Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 1.7.2005
Svátek má Jaroslava




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Tak už dost paní ministryně!
 >EVROPA: "Sociální" euroústava vs. právo
 >SPOLEČNOST: Referendum - pro a proti
 >MÉDIA: RRTV - Od Mackové k Mackové
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Spartakiáda
 >GLOSA: Polévka Gaspacho
 >MIGRACE: Na nelegálech může stát vydělat
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (6)
 >PSÍ PŘÍHODY: Nekompromisní Artuš
 >VÝSTAVA: Opojné průsečíky tvarů
 >CESTOVÁNÍ: Jižní Afrika
 >HUDBA: Smog alias Bill Callahan v pražské Akropoli
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Z tiskové konference na téma Nová ústava
 >PENÍZE.CZ: Výherní hádanka o výherní vkladní knížku
 >EKONOMIKA: Sazby zůstanou stabilní

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
1.7. ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (6)
Epoch Times

Komentář II. [2/4]

Počátky Čínské Komunistické Strany

Pátý zděděný rys: Špionáž – proniknout, obelhat, zradit

V souvislosti se lhaním, podněcováním k násilí a zaměstnáváním společenské spodiny byly také používány techniky špionáže a rozsévání nesvárů. Čínská komunistická strana je velmi dovedná v infiltraci. Desetiletí zpátky „tři nejvýznačnější“ tajní agenti Strany Čchien Čuang-fej, Li Kche-nung a Chu Pej-feng ve skutečnosti pracovali pro Čchen Genga, ředitele špionážní pobočky číslo 2 Ústředního výboru ČKS. Když Čchien Čuang-fej pracoval jako tajný sekretář a důvěrný podřízený Sü En-cenga, ředitele Úřadu pro vyšetřování Kuomintangu, použil hlavičku Organizačního oddělení Kuomintangu a napsal dva dopisy obsahující tajné informace prvního a druhého strategického plánu Kuomintangu k obklíčení provincie Ťiang-si vojsky Kuomintangu a dal je osobně doručit Čou En-lajovi [5]. V dubnu 1930 byla v severovýchodním regionu Číny založena speciální organizace dvojitých agentů financovaná Ústředním výborem pro vyšetřování Kuomintangu. Na povrchu náležela Kuomintangu a byla řízena Čchien Čuang-fejem, ale v zákulisí byla kontrolována Čínskou komunistickou stranou a vedl ji Čchen Geng.

Li Kche-nung se připojil k Ředitelství ozbrojených sil Kuomintangu jako luštitel šifer. Li byl jediný, kdo dekódoval naléhavou zprávu vztahující se k uvěznění a vzpouře Ku Šun-čanga [6], ředitele Bezpečnostního úřadu ČKS. Čchien Čuang-fej okamžitě odeslal dekódované zprávy Čou En-lajovi, čímž zabránil, aby byla celá skupina špiónů chycena do sítě.

Jang Teng-jing byl pro-komunistickým zvláštním zástupcem Ústředního úřadu Kuomintangu pro vyšetřování, sídlícího v Šanghaji. Strana mu povolila uvěznit a popravit ty, které považovala za nespolehlivé. Když jednou starší úředník z provincie Che-nan urazil stranického kádra, jeho vlastní lidé zatahali za nitky, aby ho na několik let dostali do věznice Kuomintangu.

Během Osvobozenecké války [7] Strana nasadila tajného agenta na Čch'-ang Kchaj-šeka [8]. Byl to člověk, kterého si Čch'-ang udržoval v důvěrné blízkosti. Liou Pchej, generální poručík a zástupce ministra obrany, dostal na starost vypravení armády Kuomintangu. Liou byl však ve skutečnosti tajným agentem Strany. Ještě před tím, než se armáda Kuomintangu dozvěděla rozkazy pro svůj další úkol, informace o plánu jejího rozmístění se již dostaly k Jen-anu, na ředitelství ČKS. Komunistická strana tak hned vymyslela plán obrany. Siung Siang-chuej, tajemník a důvěrný podřízený Chu Cung-nana [9] vyzradil Chuův plán vtrhnutí do Jen-anu Čou En-lajovi. Když Chu Cung-nan a jeho jednotky k Jen-anu dorazily, byl už opuštěný. Čou En-laj jednou řekl: „Předseda Mao znal Čch'-ang Kchaj-šekovy vojenské rozkazy dávno předtím, než se dostaly k Čch’-angovým vojenským velitelům.“

Šestý zděděný rys: Loupení – drancování pomocí triků či násilí se stává „Novým pořádkem“

Když Čínská komunistická strana sestavila Rudou armádu, aby ustanovila svou vládu skrze vojenskou sílu, potřebovala peníze na armádu, munici, jídlo a oděvy. Strana zvýšila své fondy především prostřednictvím útlaku místních tyranů a rabováním bank, přičemž její představitelé se chovali jako bandité. Brzy poté se tento způsob „zvyšování fondů“ stal hlavním úkolem Rudé armády. Například při misi vedené Li Sien-nienem, jedním ze starších vůdců Strany, unesla Rudá armáda členy nejbohatších rodin v usedlostech v oblasti západní provincie Chu-pej. Neunesli jen jednu osobu, ale jednu osobu z každého bohatého rodu. Oběti únosu byli ponecháni naživu, aby je jejich rodiny mohli vykoupit. Toto finanční výkupné poté sloužilo jako podpora armády. Únosy a vybírání výkupného neskončily, dokud nebyla Rudá armáda uspokojena nebo dokud nebyly zdroje rodin unesených úplně vydrancovány; teprve pak byli rukojmí posláni domů, mnozí na pokraji smrti. Někteří byli terorizováni tak krutě, že zemřeli dříve, než se mohli vrátit.

Díky „ráznému zakročení proti místním tyranům a zabavení jejich půdy“ rozšířila komunistická strana triky a násilné drancování na celou společnost, čímž nahradila tradici „Novým pořádkem“. Komunistická strana spáchala všechny druhy zločinů, velké i malé, ty ovšem nikdy nepřinesly nic dobrého. Nabízí lidem malé prospěchy, aby tak vyprovokovala udávání druhých. Následkem tohoto soucit a ctnost zcela mizí a jsou nahrazeny rozbroji a vražděním. „Komunistická utopie“ je ve skutečnosti zjemnělý výraz pro násilné drancování.

Sedmý zděděný rys: Boje – ničí národní systém, tradiční hodnoty a pořádek

Klam, pobuřování, uvolnění společenské spodiny a špionáž existují všechny za účelem loupení a boje. Komunistická filosofie boj podporuje. Komunistická revoluce zcela jistě nebyla jen nějakým neorganizovaným mlácením, rozbíjením a loupením. Strana řekla: „Hlavními cíli útoku rolníků jsou místní tyrani, zlá cháska a statkáři bez zákonů, ale postupem času se také zaměří proti všem druhům partiarchálních myšlenek a institucí, proti zkorumpovaným funkcionářům ve městech a proti zlým praktikám a zvykům ve venkovských oblastech.“[4] Odstartovala organizovaná snaha, která měla za cíl zničit celý tradiční systém a zvyky venkova.

Součástí komunistických bojů je také ozbrojená armáda a boje se zbraněmi. „Revoluce není nějaký večírek, psaní eseje či kreslení obrázku nebo vyšívání; nemůže to být tak kultivované, tak poklidné a jemné, tak mírné, laskavé, zdvořilé, zdrženlivé a velkorysé. Revoluce je povstání, akt násilí, kterým jedna třída svrhává druhou.“ [4] Boj je nevyhnutelný při pokusu chopit se státní moci silou. O pár desetiletí později použila Čínská komunistická strana stejné charakteristiky boje, aby během Velké kulturní revoluce „vychovala” další generaci.

Osmý zděděný rys: Odstranění – ustanovuje kompletní ideologii genocidy

Komunismus napáchal mnoho zla s absolutní krutostí. Komunistická strana slíbila intelektuálům „nebe na zemi“, ale později je označila za „pravičáky“ a zařadila je do nechvalně známé deváté kategorie [10] pronásledovaných lidí, spolu se statkáři a špiony. Připravila kapitalisty o jejich vlastnictví, vyhubila zámožnou statkářskou třídu, zničila hodnoty a pořádek na venkově, vzala autoritu místním postavám; unášela a požadovala výkupné od bohatších lidí; vymývala mozky válečným vězňům; „převychovávala“ továrníky a kapitalisty; pronikla do Kuomintangu a rozkolísala ho; odtrhla se od Komunistické internacionály a zradila ji; odstranila všechny disidenty prostřednictvím politických hnutí poté, co roku 1949 přišla k moci; a páchala násilí na svých vlastních členech.

Výše zmíněné události byly všechny založeny na teorii genocidy ČKS. Každé její politické hnutí v minulosti bylo kampaní teroru s úmyslem spáchat genocidu. Strana začala budovat svůj teoretický systém genocidy ve své rané fázi jako kombinaci teorie třídy, revoluce, boje, násilí, diktátorství, hnutí a politických stran. Tato teorie zahrnuje všechny zkušenosti, které si osvojila a nahromadila díky různým praktikám genocidy.

Základním výrazem genocidy prováděné Stranou je vyhlazení svědomí a nezávislého myšlení. Tento způsob „vládnutí terorem“ poukazuje na základní zájmy ČKS. Komunistická strana nejenže vás odstraní když jste proti ní, ale může vás dokonce odstranit, i když jste na její straně. Odstraní každého, kdo by podle ní měl být odstraněn. V důsledku toho žije každý ve stínu teroru a strachu z ČKS.

Devátý zděděný rys: Ovládání – použití pravidel strany ke kontrole celé strany a následně i celé společnosti

Všechny zděděné charakteristiky směřují k dosažení jednoho cíle: kontrolovat obyvatelstvo použitím teroru. Kvůli svým zločinům se komunistická strana ukázala být přirozeným nepřítelem všech existujících společenských sil. Již od svého počátku se probojovávala jednou krizí za druhou, mezi nimiž byly i nejkritičtější krize o přežití. Čínská komunistická strana přežívá ve stavu nekonečného strachu o své přežití. Její jediný cíl je zachování své vlastní existence a síly a zájem o co největší vlastní prospěch. Aby vyrovnala svou upadající sílu, je nucena modernizovat své povrchní části na běžné úrovni. Prospěch Strany není prospěchem nějakého jednotlivého člena. Spíše je to prospěch Strany jako celku, který potlačuje jakýkoli smysl pro individualitu.

„Principy strany“ byly těmi nejkrutějšími rysy tohoto přízraku zla. Principy strany rozdrtily lidskou povahu natolik, že Číňané již ztratili svoji lidskost. Například Čou En-laj a Sun Ping-wen bývali přáteli. Poté co Sun Ping-wen zemřel, Čou En-laj adoptoval jeho dceru, Sun Wej-š’. Během Velké kulturní revoluce, byla Sun Wej-š’ pokárána. Později zemřela ve vazbě následkem dlouhého hřebu zaraženého do její hlavy. Příkaz k jejímu zatčení podepsal její otčím, Čou En-laj.

Jedním z raných vůdců Strany byl Žen Pi-š’, který měl během protijaponské války na starost obchod s opiem. Opium bylo v té době symbolem invaze cizinců. Např. Britové použili dovoz opia do Číny, aby vyčerpali čínskou ekonomiku a vyvinuli u Číňanů závislost na návykových látkách. Žen se navzdory silnému národnímu postoji proti opiu odvážil osázet opiem velikou plochu, riskujíc tak všeobecné odsouzení. Obchodování s opiem je ve své podstatě velmi citlivé a nelegální. Komunistická strana proto pro opium použila krycí jméno „mýdlo“. Použila příjem z nezákonného drogového obchodu se sousedními zeměmi a financovala tak svůj chod. Při příležitosti výročí narození Žena vychvaloval jeden z čínských vůdců nové generace ve svém projevu Ženovy stranické principy: „Žen měl vynikající charakter a byl příkladným členem strany. Měl také pevnou víru v komunismus a neomezenou věrnost, pokud šlo o stranu.“

Dalším příkladem zásad strany byl Čang S’-te. Strana tvrdila, že byl zabit náhlým zřícením vypalovací pece, ale druzí prohlašovali, že zemřel po požití opia. Jelikož byl tichou osobou sloužící v Ústřední strážní divizi a nikdy nežádal o povýšení, říkalo se, že „jeho smrt je závažnější než Tchaj-šan“, čímž bylo míněno, že jeho život byl považován za velmi důležitý.

Lej Feng byl také velice známý jako „šroub, který nikdy nezrezaví, sloužící revolucionářské mašinerii“. Po dlouhou dobu byli Lej a Čang používáni jako vzor a jejich příklady měly vychovávat Číňany k věrnosti Straně. Mnoho „hrdinů“ Strany posloužilo jako příklad „železné vůle a principů ducha Strany“.

Když nabývala moci, spustila Čínská komunistická strana agresivní kampaň kontroly mysli ke zformování mnoha nových „náčiní“ a „šroubů“ z budoucích generací. Strana vytvořila sadu „vhodných myšlenek“ a škálu stereotypního chování. Tyto protokoly byly zprvu užívány uvnitř Strany, ale rychle se rozšířily na celou veřejnost. Takzvaně ve jménu národa sloužily tyto myšlenky a činy k vymývání mozků lidí, aby se přizpůsobili zlu Čínské komunistické strany.

II. Nečestné založení ČKS

Čínská komunistická strana si činí nárok na významnou historii, takovou, která potkávala vítězství za vítězstvím. Je to jen pokus přikrášlit a glorifikovat obraz Strany v očích veřejnosti. Ve skutečnosti nemá Strana vůbec žádnou slávu, kterou by se mohla chlubit. Byla založena a mohla udržovat svou moc jen na základě devíti špatných zděděných rysů.

Založení Čínské komunistické strany, vychované na hrudi Sovětského svazu

„S výstřelem prvního děla během Říjnové revoluce k nám byl přinesen marxismus a leninismus.“ Takto Strana líčila sebe samu lidem. Nicméně, když byla Strana poprvé založena, byla jen asijskou větví Sovětského svazu. Od počátku to byla zrádcovská strana.

Během období zakládání neměla Strana žádné peníze, žádnou ideologii ani žádné zkušenosti. Neměla žádnou nadaci, která by ji podporovala. Čínská komunistická strana se připojila ke Kominterně, aby spojila svůj osud s probíhající násilnou revolucí. Revoluce ČKS byla jen potomkem Marxovy a Leninovy revoluce. Strana byla jednoduše východní větví sovětského komunismu rozšiřující imperialismus sovětské Rudé armády. Sovětský svaz tajně nařídil násilné politické převzetí vlády v Číně a následné svržení její stávající politické a organizační ideologie. Sovětský svaz prováděl extrémní dohled a řadu kontrolních nařízení a byl oporou a patronem Čínské komunistické strany.

Kominterna formulovala Ústavu Čínské komunistické strany, která byla ustanovena na první konferenci Strany. Manifesty Marxe a Lenina, teorie třídního boje a diktatury proletariátu či ideologie zásad Sovětské strany poskytly hlavní základy. Duše Čínské komunistické strany sestává z ideologie importované ze Sovětského svazu. Čchen Tu-siou, jeden z předních funkcionářů Strany, měl odlišné názory než představitel mezinárodního Komunistického výboru Maring. Ten napsal Čchenovi několik poznámek, ve kterých prohlašuje, že pokud je Čchen skutečným členem komunistické strany, musí následovat pravidla Kominterny. Přestože byl Čchen Tu-siou jeden ze zakládajících členů Strany, nemohl dělat nic jiného než naslouchat a poslouchat rozkazy. On a jeho Strana byli skutečně jen podřízenými Sovětského svazu.

Během třetí konference Strany v roce 1923 Čchen Tu-siou veřejně přiznal, že Strana byla téměř výlučně dotována příspěvky ze sovětské Kominterny. V jednom roce přispěla Kominterna Straně více než 200 000 jenů, ale nepřineslo to uspokojivé výsledky. Kominterna pak obvinila Čínskou komunistickou stranu, že ve svém úsilí nebyla dostatečně pilná.

Z odtajněných dokumentů je dnes známo, že Strana od října roku 1921 do července roku 1922 obdržela 16 655 čínských jenů. V roce 1924 obdržela 1500 amerických dolarů a 31 927,17 jenů a v roce 1927 obdržela 187 674 jenů. Měsíční příspěvek od Kominterny činil v průměru okolo 20 000 jenů. Taktiky, které dnes Strana běžně užívá, jako je lobbování, používání zadních vrátek, nabízení úplatků a vyhrožování, byly běžné už v té době. Kominterna obvinila Čínskou komunistickou stranu z neustálého lobbování za peněžní prostředky.

První aliance Kuomintangu a Čínské komunistické strany – parazit pronikl do jádra a zmařil severní tažení [12]

Čínská komunistická strana vždycky učila národ, že Čch’-ang Kchaj-šek zradil hnutí Národní revoluce [13] a donutil Stranu, aby povstala v ozbrojeném povstání.

Ve skutečnosti se Strana chovala jako parazit. V první alianci Kuomintang-ČKS Strana s Kuomintangem spolupracovala, aby zvětšila svůj vliv. Zneužila Národní revoluci a co více, dychtila odstartovat Sověty podporovanou revoluci a ujmout se vlády. Její touha po moci ve skutečnosti zničila a zradila hnutí Národní revoluce.

Na druhé národní konferenci představitelů Strany, která se konala v červenci 1922, ti kteří protestovali proti alianci s Kuomintangem na konferenci převažovali, protože toužili získat moc. Nicméně Kominterna ovládala události v zákulisí a vetovala vznesené návrhy. Nařídila, aby se Čínská komunistická strana připojila ke Kuomintangu.

Během první aliance Kuomintangu s ČKS, uspořádala Strana v lednu 1925 svou čtvrtou národní konferenci v Šanghaji. Zde vznesla otázku vůdcovství v Číně, což předcházelo smrti Suna Ja-tsena [14] 12. března 1925. Kdyby Sun Ja-tsen nezemřel, byl by terčem Strany kvůli své touze po moci namísto Čch’-ang Kchaj-šeka.

S podporou Sovětského svazu se Strana chopila moci uvnitř Kuomintangu během jejich aliance s ČKS. Tchang Pching-šan se stal předsedou Ústředního personálního oddělení Kuomintangu. Ministru práce Feng Ťü-pchovi byla svěřena plná moc při jednání ohledně všech záležitostí vztahujících se k práci. Lin Cu-chan se stal předsedou pro záležitosti venkova, zatímco Pcheng Pchaj se stal tajemníkem tohoto ministerstva. Mao Ce-tung se ujal pozice jednajícího předsedy Ministerstva propagandy Kuomintangu. Vojenské školy a velitelství armád byly vždy cílem Strany: Čou En-laj zastával místo ředitele Politického oddělení Chuang-pchuské vojenské akademie a Čang Šenfu byl jejím spoluředitelem. Čou En-laj se stal také ředitelem Soudního oddělení a tu a tam nastrčil ruské vojenské poradce. Mnoho komunistů zastávalo pozice politických učitelů a učitelského sboru na vojenských školách Kuomintangu.

Členové ČKS také sloužili jako představitelé strany Kuomintang na různých pozicích Národní revoluční armády. [15] Došlo k tomu, že bez podpisu představitele strany nemohl být žádný příkaz považován za platný. Výsledkem tohoto parazitního připoutání k Národnímu revolučnímu hnutí bylo, že počet členů Čínské komunistické strany drasticky vzrostl z méně než 1000 v roce 1925 na 30 000 v roce 1928.

Severní tažení Čínské komunistické strany začalo v únoru 1926. Od října 1926 do března 1927 Strana odstartovala tři ozbrojená povstání v Šanghaji. Později zaútočila na vojenské ředitelství Severního tažení, ale bez úspěchu. Čou En-laj, který použil přezdívku Wu Chao, byl chycen a později, když zveřejnil prohlášení lítosti a doznání svých chyb, byl propuštěn. Hlídky demonstrantů se v provincii Kuang-tung každý den střetávaly v násilných konfliktech s policií. Kuomintang posílil policejní hlídky armádními vojáky a v mezičase vyslal tajné agenty, aby monitorovali, kdo davy lidí podněcuje. Toto povstání 12. dubna zapříčinilo politickou čistku Čínské komunistické strany, kterou provedl Kuomintang.

V srpnu 1927 vyvolali členové ČKS uvnitř Revolucionářské armády Kuomintangu Nan-čchangské povstání, které bylo rychle potlačeno. V září odstartovala Strana Povstání podzimní sklizně, aby zaútočila na Čchang-šan, ale útok byl taktéž odražen. ČKS začala v armádě Kuomintangu zavádět síť kontrol, čímž „se pobočky Strany dostaly na úroveň rot v armádě“. Později byla síť kontrol rozšířena do oblasti Ťing-kang-šanu, čímž zde získala vládu nad venkovem.

Poznámky:
4. Čou En-laj (5. března 1898 – 8. ledna 1976) byl druhým nejdůležitějším mužem po Maovi v historii ČKS. Byl vedoucím činitelem ve Straně a premiérem Čínské lidové republiky od r.1949 až do jeho smrti.
5. Ku Šun-čang původně jeden z nejvyšších představitelů systému speciálních agentů ČKS. V r.1934 byl zatčen Kuomintangem a pomohl jim odhalit mnoho z komunistických tajných úkrytů. Všech osm členů jeho rodiny bylo později uškrceno a pohřbeno se souhlasem Francie v Šanghaji. Více informací v „Historie atentátů ČKS“ k tomu se vztahujících na (http://english.epochtimes.com/news/4-7-14/22421.html).
6. Válka mezi ČKS a Kuomintangem v červnu 1946. Tuto válku poznamenaly tři po sobě následující kampaně Liao-si-Šenyang, Chuai-Chai a Peking-Tchien-ťin, po nichž Strana svrhla vládu Kuomintangu, což vedlo k založení Čínské lidové republiky v říjnu 1949.
7. Čch’-ang Kchaj-šek, vůdce Kuomintangu, později v exilu se stal vládcem Tchaj-wanu.
8. Chu Cung-nan (1896-1962), pocházel z okresu Sio-feng (dnešní An-ťi), v provincii Čchen-ťiang, vykonával po sobě tyto funkce zástupce velitele, zastupující velitel jihozápadního administrativního štábu Národní Strany (KMT).
9. Když ČKS začala pozemkovou reformu, roztřídila národ. Mezi těmi, které označila za nepřátele, jsou intelektuálové vedle majitelů pozemků, reakcionářů, špionů…. pod číslem 9.
10. Z básně Sima Čchien, historik a vzdělanec v západní Chan dynastii. V jeho slavné básni se říká: „Každý musí zemřít; každý zemře buď důstojněji než Tchaj-šan nebo lehčeji než pírko.“ Tchaj-šan je jedna z nejdůležitějších hor v Číně.
11. Severní tažení byla vojenská kampaň vedená Čch’-ang Kchaj-šekem v roce 1927. Jejím cílem bylo sjednotit Čínu pod vládou Kuomintangu a ukončit vládu místních válečníků. Pokud šlo o tyto cíle, bylo to velmi úspěšné. Během Severního tažení Strana uzavřela spojenectví s Kuomintangem.
12. Revoluční hnutí během spojenectví ČKS a Kuomintangu.
13. Sun Jat-sen, zakladatel moderní Číny.
14. Národní revoluční armáda řízená Kuomintangem byla národní armáda Číny. Během období, kdy byla ČKS a Kuomintang spojenci, se připojili i členové Strany.




Další články tohoto autora:
Epoch Times

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku