Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 4.7.2005
Svátek má Prokop




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Falešné tóny Live 8
 >DLOUHÁ CESTA 3: Hříšné Macao
 >PRÁVO: Ta naše justice česká aneb Moudrost nejvyšších vezírů našich
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Že jim to není blbý
 >NÁZOR: Několik slov o zdravotnictví
 >MIMOCHODEM: Estetická záhada
 >FOTOREPORTÁŽ: Krejčíř je v Praze!
 >PSÍ PŘÍHODY: Obraz politické scény
 >CHTIP: Padající letadlo
 >PENÍZE.CZ:Budeme marodit za firemní peníze?
 >EVROPA: O Unii, kde zítra znamená již včera
 >USA: Happy Birthday, America! Ohňostroj nad prérií
 >MOBY DICK: Evropský VUML
 >ZÁBAVA: Noc dlouhých nožů
 >ÚVAHA: Svítící křídy a padesátikorunová účtenka

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
4.7. SVĚT: Falešné tóny Live 8
Lubomír Ptáček

O víkendu proběhla celosvětová série koncertů s názvem Live 8. Tokio, Řím, Londýn, Moskva, Versailles atd., atd. Organizátoři (hlavním je irský rocker Bob Geldolf), účinkující i diváci se rozhodli tímto způsobem vzbudit solidaritu obyvatel bohatých států s chudými africkými zeměmi a přinutit je k pomoci. Mluví se o astronomických finančních částkách ve stovkách miliard dolarů.

Vedle vlny solidarity se vzedmula i vlna naprosté neinformovanosti o skutečných příčinách bídy na africkém kontinentu podporovaná prakticky všemi médii, jež jedno od druhého přejímají zprávy o úžasné akci, úžasných zpěvácích a koneckonců i úžasných divácích. Ze všech zpravodajských zdrojů se dozvídáme, že pomoc je velmi jednoduchá, prakticky na dosah ruky, všichni ji podporují, celý svět se spojil na koncertních pódiích, stačilo by poslat do Afriky pár set miliard dolarů a bylo by po bídě. Pouze pár bohatých států sedí tupě na penězích a vůbec nic nechápe.

Od konce druhé světové války se v Africe vyzkoušely prakticky všechny formy pomoci chudým zemím a zdálo by se, že nejen běžní občané z bohatých zemí, ale třeba i novináři, kteří to mají v popisu práce, umělci a jiné celebrity se poučili o tom, co je to účinná a co neúčinná pomoc. Po desetiletích všemožné pomoci chudým africkým státům lze sázet na jistotu pouze v tom, že a) finanční pomoc si přisvojí vládnoucí junta v obdarované zemi, b) materiální pomoc rozkradou její distributoři na všech úrovních a c) pokud se část pomoci podaří přece jen uhlídat a dostane se k potřebným, ihned dojde ke zvýšení porodnosti a problémy s chudobou se znásobí.

Nezaznamenal jsem v médiích jedinou zmínku o problémech pomoci chudým zemím. Umělci, celebrity a diváci nechť podporují svými hlasy nutnost pomoci, to je naprosto v pořádku, a běžný občan má dost svých starostí, než aby se zabýval formami pomoci. Představa, že pomoc chudým zemím stojí mnoho peněz, je vpodstatě správná, jenomže je povinností novinářů informovat o tom, že hledání účinných forem pomoci je nesmírně složité. V tom, jak se informuje o akci Live 8 a pomoci chudé Africe, vidím totální selhání celé novinářské obce.

I když vlastně celá kampaň kolem Live 8 je zaměřena na politiky, aby dostali rozum a dali peníze na pomoc Africe, jsou ve skutečnosti oni jediní, kdo chápou holou zbytečnost peněžních a materiálních darů chudým zemím a takovou pomoc zcela logicky odmítají.

První a nejobtížnější krok je nastolení demokratického režimu v zemi, jíž se má pomoci. Tato zásada, jakkoli zavání nabubřelým euroatlantismem, je nevyhnutelná a bez jejího naplnění bude každá pomoc nejen neúčinná, nýbrž dokonce škodlivá. Obtížnost takového kroku je ovšem takřka fatální: i bohaté demokratické země budou vždy hájit svoje zájmy a neshodnou se, zda by se měla v Africe nastolit demokracie americká, francouzská nebo britská, demokracie OSN anebo EU, zkrátka kdo bude garantem demokracie a tudíž spojencem daného státu, jinými slovy kdo bude mít z této země prospěch. Právě kosenzem v této otázce by se mělo s každou pomocí začínat a nejbohatší státy by měly věnovat veškerou energii jednání o tom, jak společně zajistit účinnou pomoc chudým africkým zemím.

Prozatím je skutečnost taková, že jakýkoli pokus o podmínění pomoci změnou režimu v daném státě je označen za vměšování do vnitřních záležitostí, pokus o rozšiřování sféry vlivu a pochopitelně evergreen zvaný imperialismus.

Teprve po nastolení demokratického režimu v zemi může následovat další pomoc, například při budování jakž takž fungující ekonomiky, která sice neučiní zemi hned bohatou, ale může odstranit tu nejhorší chudobu.

Nechápu, jak miliardy lidí na celém světě mohou podléhat iluzím o odstraňování chudoby afrických zemí prostřednictvím nekontrolovaných finančních a materiálních toků do těchto zemí.




Další články tohoto autora:
Lubomír Ptáček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku