Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 8.7.2005
Svátek má Nora




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Amerika a Evropa
 >SPOLEČNOST: Odložená neodložená kauza
 >EVROPA: EU integrace - proč to nejde
 >PRÁVO: O přepisování zákonů
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Spartakiáda
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (8)
 >MEJLEM: Inzulin
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s bílým fantomem
 >NÁZOR: Královskou večeří proti chudobě
 >ZOO PRAHA: Otevření expozice tučňáků a voliér „Příroda kolem nás“
 >EKONOMIKA: Fed zvýšil sazby, dolaru to svědčí
 >PENÍZE.CZ: Trh s nemovitostmi je největší bublina v historii
 >EVROPA: Jak dál po krachu Ústavy
 >POLITIKA: Havlův polibek smrti Paroubkovi?
 >PRÁVO: Potlačená zpráva

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
8.7. MEJLEM: Inzulin
Zdeněk Šperling,

V NP byl 20.6. t.r. uveřejněn článek p. Pivody, uvedený odstavcem, který si dovoluji reprodukovat:

Ve své první knize současný manažerský guru Christensen uvedl mimo jiné i případ firmy Eli Lilly, která v 80. letech udělala chybné podnikatelské rozhodnutí, protože z hlediska byznysu se ptala špatných lidí. Zeptala se endokrinologů a lékařů, zda pokračovat ve zvyšování čistoty inzulínu v době, kdy nečistoty způsobovaly problémy jen u zlomku procenta koncových zákazníků. Firma Eli Lilly následně dosáhla stoprocentní hranice základní funkčnosti léku, tj. inzulín bez jakýchkoliv nečistot. Draze vyvinula umělý inzulin (Humulin) v době, kdy již bylo třeba změnit základnu konkurování (začít vyrábět spíše aplikátory inzulínu, které by byly z hlediska použití pacienty více "user-friendly"), a na Humulinu proto firma nic nevydělala.

Maje informace pouze z tohoto článku,dovoluji si předložit trochu jinou domněnku:Nějakého chytrého, a třeba ani ne tak moc chytrého, pána u EL napadlo, že má-li EL dělat balíky na insulinu, musí přestat být závislá na přírodním produktu, jehož množství je omezené (asi by se nevyplatilo pěstovat prasata, nebo z čeho se insulin dělal, jen pro ten insulin) a výroba drahá. Bylo by mnohem lepší, tedy finančně, mít neomezené množství levného syntetického insulinu. I vypravil se on, nebo jiní chytří či méně chytří pánové od EL, za fousatými moudrými pány na nějaké universitě s otázkou, co by se s tím dalo dělat. Fousatí moudří pánové dali hlavy dohromady, a pronesli, že by se s tím snad něco dalo dělat, za dvou podmínek: za prvé, EL bude hradit náklady, i když výsledek bude nulový, a za druhé, EL poskytne přírodní insulin v nejčistší možné formě. Chytří či méně chytří pánové od EL podumali, něco si spočítali, a řekli "OK, jdeme do toho". Tak za nějaký čas fousatí moudří pánové dostali nejčistší možný insulin, po odtečení pár milionků z kufrů EL, a za další čas, po odtečení dalších milionků, dostala EL od fousatých moudrých pánů recepis na syntetický insulin, který si pravděpodobně nechala patentovat po celém světě, což asi stálo další milionky. A pak nastala pro EL rejžovačka, která se promítá do výročních zpráv o zisku této společnosti, o jakém se pánům od Fordů a všelijakých Generálů může tak akorát zdát (tuto informaci mám z jakýchsi českých novin, nevím kterých).

Byl tam ale asi ještě jeden trik. Kdyby EL dala najevo svůj zájem o výrobu superčistého insulinu jako prototypu pro syntetický insulin, mohli by se najít jiní fousatí moudří pánové, kteří by byli ochotní udělat totéž pro konkurenci. Chytří či méně chytří pánové od EL věděli, že to, co se dělá u nich v laboratořích, jistě nějaký "Gedaechtnisskuenstler" za patřičný obolus vynese ven. Proto spustili kouřovou clonu zprávou, že na doporučení klinických kapacit se budou snažit o zvýšení čistoty insulinu. A zdá se, že tohoto červa jim i s navijákem sbaštila nejen konkurence, ale i pan Christensen a následně p. Pivoda. To, že EL pak vyvinula "user friendly" aplikátory, je, jak se říká, jen šlehačka na dortu, protože kdyby byly takové aplikátory, že by stačilo jen se na ně podívat, byly by houby platné bez neomezeného množství levného syntetického insulinu.

Opakuji, že toto vše je jen moje domněnka, založená na údajích článku p. Pivody, s výjimkou informace o zisku EL. Přenechávám soudnosti čtenářů, ke které versi se přikloní. Najít důkaz, že moje verse je blíž pravdě, než verse p. Christensena, by bylo asi velmi obtížné, ne-li nemožné, a já se o to vůbec nehodlám snažit. Snad náznak správnosti mojí úvahy by mohl být, kdyby někdo, kdo věci rozumí, mohl potvrdit, že k vývoji syntetického produktu je třeba mít přírodní produkt co nejvyšší čistoty.

Zdeněk Šperling, Kanada




Další články tohoto autora:
Zdeněk Šperling

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku