Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 12.7.2005
Svátek má Bořek




  Výběr z vydání
 >USA: Rozkvétání politicky korektní komunikace
 >POLEMIKA: K článku Slavný Zavahrí
 >PRÁVO: Fraška s Frašem
 >ÚVAHA: Adrenalinový sport pro mladé a staré
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dvě návštěvy výstavy (2)
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Amerika, bůh a svět
 >NÁZOR: Terror - v čem je problém
 >ARCHITEKTURA: Splněné přání - Einsteinturm
 >PSÍ PŘÍHODY: Ten pes je pěknej
 >HUMOR: Od nás z Evropy...
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vyhráli jsme
 >ÚVAHA: Tajemná poselství o budoucnosti?
 >HUDBA: Reggae Ethnic Session 05
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Kytice k nakousnutí
 >PENÍZE.CZ: Penzijní reforma: srovnání návrhů ODS a KDU-ČSL

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
12.7. Z MÉHO PODKROVÍ: Amerika, bůh a svět
Albert Salický

V jednom z nedávných článků jsem se zmínil o vlivu církve na politiku. Bylo to v souvislosti s americkými katolíky, Kerrym a přerušením těhotenství. Ačkoliv byl článek o něčem jiném, soustředili se komentátoři na tento detail s nebývalou intenzitou. Od té doby se leccos událo, například se katolíkům podařilo zmařit v Itálii referendum na podobné téma - takže žádná změna k lepšímu.

Nabízí se tedy otázka, nakolik je vliv církve - či lépe církví - na politiku, kulturu i ostatní dění reálný a nakolik je to jen paranoia. Bez zajímavosti není ani štvavá kampaň proti bestsellerům Dana Browna (Andělé a démoni a Šifra mistra Leonarda), stejně jako nedávno v Řecku proběhlý proces proti knize rakouského karikaturisty Haderera o Kristovi. Mimochodem, tato kniha, která vyvolala v Rakousku skandál (zkraje nic moc, ale když se pan arcibiskup vyjádřil, že je to rouhání, vymrštil se prodej i přes vysokou cenu do oblastí bestsellerů) a v Řecku dokonce soudní proces, prošla českými knihkupectvími bez většího ohlasu. Alespoň něco zdravého rozumu v zemi zůstalo.

Nedávno mě zaujala televizní debata o knize Josefa Bramla, nazvaná Amerika, Gott und die Welt. Pokusím se některé pasáže reprodukovat a upozornuji milé komentátory předem, že pokud mě za to napadnou, budou brečet sice dobře, ale na špatném hrobě. I když je mi spousta názorů blízká, tentokrát pouze parafrázuji autora Bramla, překládaje jeho vědecky šroubovanou němčinu do své tradičně prostoduché češtiny.

Autor tvrdí, že vliv věřících (čímž má na mysli různé formy křesťanství) Američanů na politiku v poslední době výrazně vzrostl. Dvě třetiny takzvané křesťanské pravice volily Bushe, který pak ve své nástupní řeči 20. ledna neopomenul připomenout že každý člověk je nenahraditelný, protože nese tvář stvořitele nebe i Země...

Od 70. let, kdy liberalizace základních principů, například přerušení těhotenství (Roe versus Wade, 1973) probudila věřící z pasivity, aktivují se tato témata pod pokličkou kultury života stále intenzivněji, jak jsme nedávno viděli v případu Schiavo. Bush musí obratně manévrovat, aby si křesťany udržel na své straně. Zatím se mu to daří, a sám fakt, že za ním jde celé pestré spektrum republikánů, od liberálnějších až po ultrakonzervativní, je obdivuhodný. I když mu v tom samozřejmě pomáhá odpoutávání pozornosti směrem k Iráku a teroristům.

Zahraniční politika pak samozřejmě zahrnuje i otázky spolupráce s Izraelem. Zde musí Bush podporovat Road Map a stažení z obsazených oblastí, což ale přinese podle pana Bramla Bushovi spoustu problémů. Ještě horší pak bude vypořádat se s Palestinci a Iránem. A konečně (zaplaťpánbůh) i s velmi sekulární Evropou.

Je velmi zajímavé sledovat, jak oddělení státu od církve a náboženská svoboda vůbec neřeší problém vlivu církve na politiku. Musím se tedy od Bramlovy knihy opět vrátit k shora uvedenému článku a opakovat, že církve jsou ze všech NGO ty nejsilnější a nejvíce politiku ovlivňující.

Konečně, tak to bylo vždy. Zatímco se osvícenci hádájí, jestli tak či onak, jak už to princip názorové plurality přináší, katolík si ráno poslechne kázání pana faráře a odpoledne ví, který lístek do urny vhodit. A komunisté to ví i bez faráře, mají přece Spisy. Ti, co čurají zeleně... ti čurají zeleně, což naštěstí zatím nepadá na úrodnou půdu. A Jihočeské matky? Jo, tam je to horší. Volit není koho, protože ten Temelín jim žádná z existujících partají nechce zbourat...

V Čechách je to prostě jednodušší. Posledním, kdo se opíral o křesťany, byl Lux, což mu ale stejně nepomohlo (promiňte mi ten dvojsmysl, ale černý humor je tak osvěžující...). Lidé se už dávno naučili nemíchat svoji víru do praktického života a budiž jim za to dík. Takže se nemusíme bát ani katolíků, ani malých a ještě menších bratrů, natož pak Landových a Komorousových bílých rytířů, co mají latinský název tak nesmyslný, že ho ani nelze správně přeložit.

Salzburg, červenec 2005


Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku