Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 8.7.2005
Svátek má Nora




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Amerika a Evropa
 >SPOLEČNOST: Odložená neodložená kauza
 >EVROPA: EU integrace - proč to nejde
 >PRÁVO: O přepisování zákonů
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Spartakiáda
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (8)
 >MEJLEM: Inzulin
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s bílým fantomem
 >NÁZOR: Královskou večeří proti chudobě
 >ZOO PRAHA: Otevření expozice tučňáků a voliér „Příroda kolem nás“
 >EKONOMIKA: Fed zvýšil sazby, dolaru to svědčí
 >PENÍZE.CZ: Trh s nemovitostmi je největší bublina v historii
 >EVROPA: Jak dál po krachu Ústavy
 >POLITIKA: Havlův polibek smrti Paroubkovi?
 >PRÁVO: Potlačená zpráva

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
8.7. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Spartakiáda
Ondřej Neff

Před týdnem jsem tu začal o spartakiádě, jak jsem ji prožíval před padesáti lety, žáček školou povinný. Proč se ještě jednou nevrátit v mém seriálu (celý je zde)?

Samozřejmě, že pořádáním spartakiády se komunisté snažili zahladit vzpomínku na sokolské slety. Tyhle slety přežívaly v myslích starší generace jako něco úžasného. Každému z nás rodiče okouzleně vyprávěli o sletech,jako by to bylo to největší, co náš národ kdy vykonal. Ale kupodivu jsem nikdy nezaznamenal výraz pohrdání ke spartakiádě. Když se konala poprvé, už u nás fungovala televize, jenže ji zdaleka neměl každý. Lidi se scházeli, aby se mohli na spartakiádu dívat - na obrazovce velké jak arch papíru A5! Žactvo nacvičovalo spartakiádu povinně - a zase, nikdo se nad tím nepozastavoval, nikdo se tomu nedivil. Zaonačili to šikovně, nácvik byl součást vyučování tělocviku a pochopitelně, tělocvik byl povinný.
O cvičení s krychlemi jsem tu už vyprávěl, to byla první spartakiáda. Pokud mě paměť neklame, na té druhé spartakiádě holky cvičily s bílými obručemi. To byly plastové hadice stočené do tvaru kruhu a nezbedníci ty kruhy rozpojovali a spojovali do sebe a dělali z nich velká kola - a hudebně nadaní nezbedníci (nikdy jsem mezi ně nepatřil) na ně uměli troubit jako na trumpetu. Naopak sportovně zdatní jedinci dovedli kolem sebe točit těmi obručemi pohybem pánve - tuším, že se tento druh sportu jmenuje hula hoop. Jenže ta opravdová hula hoopová obruč má větší průměr než měly ty spartakiádní obruče, o to těžší bylo s nimi hula hoopovati.

Moje vzpomínky na spartakiádní dny jsou matné, ale v podstatě pozitivní. Tenkrát, v těch padesátých létech, byl všední život příšerně nudný, fádní, udušený, nedělo se nic, co by nebylo povoleno a povoleno nebylo prakticky nic, takže spartkiáda byla úžasné vybočení z té šedé uniformní všednosti.
Z paměti se mi ale noří jeden průser spojený se spartakiádou, už jsem tu na Psu jednou o něm psal: Plakát na jednu z prvních spartakiád (řekl bych že na druhou) dělal malíř Adolf Zábranský. Na obrázku byly znázorněny jásající dorostenky. Kterýsi čilý práskač dešifroval les rukou a zjistil z něho římskou třináctku, jako že ta spartakiáda je ve skutečnosti třináctý sokolský slet, a byl z toho monumentální průser, plakáty se zabavovaly, přelepovaly, pietně snímaly a přechovávaly... Jestlipak ho má někdo ještě schovaný?


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku