Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 12.7.2005
Svátek má Bořek




  Výběr z vydání
 >USA: Rozkvétání politicky korektní komunikace
 >POLEMIKA: K článku Slavný Zavahrí
 >PRÁVO: Fraška s Frašem
 >ÚVAHA: Adrenalinový sport pro mladé a staré
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dvě návštěvy výstavy (2)
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Amerika, bůh a svět
 >NÁZOR: Terror - v čem je problém
 >ARCHITEKTURA: Splněné přání - Einsteinturm
 >PSÍ PŘÍHODY: Ten pes je pěknej
 >HUMOR: Od nás z Evropy...
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vyhráli jsme
 >ÚVAHA: Tajemná poselství o budoucnosti?
 >HUDBA: Reggae Ethnic Session 05
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Kytice k nakousnutí
 >PENÍZE.CZ: Penzijní reforma: srovnání návrhů ODS a KDU-ČSL

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
12.7. HUDBA: Reggae Ethnic Session 05
Petr Metelka

Svihadlo

V Žízníkově jako na Jamajce! To je slogan jedné z největších reggae & ska akcí u nás - Reggae Ethnic Session. Přestože je Žízníkov u České Lípy poměrně z ruky, rozhodli jsme se podstoupit čtyř a půl hodinové martyrium ve vlaku a vyrazili na kapely jako Tleskač, Polemic, Sto Zvířat, Švihadlo a v neposlední řadě Cañaman ze Španělska. Pomyslnou třešničkou na dortu měl být reggae kazatel Macka B. v zajímavém trojlístku spolu s kapelou Royal Roots a nekorunovaným králem dubu Mad Professorem, který se o Macka Bho producentsky stará v podstatě po celou jeho karieru a jeho majstrštykem je pravděpodobně deska No Protection, kterou spáchal společně s Massive Attack.

Ze začátku se zdálo, že počasí bude festivalu přát, ale sotvaže jsem zazipnul postavený stan, spadla mi zákeřně do týla první kapka. Nu, co se dalo dělat jiného, než uchýlit se pod ochranu bílého stanu s chutí, co dělá přátele, a vyčkat vystoupení první kapely a sice pražských Vokokos. Jelikož déšť chvilkami ustával, stihli jsme vynalézt novou festivalovou hru, spočívající v házení a chytání míčku ze stolního fotbálku do pivních kelímků (kdo "raketu" rozbije, ten si to vypije, somrování cizích kelímků je nepřípustné). Do hry jsme sice byli zabráni, ale první tóny od Vokokos nás vytáhly před hlavní scénu. Po celý koncert drobně mrholilo, ale koncert se partě povedl na výbornou a všechny nás velice oslovil. Na zpěvákovi bylo sice znát, že se snaží, aby zněl jako „pure jamaican raggamuffin“, nicméně celkově to hrálo velmi pěkně a svěže a mladě a inteligentně a podobně. Dávám 9 z 10 jamajčanů. Po vystoupení, které nás tak skvěle rozehřálo, nás ale čekal první šok. Na podium se vykulil moderátor hlavní scény, Dr. Kary, zhodnotil koncert slovníkem 15letého wannabe skejťáka a s úsměvem nám sdělil, že Tleskač mají dopravní problémy a nepřijedou. Nic proti Karymu, toastuje výborně, což předvedl například s Polemic, ale moderátorských pokusů by se měl vyvarovat. Je mi líto, ale se slovní zásobou typu: "Nemálo vostrý!" díru do světa neudělá. Ale vážení! Tleskač nebude! Nastala největší krize výpravy, zazněly i názory jako: "Já na to s*** a jedu domu. Stejně furt prší." Počasí se s námi opravdu nemazlilo. Chčije a chčije, poznamenal by klasik. Do osmi hodin, kdy měla vystoupit Zvířata už jsme byli zmoklí jak slepice. Při jejich koncertu jsem se trošičku nudil, ale jen proto, že jsem je nedávno viděl v klubu, a navíc znám jejich desky nazpaměť. Vystoupení bylo po hudební stránce moooc pěkné ( kolegové huhlali něco jako že "zase nedali kanál...", ale čert je vem:), a miláček publika Honza Kalina udělal zbytek šau, jak by řekl Ondřej Soukup. Dechová sekce rovněž prováděla psí kusy (koneckonců jsou to zvířata) a publikum řvalo. První velký kotel festivalu. Dávám 9 z 10 jamajčanů. Po Zvířatech se dali do díla slovenští Polemic. V neustávajícím dešti se utvořil největší páteční kotel a Polemic, i když po nich nastoupili Cañaman, se stali vrcholem pátečního večera. Skajazz publikum rozhýbal do nevídaných vln a najednou jako by nepršelo, vodvaz. 10/10 jamajčanů. Následující Cañaman byli pro nás velkým zklamáním. Teoreticky jsme se připravili poslechem mp3, ale to, co se na nás linulo z podia, naše očekávání vůbec nenaplnilo. Podivná směsice něčeho jako reggae a podivné německy znějící elektroniky, navíc perkusista neustále hecující stejnými hláškami. Mo fire a Jah Rastafari jsme od něj slyšeli snad tisíckrát. Nic moc, dávám 6/10 za snahu. Poslední páteční vystoupení obstarali Lion Taxi Service a spolu s nimi dva ďáblové z Martiniku - Baron Black a King Kalabash aka Big Famili. Sice jsem je neviděl, ale protože mají hezké čepičky a všichni říkali, že byli dobří, dávám 10/10.

Po dlouhé mokré noci ve stanu 150x190 cm (ale lepší než spát na dešti - díky Zuzko), jsme všichni doufali, že se probudíme do slunečného dne. Bohužel. Obul jsem si tedy svoje boty, které jsem nechal přes noc venku (proč?!!), takže teď vážily snad metrák, a vydali jsme se na výborný krémový koláč. Jah Rastafari se nad námi naštěstí slitoval a odpoledne nám poslal vytoužené sluníčko.

Sobotní program zahájila romská kapela Kotlárovci, která hrála sice hezky od podlahy, ale bohužel jsme zrovna na tenhle druh hudby neměli náladu, takže se jim nedostalo pozornosti, kterou by zasluhovali. Za "obávaný" čardáš 8/10 jamajčanů. Pak nastoupila kapela Mediterian, což je česká parta, která hraje hispánskou hudbu, v lednu 2004 k nim dokonce přibyl zpěvák Frank Hernandez z Kuby. Pánové rozdrnčeli španěly jako osmahlí chlapíci z Pyrenejského poloostrova. Nakonec do nás sypali všechny klasické gipsí halekačky, což nás dokonale postavilo na nohy po těžké noci. Baila baila - 10/10 jamajčanů. Dr. Kary nás opět potěšil sdělením, že další formace Feher Fekete Kerek zapomněla ve zkušebně akordeon, takže se zpozdí. Naštěstí to pánové stihli velice rychle a vystoupení začalo téměř přesně. Feketi předvedli svou fůzi reggae s orientálními prvky za doprovodu právě akordeonu a byla to opravdu mňamka. Vůbec bych se nedivil, kdyby přední řada upadla do transu. Dr. Kary to shrnul slovy: "Nemálo mocná mystika". Já dávám 10/10, protože se mi to líbilo. Pak přislo další zklamání. Nádherná perla Jemenu, zpěvačka kapely Al-Yaman, Ashwaq, kvůli problémům s dopravou nedorazí. Zbytek kapely zaslouží pochvalu za to, že se na návštěvníky nevybodnul a rozjel alespoň improvizaci s Bouramou Badji, ex frontmanem Hypnotix, ale marná sláva, nebylo to vůbec ono. Dávám 7/10 za bojovnost. Zpěvák naštěstí nechyběl další kapele, a sice Čankišou. Pochybuji, že se v Čechách najde zpěvák, který ovládá zpěv lidu Čanki tak dobře jako Karel Heřman. Lidí se nahrnulo poměrně mnoho a good vibez byly cítit široko daleko. Dokonce si zatrsala i kozatá Máňa z pokladny. Dávám 10/10 za výbornou výslovnost jazyka Čanki. Sotvaže lidé Čanki odskákali po své jediné obří noze, začala okupovat scénu legenda. Švihadlo je pojem, který nemusím nikomu dlouho představovat, a nemyslím teď S/M pomůcku různých sportovních maniaků. Naše nejhýčkanější reggae kapela vystoupila v sestavě rozšířené o vokální kvartet G-Apeels a nutno podotknout, že slečny rozhodně výsledku neublížily, ba naopak, notoricky známé písně díky nim zněly, no, svěže. Vystoupení se zdařilo a lidé je nechtěli nechat odejít. 10/10 protože na Jamajce půl srdce mám. A bylo to tady. Pravý vrchol festivalu. Nejprve nastoupili Royal Roots ("Ty voe, praví černoši voe!") a rozjeli intro a už při něm donutil klávesista skandovat Jah Rastafari. A potom přišel On. Apoštol. Ztělesněné slovo boží, provázené bílou září. Macka B vyběhl na scénu a to co následovalo pak, to nebyl koncert, ale naprosto regulérní rastafariánská bohoslužba. Kdo nezažil, ten neví, co to znamená. Hned při první pecce Legalize the Herb se dav sjednotil v jednoho velikého tisícihlavého tvora. Když Macka mluvil, všichni poslouchali, když Macka zpíval všichni se přidávali. Poprvé jsem zažil stovky zapalovačů nad hlavami davu, to při písni, kterou Macka B složil před deseti lety jako poctu Bobu Marleymu, k jeho padesátinám . Nádhera. Tohle vystoupení bylo zkrátka nadpozemské. Akorát kytarista a basák Royal Roots mohli sestoupit z výšin mezi plebs a trochu s námi komunikovat. Speciálně kytarista se tvářil dost nafouknutě. Vše samozřejmě řídil zpoza mixpultu Mad Professor a bylo to znát. Takhle kompaktní a zvukově dotažená show se jen tak nevidí. 11/10 because Rasta rise again. Když opustili scénu, dav se s tím nehodlal smířit a pocítil to i Kary, který vypadal na podiu opravdu bezradně. Po takovém zátahu jsem prostě musel jít spát, takže Ilam jsem zmeškal, ačkoliv jsem se na ně tak moc těšil. Ze stanu a z vyprávění zněli moc dobře, proto 10/10.

V neděli jsme bohužel museli vyrazit zase na ten proklatý vlak, Thierryho & Friends jsme slyšeli jen přes plot, takže zbylé kapely hodnotit nemohu, ale celkově to letos dopadlo velice dobře. Atmosféra výborná, toiky čisté každé ráno, Thajci vařili chutné pokrmy a Macka B je zážitek na zbytek života. Co víc chtít? Tak za rok zase na Jamajce!

Telka

Big Famili Macka + Royal roots



Další články tohoto autora:
Petr Metelka

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku