Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 4.7.2005
Svátek má Prokop




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Falešné tóny Live 8
 >DLOUHÁ CESTA 3: Hříšné Macao
 >PRÁVO: Ta naše justice česká aneb Moudrost nejvyšších vezírů našich
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Že jim to není blbý
 >NÁZOR: Několik slov o zdravotnictví
 >MIMOCHODEM: Estetická záhada
 >FOTOREPORTÁŽ: Krejčíř je v Praze!
 >PSÍ PŘÍHODY: Obraz politické scény
 >CHTIP: Padající letadlo
 >PENÍZE.CZ:Budeme marodit za firemní peníze?
 >EVROPA: O Unii, kde zítra znamená již včera
 >USA: Happy Birthday, America! Ohňostroj nad prérií
 >MOBY DICK: Evropský VUML
 >ZÁBAVA: Noc dlouhých nožů
 >ÚVAHA: Svítící křídy a padesátikorunová účtenka

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
4.7. MIMOCHODEM: Estetická záhada
Viktor Šlajchrt

Ohlédne-li se člověk za uplynulým časem, jasně rozezná období, kdy se na světě cítil lépe než jindy. Obvykle byla zpropadeně krátká, a kdyby mu tehdy někdo řekl, že zrovna prožívá nejlepší měsíce svého života, nevěřícně by se ušklíbl. Nejinak je na tom společnost. Co se týče minulého století, bylo snad pár let dobře před první válkou, chvíli koncem dvacátých let, pak kolem poloviny let šedesátých a možná i devadesátých. Na poměry se však stejně vždycky nadávalo. Teprve nedávno jsem začal mít pocit, že se nadává trochu míň než dřív. Že by stát opravdu dospěl k prosperitě? Nebo si užíváme na dluh raději v tichosti? Co když lid konečně nalezl klid duše v nirváně rezignace? Přiznávám, že jsem si s tím nevěděl rady.

Filosof Tomáš Kulka nechává začínající studenty estetiky řešit pozoruhodný úkaz, kterého si povšiml v pražském metru. Při cestě dolů míjel na eskalátorech mnohem víc krásných dívek v protisměru, než když ze šachty vyjížděl, jen ve špičkách to někdy neplatilo. Čím to? zeptal se v kavárně i mne. Vzpomněl jsem si na zkušenost starých fotografů, že lidská hlava vypadá lépe z mírného nadhledu, neboť nahoře je kůže upnuta k lebce, zatímco dole spíš povlává v tučných záhybech. Lišácky zavrtěl hlavou. Navrhl jsem teologické řešení: vzestup z hlubin je archetypálně povznášející, což se odráží i v obličejích. Opět jsem se netrefil. Začal jsem spekulovat o světle, ale i tímto směrem prý jeho studenti marně tápali. Otázce jsem přišel na kloub až po hodině. Z přijíždějících vlaků vystupují lidé hromadně a na eskalátorech je jich proto - včetně krásných dívek - víc, zatímco dolů sjíždějí roztroušeně.

Řešení estetické záhady mi poskytlo jisté vodítko také v otázce, proč národ neslyším v poslední době tolik žehrat. K stáří se vinou chorob držím spíš doma a nepřijdu mezi lidi.

(Psáno pro Respekt)




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku