Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 8.7.2005
Svátek má Nora




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Amerika a Evropa
 >SPOLEČNOST: Odložená neodložená kauza
 >EVROPA: EU integrace - proč to nejde
 >PRÁVO: O přepisování zákonů
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Spartakiáda
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (8)
 >MEJLEM: Inzulin
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s bílým fantomem
 >NÁZOR: Královskou večeří proti chudobě
 >ZOO PRAHA: Otevření expozice tučňáků a voliér „Příroda kolem nás“
 >EKONOMIKA: Fed zvýšil sazby, dolaru to svědčí
 >PENÍZE.CZ: Trh s nemovitostmi je největší bublina v historii
 >EVROPA: Jak dál po krachu Ústavy
 >POLITIKA: Havlův polibek smrti Paroubkovi?
 >PRÁVO: Potlačená zpráva

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
8.7. ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (8)
Epoch Times

Komentář II. [4/4]

Počátky Čínské Komunistické Strany

III. Ukázka špatných vlastností

Známky věčného strachu v historii strany

Mezi nejvýznačnější rysy Čínské komunistické strany patří její věčný strach, zejména strach ze ztráty moci. Nejvyšším zájmem ČKS bylo vždy přežití, což potvrzuje používáním síly. Strana je jako primární rakovinná buňka, která se rozptýlí a pronikne do celého těla, zasahuje do okolních buněk, které se stanou rakovinnými. Naše společnost v tomto časovém období nebyla schopna rozložit tak proměnlivý faktor, jakým je ČKS, a nemá jinou možnost, než ji nechat, aby se podle libosti rozrůstala. Následkem toho je jí většina společnosti zasažena a rozsáhlé oblasti jsou zaplaveny komunismem nebo komunistickými elementy. Šíření Strany zásadně degradovalo morálku a lidskou společnost.

ČKS nevěří v žádné obecně uznávané principy morálky a spravedlnosti. Veškeré své principy používá zcela k vlastnímu zájmu. Je od základu sobecká a neexistují žádné principy, které by tomu mohly zabránit a ovládnout její touhy. Založena na svých vlastních zásadách Strana se musí ustavičně proměňovat, jak se to na povrchu jeví, nasazovat si nové masky. Na začátku, když bylo v sázce její přežití, se Čínská komunistická strana připojila ke Komunistické straně Sovětského svazu, ke Kuomintangu, k vládnoucímu orgánu Kuomintangu a k Národní revoluci. Když získala moc, připojila se k různým formám oportunismu, k myšlení a pocitům jejích vlastních obyvatel, k sociálním strukturám a prostředkům – ke všemu, na co mohla sáhnout. Zužitkovala každou krizi jako příležitost nahromadit bohatství a posílit prostředky k ovládání.

„Kouzelné zbraně“ Čínské komunistické strany

Čínská komunistická strana tvrdila, že revoluční vítězství závisí na třech „kouzelných zbraních“: budování strany, ozbrojený boj a spojení sil. Zkušenost s Kuomintangem nabídla ČKS další dvě takové „zbraně“: propagandu a špionáž. Rozmanité stranické „kouzelné zbraně“ byly nabity devíti zděděnými vlastnostmi strany: zlem, klamem, podněcováním, rozněcováním spodiny společnosti, špionáží, loupením, bojem, odstraňováním a ovládáním.

Marxismus-leninismus je ve své podstatě špatný. Ironií je, že čínští komunisté opravdově neporozuměli marxismu-leninismu. Lin Piao řekl, že jen málo členů Strany skutečně přečetlo dílo Marxe nebo Lenina. Veřejnost považovala Čchü Čchiou-paje za ideologa, ale on přiznal, že z marxismu-leninismu přečetl jen málo. Mao Ce-tungova ideologie je jen venkovskou verzí marxismu-leninismu doporučenou vzbouřeným rolníkům. Socialistická teorie Teng Siao-pchinga obsahuje v názvu kapitalismus. „Tři reprezentanti“ Ťiang Ce-mina nevycházeli z ničeho. Čínská komunistická strana nikdy skutečně nepochopila, co marxismus-leninismus představuje, ale zdědila všechny jeho zlé stránky, k nimž pak přiřadila své, dokonce ještě ohavnější věci.

Spojená fronta ČKS je spojením podvodu a krátkodobých výnosů. Cílem spojení bylo posílit moc. Spojením sil v bojích proti Japoncům mohla Čínská komunistická strana vyrůst ze samotáře v obrovský klan. Sjednocení vyžadovalo rozlišení, kdo jsou nepřátelé a kdo přátelé; kdo jsou levičáci, ve středu, vpravo; kdo by se měl ujmout vlády, kdo by měl být napaden a kdy. Snadno přehodnotila dřívější nepřátele na přátele a zase zpět na nepřátele. Například během období demokratické revoluce se Strana spojila s kapitalisty, během socialistické revoluce je odstranila. Další příklad: vůdci jiných stran jako Čang Po-ťün a Luo Lung-ťi byli využiti jako stoupenci Strany v době, kdy se strana zmocňovala moci v zemi, později ale byli perzekvováni jako „pravičáci“.

Komunistická strana je sofistikovaný profesionální gang

Komunistická strana má dvoustranné strategie, jedna strana je mírná a přizpůsobivá a druhá je tvrdá a nevlídná. Ty mírnější strategie zahrnují propagandu, spojené fronty, špionáž, dvojí zacházení, úsilí dostat se do myslí lidí, vymývání mozků, lži a podvody, zahalování pravdy, psychologický nátlak a vytváření atmosféry teroru. Přitom Čínská komunistická strana vytváří v srdcích členů strany syndrom strachu, který je snadno vede k tomu, aby zapomněli na stranické chyby. Takové nesčíslné množství metod by mohlo potlačit lidskou povahu a podporovat v lidech zlomyslnost. Tvrdé taktiky strany zahrnují násilí, pronásledování, politická hnutí, zabíjení a ničení životů, únosy, potlačování jiných hlasů, vojenské útoky, pravidelné tvrdé policejní zákroky atd. Tyto agresivní metody vytvářejí a udržují teror.

ČKS současně používala jak mírné, tak tvrdé postupy. V některých případech byla mírnější, zatímco v jiných byla přísná. Někdy se tvářila mírně navenek, ale ve vnitřních záležitostech byla neoblomná. Když byla atmosféra uvolněná, Čínská komunistická strana umožnila lidem vyjádřit své názory. Když však vylákala hada z jámy, ti, kdo promluvili, byli v následujícím období vlády tvrdě pronásledováni. Strana často využívala demokracie, aby čelila Kuomintangu, ale jakmile intelektuálové z oblastí ovládaných ČKS se Stranou nesouhlasili, byli mučeni nebo dokonce jim byla setnuta hlava. Uveďme nechvalně známý případ „Incident planých lilií“, ve kterém byl intelektuál Wang Shiwei očištěn během nápravy v Jen-anu a popraven Stranou v r. 1947.

Vysloužilý úředník, který utrpěl muka během nápravy v Jen-anu, si vzpomněl, že když byl pod intenzivním nátlakem dovlečen a donucen se přiznat, jedinou věc, kterou mohl udělat, bylo zradit své vlastní svědomí a vymyslet si lži. Měl špatný pocit, že vymyslel falešné obvinění na své soudruhy a nenáviděl sám sebe tak, že si chtěl vzít život. Shodou okolností byla na stole položena zbraň. Popadl ji a přiložil ji k hlavě a stiskl spoušť. Zbraň neměla náboje! Člověk, který ho vyšetřoval, vešel dovnitř a řekl: „Je dobré, že jsi uznal, že to, co jsi udělal, bylo chybné. Stranická koncepce je shovívavá. Komunistická strana bude vědět, že jsi dosáhl své hranice, že jsi „loajální“ ke Straně, takže jsi složil zkoušku.“ O několik let později se tento úředník dozvěděl o Falun Gongu, čchi-kungové a kultivační praxi, která se v Číně objevila. Cítil, že tato praxe je dobrá. Když ale pronásledování Falun Gongu začalo, jeho bolestné vzpomínky z minulosti se znovu objevily a už si netroufl říct, že Falun Gong je dobrý.

Zkušenost císaře Puye byla obdobná. Byl uvězněn v komunistických věznicích a přítomen každodennímu zabíjení lidí a myslel si, že brzy zemře. Aby přežil, svolil k tomu, aby mu byl vymýván mozek, a spolupracoval s vězeňskými dozorci. Později napsal autobiografii s názvem První polovina mého života, kterou použila Strana jako příklad ideologického protektorátu.

Podle moderních lékařských studií mnoho obětí pod intenzivním nátlakem podlehne abnormální závislosti na svých únoscích – je to známé jako Stockholmský syndrom. Nálady obětí, jejich štěstí nebo zlost, radost nebo lítost jsou diktovány jejich únosci. Sebemenší náklonnost může být oběťmi přijímána s hlubokou vděčností. Existují doklady o tom, že oběti si vypěstovaly lásku ke svým únoscům. Tento psychologický fenomén je dlouho znám a úspěšně používán Stranou proti jejím nepřátelům a při ovládání myslí svých občanů.

Komunistická strana je nejzkaženější

Většina generálních tajemníků Strany byla bez výjimky označena za antikomunisty. Je zřejmé, že ČKS má svůj vlastní život a ovládá své úředníky; není tomu naopak. Ví se, že když byla ČKS obklíčena armádou Kuomintang, provedla v sovětských oblastech provincie Ťiang-si vnitřní čistky. Popravila vlastní vojáky; ukamenovala je k smrti, aby ušetřila náboje. V provincii Ša-an-si, když byla ČKS stísněna mezi Japonci a Kuomintangem, zahájila Jen-anské očistné hnutí, při kterém zabila mnoho lidí. Tento druh opakujících se masakrů v tak širokém měřítku nezabránil Straně v šíření své moci po celé Číně. Čínská komunistická strana převzala tento vzorec zabíjení ze Sovětského svazu.

ČKS je jako zhoubný nádor, ve svém vývoji pokračuje stejně. Ohnisko nádoru již zemřelo, ale nádor pokračuje, aby zachvátil celý organismus až na okraj. Tento organismus a části těla, které jsou nádorem zasaženy, se stanou částí rakoviny. Nezáleží na tom, jak dobrý nebo špatný člověk je na začátku, po připojení ke Straně se on nebo ona stanou součástí destruktivní síly. Čím upřímnější člověk je, tím destruktivnější se stane. Nádor Čínské komunistické strany se bezpochyby nepřestane šířit, dokud nezůstane nic k obživě. Pak rakovina jistě zemře.

Jeden ze zakladatelů Strany Čchen Tu-siou byl intelektuál a vůdce studentského hnutí ze 4. května. Prozradil o sobě, že není přívržencem násilí a varoval členy ČKS, že pokud se pokusí přimět Kuomintang, aby přijal komunistickou ideologii, nebo se budou příliš zajímat o moc, naruší to vztahy. Jeden z nejaktivnějších osobností z generace 4. května Čchen byl také tolerantní. Nicméně byl jako první označen za pravicového oportunistu.

Jiný komunistický vůdce Čchü Čchiou-paj věřil, že členové Strany by se měli zapojit do bitev, organizovat povstání, svrhnout úřady a použít nejkrajnější prostředky, aby vrátili běh čínské společnosti zpět do normálu. Nicméně před svou smrtí dosvědčil, že nechce zemřít jako revolucionář, protože dlouhou dobu předtím opustil hnutí. Povzdechnul si, že historie ho podrazila, když ho, intelektuála, přivedla na politickou revoluční scénu a mnoho let ho tam držela. Nakonec řekl, že stále nepřekonal myšlenky příslušníka nižší venkovské šlechty. „Nemohu se stát válečníkem proletariátu.“

Vůdce Strany Wang Ming se na radu Kominterny přimlouval za to, aby se Strana ve válce proti Japoncům spojila s Kuomintangem namísto rozšiřování své vlastní základny. Mao Ce-tungovi a Čang Wen-tchienovi se při schůzích ČKS nepodařilo přemluvit jejich soudruha, ani odhalit mu pravou podstatu jejich situace – kvůli omezené vojenské síle Rudé armády by nebyli schopni sami Japonce zadržet. Pokud by se ČKS nesmyslně rozhodla bojovat, pak by se dějiny Číny rozhodně změnily. Mao Ce-tung byl donucen na schůzích mlčet. Později byl vypuzen i Wan Ming, nejdříve kvůli odklonu „z levého křídla“ a později byl označen za oportunistu pravicově orientované ideologie.

Chu Jao-pang, další tajemník strany, který byl přinucen v lednu 1987 rezignovat, bojoval za to, aby bylo ospravedlněno mnoho nevinných obětí, které byly označeny za zločince během Kulturní revoluce. Chtěl oživit komunismus v srdcích občanů. Nakonec se ale sám stal obětním beránkem.

Čao C’-jang, poslední odvolaný tajemník, chtěl pomoci Čínské komunistické straně v pokračující reformě, jeho činy ho ale přivedly k neblahým koncům.

Čeho tedy každý z vůdců ČKS dosáhl? Opravdově reformovat Stranu by znamenalo její smrt. Reformátorům Strana brzy odňala moc. Existuje určitá hranice toho, co mohou členové strany dělat, aby transformovali systém Strany. Všechno záleží na moci poskytnuté Stranou samotnou, proto u ní nemůže žádná opravdová reforma uspět.

V případě, že by se všichni straničtí vůdci proměnili ve „špatné lidi“, jak by Strana mohla šířit revoluci? V mnoha případech, když byla Strana na vrcholu, byli také ti nejpodlejší, nejvyšší úředníci zbaveni svých postů. Bylo to z toho důvodu, že stupeň zla nevyhověl vysokému standardu strany, která si znovu a znovu vybírala jen ty nejpodlejší. Politický život mnoha stranických vůdců skončil tragicky. Čínská komunistická strana ale stále přežívá. Ti, kteří zůstali na svých pozicích, nebyli z těch, kteří mohli ovlivnit stranu, ale ti, kdož pochopili záměry strany a následovali je. Posílili schopnost ČKS přežít v krizi a sami se Straně zcela oddali. Není proto divu, že byli schopni bojovat s nebem, se zemí a proti lidským bytostem. Nikdy se ale nepostavili proti Straně. Stali se zkrocenými nástroji Strany a na nejvyšších místech se její struktura stala symbiotickým vztahem mezi vůdci a Stranou, sledující své vlastní oboustranné přežití.

Nestydatost se stala předností dnešní Čínské komunistické strany. Podle ní dělali její jednotliví vůdci chyby, např. Čang Guotao nebo „banda čtyř“. Mao Ce-tung byl stranou ohodnocen, že ze 30 % chyboval a v 70 % byl úspěšný, zatímco Teng Siao-pching se sám ohodnotil na 40 % chyb a 60 % úspěchu. Ale Strana se nikdy nemýlila. Dokonce i když chybovala, tvrdila, že se sama může opravit. Proto svým členům říká, aby se „dívali dopředu“ a „nezaplétali se s minulými záležitostmi“. Mnoho věcí se mohlo změnit: komunistický ráj se může proměnit v pokorný cíl socialistického jídla a přístřešku; Marx může být zaměněn za „Tři reprezentanty“; lidé by neměli být překvapeni, když zjistí, že jejich země se stává demokratickou, zpřístupnit svobodu přesvědčení, zřeknutí se Ťiang Ce-mina přes noc nebo očištění perzekuce Falun Gongu. Ostatní věci se ale na Straně nezmění: fundamentální sledování stranických cílů přežití a zachování moci a nadvlády.

Čínská komunistická strana spojila násilí, teror a obrovský nátlak, aby vytvořila teoretický základ, který se pak proměnil v zásady Strany, ducha jejích vůdců a nakonec v celý fungující mechanismus a způsob chování jejích členů. Systém, jeho vůdci a členové se těmto myšlenkám přizpůsobili. ČKS je ze železa a její disciplína má tvrdost oceli. Záměr všech jejích členů musí být sjednocen a jejich jednání musí být plně v souladu s politickou agendou strany.

IV. Závěr

Co měla Strana na mysli, když tvrdila, že nebude nová Čína bez komunistické strany? Od svého vzniku v r. 1921 až do převzetí moci v r. 1949 důkazy jasně ukazují, že bez podvádění a násilí by Čínská komunistická strana nebyla u moci. ČKS se liší od ostatních organizací v tom, že následuje pokřivenou ideologii marxismu-leninismu a dělá, co se jí zachce. Může vysvětlit vše, co dělá, vznešenými teoriemi a chytře je vztáhnout k určitým skupinám obyvatelstva, a tím ospravedlnit své činy. Každý den vysílá propagandu, zaobaluje své strategie do různých zásad a teorií a dokazuje svou věčnou neomylnost.

Vývoj Čínské komunistické strany je procesem hromadění zla. Historie Strany nám přesně sděluje její nelegitimnost. Čínský lid si nezvolil stranu; místo toho ČKS prosadila v Číně komunismus, tuto noční můru, prostřednictvím použití zlých rysů, které zdědila po komunistické straně – zlo, podvod, podněcování, rozběsňování spodiny společnosti, špionáž, loupení, boj, vyhlazování a ovládnutí.




Další články tohoto autora:
Epoch Times

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku