě podle de Tocquevillovy úvahy jedná o feudalismus ve značně pozdním, vyprázdněném a zkorodovaném vydání.




Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku