Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 5.7.2005
Cyril a Metoděj




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Referendum a "evropský lid"
 >PRÁVO: Dobré ráno politikům
 >POLITIKA: Je ODS pravicovou stranou?
 >FEJETON: Jak nakupovat zadarmo
 >POVÍDKA: Bublinky
 >CHTIP: Jó, to byly časy VI.
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Česká televize na 40. MFF Karlovy Vary
 >SVĚT: Falešné tóny Live 8
 >DLOUHÁ CESTA 3: Hříšné Macao
 >PRÁVO: Ta naše justice česká aneb Moudrost nejvyšších vezírů našich
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Že jim to není blbý
 >NÁZOR: Několik slov o zdravotnictví
 >MIMOCHODEM: Estetická záhada
 >FOTOREPORTÁŽ: Krejčíř je v Praze!
 >PSÍ PŘÍHODY: Obraz politické scény

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
5.7. FEJETON: Jak nakupovat zadarmo
Lubomír Ptáček

Moje manželka mě naučila nakupovat zadarmo a já se chci o tuto zkušenost rozdělit s muži, kteří jsou přesvědčeni, že se u nich moc utrácí.

Běžně nakupuji podle seznamu, který sepíše manželka. V jejím případě jde o dost vyskou kvalifikaci, protože požaduji, aby zboží bylo napsáno v pořadí, jak se nachází v našem supermarketu v regálech, abych nemusel na papíře dělat „preview“ k položkám na konci seznamu a naopak v prodejně se vracet. S takovým seznamem vyzvednu vozík a vyrazím jako ohař po čerstvé stopě, takže během čtyř minut už stojím u pokladny. Pokud ovšem seznam neobsahuje položku, kterou jsem ještě nikdy nekupoval. V takovém případě požádám o radu slečnu, která právě vybaluje jogurty do regálů. Většinou stojím přímo u hledaného zboží.

Na takovém způsobu nakupování není nic zajímavého, u pokladny normálně zaplatím a jdu domů. Ale jak je to s těmi nákupy zdarma. Jednou za čas mně totiž manželka oznámí, že půjde na nákup se mnou pod záminkou, že seznam obsahuje položku, kterou bych nedokázal správně identifikovat anebo za ni vybrat rovnocennou náhradu. Většinou jde o nějaké ženské serepetičky nebo nové krmení pro kočky. Seznam je v takovém případě většinou ještě stručnější než obvykle, abych nemohl namítat, že se jde zase utrácet. Normálně bych s takovým nákupem byl hotov za tři minuty.

Nemusím určitě zdůrazňovat, jaká pohroma v supermarketu nastane. Ze seznamu se stane bezcenný cár papíru a hluboký vozík je navzdory mým protestům naplněn až po okraj. Některé do nebe volající položky se mnou manželka sice na místě formálně projedná, ale nemám žádnou šanci je nekoupit. No a několik položek z říše snů uvidím až na pásu u pokladny, ty se dostaly do vozíku bůhví jak. Částku ovšem bez řečí uhradím a nyní nastává proces takzvaného zpětného odpočtu.

„Ani to nebylo tak drahé, když vezmeš, co všechno máme“, špitne manželka provinile do mého nasupeného obličeje. „Necelých dvanáct stovek, myslela jsem, že to bude víc“, pokračuje, teď už bezostyšně. „Vezmi si třeba šampon. Ten nekupujeme pokaždé, to máš sto osmdesát korun, ty klidně odečti. No a jsme na tisícovce.“ Dvacka sem, dvacka tam, jsme opravdu na tisícovce.

„To kočičí žrádlo se taky kupuje jen někdy, to máš další dvě stovky,“ pokračuje manželčina matematická exhibice. „No a osm stovek za týdenní nákup zase není tak moc.“ To už raději neposlouchám. „Jo, a vložky holkám jsem vzala, to se taky nekupuje každej týden.“ To je pravda jen částečná, menstruace je sice jednou za měsíc, ale tři ženské v domácnosti menstruují prakticky nepřetržitě. „No a jsme na pětistovce, žejo,“ triumfuje manželka. „A děcka mně ty prachy za vložky dají?“ ptám se chabě. „A ty bys je po nich chtěl?“ opáčí manželka. Samozřejmě nechtěl. „Jo, a ještě jsem koupila olivový olej, ten je moc zdravej a vydrží hrozně dlouho,“ pokračuje bezútěšný manželčin monolog. „To máš dalších já nevím kolik.“

Jistě chápete, že za chvilku jsme na nule a já přicházím domů šťasten, jak dobře, vlastně prakticky zadramo jsme pořídili takový báječný nákup. Muži, kteří nakupují, mne jistě chápou. A manželkám jsem asi neprozradil nic nového.




Další články tohoto autora:
Lubomír Ptáček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku