Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 4.7.2005
Svátek má Prokop




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Falešné tóny Live 8
 >DLOUHÁ CESTA 3: Hříšné Macao
 >PRÁVO: Ta naše justice česká aneb Moudrost nejvyšších vezírů našich
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Že jim to není blbý
 >NÁZOR: Několik slov o zdravotnictví
 >MIMOCHODEM: Estetická záhada
 >FOTOREPORTÁŽ: Krejčíř je v Praze!
 >PSÍ PŘÍHODY: Obraz politické scény
 >CHTIP: Padající letadlo
 >PENÍZE.CZ:Budeme marodit za firemní peníze?
 >EVROPA: O Unii, kde zítra znamená již včera
 >USA: Happy Birthday, America! Ohňostroj nad prérií
 >MOBY DICK: Evropský VUML
 >ZÁBAVA: Noc dlouhých nožů
 >ÚVAHA: Svítící křídy a padesátikorunová účtenka

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
4.7. U taktovky Václav Klaus
(eff)

Už Mistr Sun radil vojevůdcům, aby - pokud si přejí úspěch v bitvě - to byli oni, kdo budou volit místo a čas střetnutí. Toto umění Václav Klaus ovládá tak, že by starému čínskému lišákovi dělal radost. Naposledy to osvědčil v kauze "debata o Evropském unii". Poté, co odmítl výzvu předsedy sněmovny Lubomíra Zaorálka k diskusi, sám diskusi navrhuje.

Proč teď

Jistě je hodně důvodů, proč to Klaus udělal. Jsou to důvody vnitřní, subjektivní, ale i objektivní, politické. Ten vnitřní souvisí s jeho osobností. Muž, který je nejchytřejší, nejschopnější, nejvzdělanější, nejpilnější a nejcharakternější samozřejmě nemůže přijmout výzvu nějakého nýmanda, jako je předseda sněmovny (pokud ovšem není předsedou sněmovny momentálně on sám). To není ani tolik pozoruhodné, jako je pozoruhodný ten fakt, že si to protivník nechá líbit. V normální zemi by bylo nemyslitelné, aby politik tak výrazně angažovaný ve při týkající se celého státu odmítl kvalifikovanou veřejnou debatu s oponentem. Selhání médií je tu zřetelné. Zaorálek a spolu s ním další stoupenci nebožky ústavy sice hořce zavzlykali, ale jejich vzlyk zanikl v mediálním mlčení. Pro náš veřejný život bude mít toto selhání dlouhodobé důsledky.

Objektivní příčiny souvisejí s vývojem situace v Evropě jako takové. Evropská ústava v té podobě, jak o ní hlasovali Francouzi a Holanďané v referendu, je dnes už historický, neživotný dokument. Václav Klaus je teď v pozici, kterou miluje nade vše. Může totiž tvrdit, že "on to vždycky říkal" a že vývoj situace mu dal zapravdu.

Nikdo mu nebude oponovat, nikdo se mu nevysměje, jako se mu nikdo neodvážil oponovat a nevysmál se mu, když se zbaběle a chytrácky vyhnul debatě se Zaorálkem (kterou by pravděpodobně prohrál). Vývoj totiž nedal za pravdu Klausovi. Vývoj nepotvrdil, že "Brusel" je vševládný orgán, omezující "národní identitu". Vývoj ukázal, že stačila dvě hlasování a celý slavný Brusel je na kolenou a evropský proces uvázl na místě. Ve francouzském a holandském hlasování vyhrály argumenty, které jsou pravým opakem toho, co Klaus "vždycky říkal". Ale málo kdo se odváží našemu velkému demagovovi toto říci z obavy, že to dopadne jako vždycky, totiž obrácením argumentace a zesměšněním mluvčího.

Smysl debaty

Z rozhodnuté Václava Klause se tedy bude, jak se zdá, debatovat jindy a o něčem jiném. O čempak asi?

Klaus ve svém dopise navrhuje, aby se ústavní činitelé pokusili nalézt nejvyššího společného jmenovatele českých postojů. Tím se vytvoří výchozí pozice České republiky v nadcházející celoevropské diskusi. Je to návrh jistě rozumný, ba nezbytný a je to zase ostuda a známka druhořadosti, že to nenapadlo ani premiéra, ani předsedu sněmovny, ani předsedu senátu. Což nemění nic na tom, že je to návrh šitý Klausovi na míru.

Klaus totiž ve svém protievropském křižáckém tažení měl jednu slabinu: byl sám voják v poli. V pozici prezidenta republiky měl sice přístup k mikrofonům a kamerám, ale pohyboval se na hraně ústavnosti. Paroubek sice podnikl groteskní pokus, aby mu přistřihl křídla, ale i ten pokus, jakkoli bezzubý, poukázal na Klausovu faktickou politickou "nikoli kompetenci" k tomu, co dělá. Teď, posílený mýtem "já to říkal", se pokusí tu tlupu trpaslíků, s níž má co do činění, postavit podél lajny. A křídu drží v ruce on.

Bez komunistů

Klaus si je jistě vědom další slabiny své pozice. Když se ohlédne aby se podíval, kdo za ním jde, copak spatří? Samozřejmě houf oponentů bez rozeznatelné politické identifikace. Ty je třeba chválit a pěstovat si. Potom členy a příznivce a voliče ODS, ti za ním půjdou, i když vyhlásí konverzi k buddhismu a obléknou si oranžová roucha a chopí se bubínků. O to méně uspokojivý je pohled na hordy nácků všech odstínů černé a na rudé bolševiky. Při lajnování linie "společného východiska" bude Klaus raději držet křídu sám, než aby se o ni tahal s Grebeníčkem. On nakreslí odsud posud. Má k tomu ideální příležitost. Protivníci jsou ve zmatku a nejistotě. Když ani Tony Blair nemá lepší nápad, než je "podpora vědy a výzkumu", tak co můžeme čekat od strejců z Lidového domu! Jiří Paroubek už jednal s Grebeníčkem o vztahu k Evropské unii a sklidil za to kritiku. Proč by měl něco podobného riskovat Klaus, který má na zadku svých prezidentských kalhot ošklivou skvrnu od třešní? Z této úvahy se dalo rozhodnutí "bez komunistů" snadno odvodit. Náckové se pod ruku plést nebudou, protože po Sládkově pádu nemají v parlamentu zastoupení.

Marně vyhlašuje Jiří Paroubek jakousi "komunikační strategii". Bez Klause žádná "komunikace" nemá smysl a on přistoupí jen na takovou komunikaci, jakou si nadefinuje sám. Jak debata dopadne, lze si s velkou mírou pravděpodobnosti představit. Klausovi jde o to, aby protivníkům vyhnal z hlavy jejich koncept "tvrdého jádra evropské integrace" a je teď k tomuto cíli blíže, než kdy jindy.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku