Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 8.7.2005
Svátek má Nora




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Amerika a Evropa
 >SPOLEČNOST: Odložená neodložená kauza
 >EVROPA: EU integrace - proč to nejde
 >PRÁVO: O přepisování zákonů
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Spartakiáda
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (8)
 >MEJLEM: Inzulin
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s bílým fantomem
 >NÁZOR: Královskou večeří proti chudobě
 >ZOO PRAHA: Otevření expozice tučňáků a voliér „Příroda kolem nás“
 >EKONOMIKA: Fed zvýšil sazby, dolaru to svědčí
 >PENÍZE.CZ: Trh s nemovitostmi je největší bublina v historii
 >EVROPA: Jak dál po krachu Ústavy
 >POLITIKA: Havlův polibek smrti Paroubkovi?
 >PRÁVO: Potlačená zpráva

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
8.7. NÁZOR: Královskou večeří proti chudobě
Michaela Winklerová

Jedno z nejvýznamnějších setkání hlav osmi států začalo v Edinburghu demonstracemi a ničením. Není to právě ukázkový způsob prezentace názorů, ale ono se manifestujícím není co divit. Nad celým summitem G osmičky visí snaha pomoci hladovějícím zemím Afriky, avšak uvítací večeře v královském stylu nepůsobila ani trochu solidárně. Jak pak můžeme věřit osmi nejdůležitějším mužům světa? Pochyby prohlubuje i postoj Evropské unie, která by raději hodila tuny nadbytečného obilí do moře, než by je dopravila jen o několik kilometrů dál za mořský obzor. Stojíme na našem evropském břehu se soucitným pohledem směrem k hladovějící Africe a jsme rádi, že nás od ní dělí vodní hladina.

Morálním apelem měly být i megakoncerty v několika světových metropolích, kde spousta umělců dala jasně najevo, že se nenechá konejšit umně formulovanými frázemi o bezpodmínečné‚ pomoci hladovějícím. Otázkou však zůstává, do jaké míry mohou všechny tyto aktivity napomoci tísnivé situaci (nejen) v Africe. Ekonomické zájmy vždycky stály nad zámy ostatními a přestože jsou tvůrci showbyznisu následováni milióny kupujících, jejich vliv na rozhodování státníků je zatím pramalý.

Nejdiskutovanějším problémem zůstává obrovské zadlužení afrických zemí. Ale buďme upřímní, pro obě strany jde o položky, které byly nenávratnou půjčkou již od samého počátku. Velkou pomocí by samozřejmě bylo snížení obchodních bariér pro zboží ze třetích zemí, ať už v podobě celních sazeb nebo netarifních překážek. To se vyspělým zemím však příliš nezamlouvá. Raději tedy odsouhlasí další finanční injekci, která poputuje přímo do chudých zemí. Milióny dolarů jsou neocenitelnou pomocí, ale pokud je jen dopravíme na černý kontinent a nezabezpečíme do kterých rukou se dostanou, efekt je nulový. Je potřeba předat peníze a humanitární pomoc potřebným a ne zavírat oči před tím, jak se proměňují na zbraně a soukromá konta jednotlivců.

Mnohem účinnější jsou pro tyto země zahraniční investice. Pocit pravidelného výdělku je určitě cennější než jednorázový pytel peněz. Tady ovšem nastává problém. Bohužel mluvíme o zemích, které z hlediska mezinárodního hodnocení patří mezi skupinu nejrizikovějších zemí, společně s Latinskou Amerikou a vybranými státy Asie. Těžko lze tedy najít investora, který by stavěl na zelené louce za maximálního rizika. Vlády chudých zemí nejsou schopny poskytnout jakékoliv záruky a nestabilní politická situace obavám jen napomáhá. Ani levná pracovní síla není dostatečným důvodem pro přísun investic. Oproti tomu stojí také fakt, že se místní lidé jen těžko učí běžným pracovním návykům jako je každodenní vstávání do zaměstnání. Když už se však nakonec podaří prolomit tyto překážky, nastoupí Světová obchodní organizace se svými omezeními a ze zboží, které se ke spotřebitelům dostane, uvidí bežný Afričan jen několik drobných.

Snahu mezinárodních agentur, jež svými garancemi napomáhají rozvojovým zemím přilákat více zahraničních investic, brzdí na druhé straně samotné vyspělé státy. Tato patová situace je ale rizikem i pro nás samotné. Jak dlouho ještě budeme čekat, než se vyhladovělé a nemocné masy jihu pohnou na sever? A nejde jen o Afriku. V Latinské Americe se denně rodí statisíce dětí ve slujích z vlnitého plechu, negramotní žadoní o práci a bez vody a jídla přežívají na dunách z odpadků. Je to více než alarmující situace. Jde o milióny lidí, kteří se v bezejmenné mase rodí a v ní také umírají.

Michaela Winklerová, studentka FSS a FF Masarykovy univerzity v Brně


Další články tohoto autora:
Michaela Winklerová

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku