Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 6.7.2005
Mistr Jan Hus




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Co by přinesla velká koalice?
 >OHLÉDNUTÍ: Na lidská práva v Číně nebyl čas...
 >POČÍTAČE: Poslední šance pro Evropskou unii
 >VĚDA: Je výzkum a vývoj skutečně prioritou české vlády?
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (7)
 >UMĚNÍ: Umělec potřebuje nepřátele
 >CHTIP: V přijímací kanceláři v nebi
 >EVROPA: Referendum a "evropský lid"
 >PRÁVO: Dobré ráno politikům
 >POLITIKA: Je ODS pravicovou stranou?
 >FEJETON: Jak nakupovat zadarmo
 >POVÍDKA: Bublinky
 >CHTIP: Jó, to byly časy VI.
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Česká televize na 40. MFF Karlovy Vary
 >SVĚT: Falešné tóny Live 8

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
6.7. ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (7)
Epoch Times

Komentář II. [3/4]

Počátky Čínské Komunistické Strany

Povstání rolníků v Chu-nanu – Podněcování společenské spodiny ke vzpouře

Během válečného tažení na sever Strana podněcovala povstání ve venkovských oblastech, aby se jí podařilo získat moc v době, kdy byla Národní revoluční armáda ve válce s vojevůdci.

Povstání rolníků v Chu-nanu v r. 1927 bylo vzpourou lůzy, společenských vyvrhelů. Bylo to podobné prvnímu komunistickému povstání slavné Pařížské komuny v r. 1871. Francouzští nacionalisté a cizinci, kteří byli tou dobou v Paříži, mohli vidět, že Pařížská komuna byla pouze skupinou destruktivních potulných banditů, kteří neměli jasnou vizi. Pobývali ve znamenitých budovách a rozlehlých vilách a jedli extravagantní a luxusní jídla. Jejich jediným zájmem bylo užít si chvilkového štěstí a neznepokojovat se ničím, co přijde. Během povstání Pařížské komuny byla prováděna cenzura tisku. Pařížského arcibiskupa Georga Darboye, který kázal králi, vzali za rukojmí a později ho zastřelili. Bezostyšně zabili 64 duchovních, zapálili paláce a zničili vládní kanceláře, soukromé residence, památníky a vytesané sloupy. Bohatstvím a krásou se francouzskému hlavnímu městu nevyrovnalo žádné v Evropě. Nicméně během povstání Pařížské komuny byly budovy vypáleny a z lidí zůstaly jen kosti. Během historie jen zřídka došlo k takovým zvěrstvům a krutostem.

Mao Ce-tung přiznal:

Je pravda, že venkovští rolníci jsou v určitém smyslu vzpurní. Společenství rolníků na nejvyšších úřadech nedovolí soukromým majitelům do ničeho mluvit a ničí jejich prestiž. Sráží je tak až k zemi a snaží se je v takové pozici udržet.

Rolníci vyhrožovali: „Uvedeme vaše jména na dalším seznamu (seznamu reakcionářů)!“ Pokutují místní tyrany a zlou venkovskou šlechtu, požadují od nich příspěvky a rozbíjejí jejich usedlosti. Lidé zaplavují domy tyranů a nižší venkovské šlechty, které jsou proti společenství rolníků, porážejí jejich dobytek a konzumují obilí. Dokonce se chvilkově povalují na slonovinou vykládaných ložích, které patří mladým ženám místních tyranů. Při sebemenší provokaci zatýkají. Zatčeným nasadí vysoké papírové čepice a vedou je vesnicí, kde jsou všem vystaveni na odiv. „Vy špinaví statkáři, teď aspoň víte, kdo jsme!“ Tím, že si dělali, co chtěli, obrátili všechno vzhůru nohama a vytvořili teror na venkově.

Mao tyto „vzpurné“ aktivity ve svém prohlášení plně podpořil, uvedeno bez příkras: „Je nutné, aby se na nějakou dobu v každé venkovské oblasti vytvořil teror, v opačném případě by zde nebylo možné potlačit aktivity kontrarevolucionářů nebo svrhnout moc šlechty. Musí se překročit daná kritéria, aby se ustanovilo, co je dobré a co zlé, jinak zlo nemůže být napraveno… Mnoho těchto činů v období revoluce, na kterých bylo vidět, že zacházejí příliš daleko, byly ve skutečnosti činy, které revoluce vyžadovala.“ [4]

Komunistická revoluce vytvořila systém teroru.

„Protijaponská“ operace na severu, Dlouhý pochod - útěk poražených

Čínská komunistická strana označila „Dlouhý pochod“ za protijaponskou operaci na severní hranici. „Dlouhý pochod“ roztrubovala jako čínskou revoluční pohádku a tvrdila, že to byl „manifest“, „propagační skupina“ a „rozsévací stroj“, který skončil vítězstvím Strany a porážkou jejích nepřátel.

ČKS si o pochodu na sever vymýšlela zjevné lži. Bojovala tak s Japonci. Snažila se zahalit své neúspěchy. V období od října 1933 do ledna 1934 komunistická strana utrpěla totální porážku. Během páté operace vedené Kuomintangem, která se zaměřila na obklíčení a vyhlazení ČKS, ztrácela Strana venkovské bašty jednu za druhou. Jak postupně ubývalo základen, Rudá armáda musela uniknout. To je pravý původ „Dlouhého pochodu“.

Záměrem „Dlouhého pochodu“ ve skutečnosti bylo prorazit si cestu z obklíčení a uniknout do Mongolska a Sovětského svazu. Tato cesta vedla nejdříve na západ a poté na sever. ČKS tak mohla v případě porážky uniknout do Sovětského svazu. Na cestě do Mongolska se ale Strana setkala s velkými potížemi, a tak se rozhodli vydat se přes Šan-si a Suej-jüan. Na jedné straně tím, že pochodovali severními provinciemi, mohli tvrdit, že jde o „protijaponskou“ akci, a získat tak srdce lidí. Na druhé straně tyto oblasti byly v bezpečí, protože tam japonská vojska neoperovala. Japonská armáda okupovala území podél Velké čínské zdi. O rok později, když ČKS konečně dorazila do Šan-pei (severní provincie Šan-si), hlavní složky Rudé armády se snížily z 80 000 na 6 000.

Si-anský incident – Čínská komunistická strana se podruhé pověsila na krk Kuomintangu

V prosinci 1936 Čang Süe-liang a Jang Chu-čcheng, dva generálové Kuomintangu, unesli Čch’-ang Kchaj-šeka v Si-anu. Od té doby se této události říkalo Si-anský incident.

Podle verze z učebnic Strany byl Si-anský incident „vojenský převrat“, který iniciovali Čang a Jang. Ti dali Čch’-ang Kchaj-šekovi ultimátum „buď život, nebo smrt“. Byl přinucen zaujmout postoj k japonským okupantům. Čou En-laj byl údajně pozván do Si-anu jako zástupce Strany, aby pomohl vyjednat mírové rozřešení. Vyjednávání s různými skupinami v Číně bylo vyřešeno smírně, čímž ukončilo desetiletou občanskou válku a započalo spojenou národní alianci proti Japoncům. V dějepisných učebnicích Strany se uvádí, že to byl pro Čínu v její krizi rozhodující obrat. Čínská komunistická strana popisuje sebe jako patriotickou stranu, která bere v úvahu zájmy celého národa.

Ve skutečnosti na začátku tohoto incidentu chtěli komunističtí vůdci Čch’-ang Kchaj-šeka zabít, aby se pomstili za jeho dřívější potlačení Čínské komunistické strany. V té době měla Strana v severní provincii Ša-an-si velmi slabou základnu a byla v nebezpečí, že bude v této jediné bitvě úplně vypleněna. ČKS tedy spojila všechny získané podvodné dovednosti, podnítila Čanga a Janga k revoltě. Stalin, aby zabránil Japoncům zahájit útok na Sovětský svaz, napsal Ústřednímu výboru Čínské komunistické strany, aby nezabíjeli Čch’-ang Kchaj-šeka, ale ještě s ním jednou spolupracovali. Mao Ce-tung a Čou En-laj si uvědomili, že nemohou zničit Kuomintang s omezenou silou Strany; dokonce kdyby zabili Čch’-ang Kchaj-šeka, byli by poraženi a odstraněni, protože Kuomintang by se pomstil.

Za těchto okolností Strana změnila tón. Požadovala spojenecký odpor proti Japoncům a donutila Čch’-ang Kchaj-šeka, aby podruhé přijal spolupráci.

Množství dokumentů Strany dokládá, že kolem Jang Chu-čchenga a Čang Süe-lianga se soustředilo mnoho komunistických vyzvědačů už předtím, než k Si-anskému incidentu vůbec došlo. Jedním z příkladů byl člen tajné služby Liou Ding. Liou sehrál tak významnou roli v podněcování Si-anského incidentu, že ho Mao Ce-tung později pochválil za mimořádné služby. Mezi těmi, kdo pracovali po boku Jang Chu-čchenga, byla i jeho vlastní žena Sie Pao-čen (členka ČKS), která pracovala v Jangově politickém oddělení armády. Sie se za Janga provdala v lednu 1928 se souhlasem Strany. Kromě toho další člen Strany Wang Ping-nan byl v té době v Jangově domě váženým hostem. Wang se později stal viceministrem zahraničních věcí. Byly to tito členové v blízkosti Yanga a Čanga, kteří incident podnítili.

Čínská komunistická strana nejdříve podnítila vzpouru a mířila na Čch’-ang Kchaj-šeka zbraní. Později z něj udělala hrdinu a přinutila ho, aby se znovu přidal Straně. Tímto způsobem ČKS nejenom že unikla krizi disintegrace, ale také využila příležitosti, aby se podruhé pověsila na krk vládnoucímu Kuomintangu. Rudá armáda se brzy proměnila v Osmou armádu, větší a mocnější než předtím. Nesrovnatelné umění Strany podvádět je opravdu obdivuhodné.

Proti-japonská válka – Čínská komunistická strana roste zabíjením s vypůjčenými zbraněmi

Učebnice Strany tvrdí, že to byla Čínská komunistická strana, kdo přivedl Čínu k vítězství ve válce proti Japonsku.

Ve skutečnosti ale, když vypukla válka proti Japonsku, Kuomintang měl více než 1,7 milionů vojáků, lodě se 110 000 tunami zásobníků a asi 600 různých bojových letadel. Ve srovnání celkový počet Čtvrté armády Čínské komunistické strany, nově vytvořené v listopadu 1937, nedosahoval ani 70 000 lidí a jeho moc byla oslabena vnitřní politikou. ČKS si uvědomila, že kdyby musela bojovat s Japonci tváří v tvář, její moc by se oslabila. V očích Strany bylo důležitější udržet si moc než zajistit přežití národa. Proto během spolupráce s Kuomintangem uplatnila utajenou vnitřní politiku upřednostnění boje o politickou moc.

Poté co 18. září 1931 Japonci zabrali město Šen-jang, čímž rozšířili svou kontrolu nad velkou oblastí na severovýchodě Číny, ČKS prakticky bojovala bok po boku s japonskými okupanty, aby porazila Kuomintang. V prohlášení napsaném jako reakci na japonskou okupaci Strana nabádala, aby Kuomintang ovládl oblast povstání, vyzvala pracující ke stávce, rolníky k bouřím, studenty k bojkotu, chudé lidi, aby přestali pracovat, a vojáky ke vzpouře, aby tak svrhla Národní vládu.

Ačkoli ČKS vyzývala k odporu proti Japoncům, k dispozici měla jen místní armádní složky a partyzány z předních linií. Kromě několika bitev, včetně boje u Pching-singského průsmyku, Strana ve válce proti Japoncům mnoho nepřispěla. Místo toho čerpala energii k rozšíření své vlastní základny. Když se Japonci vzdali, ČKS integrovala vzdávající se vojáky do své armády a tvrdila, že se rozšířila na více než 900 000 vojáků – k tomu přibyly 2 miliony členů lidových milicí. Když Kuomintang bojoval s Japonci, byl v podstatě na hranicích osamocen. V této válce ztratil více než 200 generálů. Velící důstojníci na straně ČKS naproti tomu neutrpěli téměř žádné ztráty. Čínská komunistická strana dokonce neustále tvrdila, že Kuomintang Japoncům neodporoval a že to byla Čínská komunistická strana, která přinesla vítězství ve válce proti Japoncům.

Náprava v Jen-an – vytvoření nejhrůznějších metod pronásledování

Čínská komunistická strana ve jménu boje proti Japoncům přitáhla do Jen-anu bezpočet mladých patriotů. Tisíce z nich pak ale pronásledovala během nápravného hnutí, známého jako „revoluční svatá země“. Od té doby, kdy Strana získala moc nad Čínou, nepřestávala popisovat Jen-an jako revoluční „svatou zemi“. Nezmínila však přitom žádný ze zločinů, který během nápravy spáchala.

Nápravné hnutí v Jen-anu byla největší, nejtemnější a nejkrvelačnější hra moci, která byla v lidském světě kdy sehraná. Ve jménu očisty od nepatrných buržoazních toxinů Strana smyla morálku, nezávislost myšlení, svobodu konání, toleranci a důstojnost. Prvním krokem v nápravě bylo stanovit pro každého člověka osobní archívy, které zahrnovaly: 1) osobní prohlášení; 2) historii politického života; 3) rodinné zázemí a společenské vazby; 4) životopis a ideologickou proměnu; 5) hodnocení podle stranických zásad.

V osobním archívu museli být uvedeni všichni známí od narození, všechny důležité události a doba a místo, kde se odehrály. Lidé byli vyzýváni, aby se opakovaně zapisovali do archívu a jakékoli opomenutí bylo vnímáno jako prohřešek. Každý musel popsat společenské aktivity, kterých se kdy zúčastnil, zejména ty, které se vztahovaly k připojení se ke Straně. Důraz byl kladen na myšlení jednotlivce během těchto společenských aktivit. Hodnocení podle stranických zásad bylo ještě důležitější a každý musel přiznat všechny protistranické myšlenky. Stejně tak svědomité chování, řeč, pracovní postoje, každodenní život a společenské aktivity. Pokud šlo o hodnocení vlastního svědomí, každý byl vyzván, aby pečlivě prozkoumal, zdali šlo o sebezájem, zdali pracoval pro Stranu, aby dosáhl osobních cílů, zdali zakolísal v důvěře v revoluční budoucnost, zdali měl strach ze smrti během bitev nebo mu chyběli rodinní příslušníci a manželky. Neexistovaly nestranné standardy, takže u každého bylo zjištěno, že má problémy.

Aby bylo na kádrech, kteří prováděli kontrolu, vynuceno doznání – čímž se měli být eliminováni „skrytí zrádcové“ – použili na ně nátlak. Z nespočtu falešných obvinění vzniklo množství křivých žalob a velký počet kádrů tak byl pronásledován. Během nápravy byl Jen-an nazván místem očisty lidské podstaty. Pracovní tým vstoupil na Univerzitu vojenských záležitostí a politiky, aby prošetřil osobní historii kádrů. To zahájilo dvouměsíční krvavý teror. K vynucení doznání byly použity různé metody. Lidem bylo nařízeno, aby se přiznali, a také jim bylo ukázáno, jak se mají přiznat. Existovaly „přesvědčovací skupiny“, „pětiminutové přesvědčování“, soukromé rady, zprávy z konferencí a identifikování „ředkviček“ (lidí rudých na povrchu, ale bílých uvnitř). Také postavili každého do řady a vyfotili. Ti, kdo byli nervózní, byli označeni jako podezřelí a stali se terčem vyšetřování.

Dokonce i zástupci Kominterny upustili od metod používaných během nápravy a uvedli, že situace v Jen-anu byla deprimující. Lidé si netroufli vzájemně spolupracovat. Každý si přihříval svou vlastní polívčičku a každý byl nervózní a třásl se strachem. Nikdo si netroufl sdělit pravdu nebo zastat se přátel, s nimiž se špatně zacházelo, protože každý se snažil zachránit si svůj vlastní život. Ti krutí – ti kteří pochlebovali, lhali a uráželi ostatní – byli povýšeni. Ponížení se stalo v životě Jen-anu realitou. Lidé byli dotlačeni na pokraj šílenství, byli donuceni vzdát se důstojnosti, smyslu pro čest a stud a lásky k druhému. Přestali vyjadřovat své vlastní názory, místo nich přednášeli články vedoucích straníků. Stejný systém útisku byl uplatněn ve všech politických aktivitách Čínské komunistické strany od doby, kdy se zmocnila vlády v Číně.

Tři roky občanské války – zrada vlasti kvůli uchopení moci

Ruská buržoazní revoluce v únoru 1917 byla relativně mírným povstáním. Car upřednostnil zájmy země a vzdal se trůnu namísto odporu. Lenin se urychleně vrátil z Německa do Ruska, nainscenoval další puč a zavraždil buržoazní revolucionáře, kteří svrhli cara, a tak potlačil ruskou buržoazní revoluci. Čínská komunistická strana, podobně jako Lenin, sklidila plody Národní revoluce. Poté co válka s Japonskem skončila, Strana zahájila revoluční válku, aby svrhla vládu Kuomintangu, což Číně přineslo novou pohromu války.

Strana mistrně ovládá manipulaci mas. V několika bitvách s Kuomintangem, včetně bojů v Liao-si-Šen-jang, Pekin-Tchien-ťin a Chuai-Chai ČKS použila primitivní, barbarské a nelidské taktiky a obětovala své vlastní občany. Když obléhala Čchang-čchun, vyčerpala veškeré zásoby jídla ve městě. Lidová osvobozenecká armáda (LOA) zakázala lidem opustit město. Během těchto dvou měsíců obležení Čchang-čchunu zemřelo hladem a mrazem téměř 200 000 lidí. LOA ale nedovolila lidem odejít. Po skončení bitvy Strana bez jakéhokoli pocitu studu tvrdila, že „osvobodili Čchang-čchun bez jediného výstřelu.“

Mezi lety 1947 a 1948 podepsala Čínská komunistická strana se Sovětským svazem Harbinskou a Moskevskou dohodu, v níž se zavázala vzdát se národního kapitálu a vyměnit suroviny na severovýchodě za plnou podporu Sovětského svazu v zahraničních a vojenských záležitostech. Podle dohod by Sovětský svaz dodal ČKS letadla, poskytl by jí zbraně, které zanechali poražení Japonci, a prodal Straně za nízké ceny munici a vojenské zásoby, které kontroloval na severovýchodě Číny. Pokud by Kuomintang zahájil obojživelné vylodění na severovýchodě, Sovětský svaz by armádu Čínské komunistické strany tajně podporoval. Mimo to by Sovětský svaz pomohl získat ČKS moc nad Sin-ťiangem. Čínská komunistická strana a Sovětský svaz by vybudovaly spojenecké vojenské letectvo; Sověti by pomohli vyzbrojit 11 divizí armády Strany a dopravit jednu třetinu zbraní dodaných Američany v hodnotě 13 miliard dolarů na severovýchod Číny.

Aby si Čína získala podporu Sovětského svazu, přislíbila mu zvláštní výsady na severovýchodě – jak na zemi, tak ve vzduchu. Nabídla informace o aktivitách vlády Kuomintangu a americké armády, poskytla suroviny ze severovýchodu (bavlnu, sóju) a vojenské zásoby výměnou za rozvinuté zbraně. Garantovala Sovětskému svazu přednost práva na těžbu v Číně a dovolila mu rozmístit armádu na severovýchodě a v Sin-ťiangu. Sovětský svaz dále dostal svolení zřídit Dálnovýchodní zpravodajský úřad v Číně. V případě, že by v Evropě vypukla válka, Strana by poslala expediční armádu 100 000 lidí a dva miliony členů pomocných sil, aby podpořila Sovětský svaz. Navíc ČKS přislíbila v případě nutnosti sloučení oblasti v provincii Liao-ning se Severní Koreou.

Poznámky:
4. Mao (1927)




Další články tohoto autora:
Epoch Times

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku