Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 30.6.2005
Svátek má Šárka




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Kondelíci nemají hrdiny rádi
 >POLITIKA: Několik nepůvodních postřehů...
 >MÉDIA: Vrtí Mladá fronta Dnes zeleným psem?
 >DLOUHÁ CESTA 2: Tehdy dosud britský Hongkong
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Milé hňupství
 >KNIHA: My pro svou pravdu budeme i lhát! aneb O knize, která pšoukne
 >GLOSA: Kozel zahradníkem
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: O koupání
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartův termometr
 >POVÍDKA: Kam zmizela druhá četa
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: ČT hlavním mediálním partnerem 40. MFF Karlovy Vary
 >EKONOMIKA: Amerika zvýší sazby
 >PENÍZE.CZ: Daňová reforma II - jak snížit odvody
 >EVROPA: Už vím, co bylo modelem Evropy dle UEU

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
30.6. ŠAMANOVO DOUPĚ: O koupání
Jan Kovanic

Ještě se pamatuju, jak jsme se u babičky a dědečka Hejtmánkových v tom hrázděném baráku na Stalingradské ulici v Liberci koupávali v jejich 1+1 IV. kategorie v plechové vaně. Já a oni dva ve stejné vodě. V teplé ručně nanosené a na kamnech ohřáté sobotní vodě. Ale o tomto koupání teď nechci vypravovat, jest léto. První venkovní koupání, na které se pamatuju, se odehrávalo v podjizerskohorské přehradě Fojtka. Někdo velký mě chtěl naučit ještě v předškolním věku plavat. Položil mě svýma velkýma rukama na vodu, pustil, a pak jsem šel velice rychle ke dnu. Měl jsem otevřené oči, takže jsem mohl sledovat bublinky ucházejícího vzduchu (ze mě), jak stoupají nahoru a já udiveně zíral do šeré prázdnoty. Vytáhli mě, bulil jsem, ale pak jsem se koupal dál - ale jen se svým velkým (nafukovacím - co myslíte?) krokodýlem. Tehdy se dělaly ty hračky tak velké, že byl ještě větší, než jsem, takové to byly velké hračky. Později z něj taky začaly unikat bublinky, nakonec praskl a už nešel slepit.

Načež jsem získal odpor k plavání. Když už to bylo v mých třinácti letech mezi vrstevníky neúnosné, naučil jsem se sám. V Ratajích, kde jsme tehdy byli na prázdninách na tábořišti pod železničním mostem. Sázava tam byla zvednuta jezem nade mlejnem, takže dostupno mi bylo jen nudné příbřeží. Stoupl jsem si na dno tak, aby mi sahala voda po bradu, a začal zkoušet rukama aspoň mlýnek. Ruce mi odpluly, za nimi tělo, nohy se zvedly, začaly automaticky odrážet jako žába, tedy jsem zkusil plavat prsa, když už jsem ležel na hladině, šlo to, zkusil jsem kraulík i Venclovského polokraulík, šlo to, převrátil jsem se a zkusil to na zádech, šlo to, obouruč, kmitoruč i bezruč. A takhle plavu dodneška.

A pak teprve nastalo to pravé koupání, a že ve zlatých šedesátých se bylo v Liberci kde koupat. Dobrá byla přehrada - než nad ní postavili obdivované sídliště Králův Háj, a z přehradní nádrže se stala vyhnívací jímka. Na kolech jsme jezdívali i na koupaliště do Krásné Studánky, ve které ale byla dost ošklivá voda. Hezký byl rybník Tajchmíle, ale ten ležel mimo můj akční radius, až na kraji lesů pod Císařským kamenem. A jablonecká přehrada - to už bylo v jiné galaxii.

Pěkné koupališťátko bývalo v Rochlicích, než mu vodu strhla stavba sídliště. Dlouho pak chátralo, teď snad na něm jsou nějaké kurty. Ale tohle bývalo dávné fyzkulturní zařízení, kamž okolní usedlíci chodili ze svých domků rovnou v plavkách vyžít se jak sportovně, tak společensky. Rodiny ještě předválečných libereckých (rochlických) Čechů se tu scházívaly. A nejlíp se leželo na molu rovnou nad vodou, u hlubokého bazénu. Jak si tam kunčofti svlíkali kalhoty a dávali do puků, sypali se jim drobásky z kapes mezi prkny rovnou na dno. A tam jsem se za nimi potápěl, a když jsem měl schrastěno 25,- haléřů, nebo i 50,-, vydal jsem se z plovárny na nejbližší roh, koupil si tam v konzumu pletenku, nebo dvě. Vracel jsem se bez problémů - vstupenkou byly vlhké plavky.

Když byla tahle plovárna zničena, zůstalo na potápění už jen Lesní koupaliště. Mrazivá voda z horského Jeleního potoka dovedla však proniknout člověkem tak, že po pěti minutách mu trnuly kosti zimou. Tam jste skutečně pochopili, co to je cítit něco "až do morku kostí". Ale zase je tam dodnes čistá voda. Nikdo se v ní zbytečně nezdržuje. Ještě chladnější byla voda v přehradě na Černé Nise, když jsem se v ní jednou z frajeřiny koupal už v květnu - a v příkopech ještě ležely sněhové závěje... V létě je tam koupání báječné - nejlepší na severním mysu mezi dvěma přítoky do jezera. Pěkné a ledové bývalo také divoké koupání v lesních zaplavených lůmcích. Ale vy to nedělejte, už nejsou šedesátá léta.

Zvláštní je voda říční, ta běhutá, ne volej. Když v ní stojíte, provívá vámi jako vítr obilím. Když v ní plavete, nese vás jako běžící transportní pás. Zkusil jsem si Lužnici i Sázavu, Berounku i Vydru, Vltavu na Šumavě i v Modřanech. A dokonce i Labe. To bylo v hnusných sedmdesátých létech, když jsem studoval v Poděbradech. Tehdy jsem se chodíval koupat do mrtvého ramene na Čábelně. O prázdninách, když jsem byl v blízkých Pečkách na praxi, jsem tam byl každé odpoledne. Pečenej, vařenej. Jednou mě to znudilo, přeběhl jsem cestu a zkusil jsem Labe.

Tak tedy - bylo rychlé. Vzalo mně a už jsem jel. Rychlá voda tvoří v řece jakýsi trychtýř, který vás stahuje do nejrychlejšího středního proudu. Hned jsem se chtěl vrátit, protože mi vadil mírný karbonový zápach. A pak ty věci v Labi. Jenže podařilo se mi to snad až po půl kilometru. Vydrápal jsem se na navigaci a nejdřív jsem ze sebe sejmul ty... podlouhlé slizké měchuřiny. Z další špíny jsem se chtěl omýt v koupališti na mrtvém rameni. Ale černý film, který na mě ulpěl, nešel sundat. Ani pískem z pláže. A později na koleji ani horkou vodou a mýdlem. Skutečně trvalé opálení! Ta špína ze mě musela odrůst. Ještěže jsem chodil do továrny - byly ty prázdniny.

Teď jsou taky prázdniny. Už plavte!


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku