Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 13.7.2005
Svátek má Markéta




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Počátky povinných občanských průkazů u nás
 >MÉDIA: FITES a cenzura, morálka a anticharta
 >VZPOMÍNKA 2: Škoda sedan 1201 - hlídka VB
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Na motorce v dešti
 >FOTOGALERIE: Průlet zvukovou bariérou
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (9)
 >CHTIP: To by bylo...
 >PSÍ PŘÍHODY: Bání se bouřky
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Lilie - květina skautů
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: První ADSL bez paušálu za telefonní linku
 >PENÍZE.CZ: Pořiďte dětem byt, který ze dvou třetin zaplatí jiní
 >USA: Rozkvétání politicky korektní komunikace
 >POLEMIKA: K článku Slavný Zavahrí
 >PRÁVO: Fraška s Frašem
 >ÚVAHA: Adrenalinový sport pro mladé a staré

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
13.7. ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (9)
Epoch Times

Komentář III / 1-5

Tyranie Čínské komunistické strany

Předmluva

Když mluvíme o tyranii, většina Číňanů si vzpomene na Čchin Š’ Chuanga (259-210 př.n.l), prvního císaře dynastie Čchin, za jehož represivní vlády se pálily filosofické knihy a zaživa pochovávali konfuciánští učenci. Kruté zacházení s lidmi vycházelo z Čchin Š’ Chuangovy taktiky „podporovat své panování všemi zdroji pod nebesy“. [1] Tento postup obsahoval čtyři hlavní body: Nepřiměřeně vysoké daně, plýtvání lidskými zdroji na projekty oslavy vlastní osoby, surové mučení podle krutých zákonů a ovládání lidských myslí blokováním všech způsobů svobodného myšlení a vyjadřování se, a to pálením knih anebo dokonce pochováváním učenců zaživa. Za vlády Čchin Š’ Chuanga měla Čína desetimilionovou populaci; z níž císař odvedl více než dva miliony na nucené práce. Čchin Š’ Chuang přenesl své kruté zákony do intelektuální sféry prostřednictvím zákazu svobody myšlení v obrovském rozsahu. Během jeho vlády byly zabity tisíce konfuciánských učenců a úředníků, kteří kritizovali vládu.

Dnes je násilí a zneužívání praktikované Čínskou komunistickou stranou (ČKS) ještě tvrdší než za časů tyranské dynastie Čchin. Většina lidí ví, že filosofie Strany je filosofií „boje“. Mao Ce-tung, první vůdce komunistické strany od ustanovení Čínské lidové republiky, to prohlásil dost jasně: „To, co udělal Čchin Š' Chuang, nebylo ještě nic moc. On zaživa pochoval 460 intelektuálů, ale my jsme jich pochovali 46 000. Jsou lidé, kteří vládu Čchin Š’ Chuanga a nás označují za diktaturu, a my to všechno akceptujeme. Je to fakt.“ [2]

Podívejme se na náročných pětapadesát let Číny pod vládou Čínské komunistické strany. Její základní filosofií je „třídní boj“. Proto od chvíle převzetí moci nešetřila ničím na páchání třídní genocidy a své vlády teroru dosáhla pomocí politiky násilné revoluce. Aby potlačila všechny názory odlišné od komunistické vize, zabíjela a vymývala mozky. Čínská komunistická strana zahajovala jedno hnutí za druhým, aby sama sebe vykreslila jako neomylnou a podobnou božstvu. Sledovala svou politiku třídního boje a násilné revoluce. Násilím a podlými triky se pokoušela zbavit se disidentů a opozičních sociálních skupin, čímž přinutila všechny Číňany, aby se stali se poslušnými sluhy její tyranské vlády.

* * *

I. Pozemková reforma – Odstranění třídy velkostatkářů

Sotva tři měsíce po založení komunistické Číny vyhlásila Čínská komunistická strana cíl odstranit třídu velkostatkářů jako jeden z bodů svého celonárodního programu pozemkové reformy. Stranickým sloganem „půdu rolníkům“ podporovali zištnost u farmářů, kteří nevlastnili půdu, povzbuzovali je, aby si násilím brali majetek, a nevšímali si morálních důsledků jejich činů. Nemajetní rolníci byli dokonce vyzýváni k boji s těmi rolníky, kteří půdu vlastnili. Tato kampaň, která vyvrcholila zničením třídy velkostatkářů, začala rozdělením venkovské populace do rozdílných sociálních kategorií. Dvacet milionů venkovanů po celé zemi bylo označeno za „velkostatkáře, bohaté farmáře, reakcionáře nebo zlé elementy“. Tito noví vyvrhelové čelili diskriminaci, ponižování a ztrátě všech svých občanských práv. Spolu s tím, jak se program pozemkové reformy rozšiřoval do vzdálenějších oblastí a do vesnic s etnickými menšinami, expandovala také organizace Čínské komunistické strany. Stranické výbory a pobočky se šířily po celé Číně a byly vybudovány na úrovni měst a obcí. Místní pobočky se staly mluvčími, které sdělovaly instrukce Ústředního výboru Čínské komunistické strany, stály v první linii třídních bojů a podněcovaly rolníky, aby povstali proti svým velkostatkářům. Během tohoto hnutí zemřelo téměř 100 000 statkářů. Čínská komunistická strana spolu s rolníky v některých oblastech pozabíjeli celé statkářské rodiny, bez ohledu na pohlaví či věk – to byl způsob, jak úplně vyhladit tuto třídu.

Mezitím Strana spustila svoji první vlnu propagandy a deklarovala, že „Vůdce Mao je velký spasitel lidu“ a „pouze Čínská komunistická strana může spasit Čínu“. Během pozemkové reformy získali nemajetní rolníci bez velkého úsilí vše, co chtěli. Chudí farmáři připisovali Straně zásluhu na zlepšení svých životních podmínek, proto akceptovali propagandu Strany, která tvrdila, že pracuje v zájmu lidí.

Co se týče čerstvých majitelů snadno nabyté půdy, dobré časy „půdy rolníkům“ netrvaly dlouho. V průběhu dvou let přišla Strany s početnými omezeními a praktikami jako například skupiny vzájemné pomoci, základní samosprávy, pokročilé samosprávy a lidové samosprávy. Sloganem kritizujícím „ženy se svázanýma nohama“ - tedy ty s pomalejším tempem - Strana farmáře hnala a tlačila rok po roce k rychlému splynutí se socialismem. Obilí, vlna a olej byly začleněny do jednotného celonárodního systému nákupu a prodeje, takže tyto hlavní zemědělské produkty byly vyloučeny z obchodního řetězce. Navíc Čínská komunistická strana ustanovila registrační systém občanů, který zakazoval rolníkům odejít do města za prací nebo za bydlením. Ti, kteří měli své bydliště registrované na venkově, neměli dovoleno kupovat obilí ve státních obchodech a jejich děti měly zákaz vzdělávat se ve městech. Děti rolníků se mohly stát jedině rolníky, a tak se z 360 milionů vesničanů na počátku padesátých let stali občané druhého řádu.

Začátkem roku 1978, v období prvních pěti let po nahrazení systému společného bydlení systémem smluvních domácností, se příjem rolníků o něco zvýšil a jejich společenské postavení se o trochu zlepšilo. Avšak tento skromný přínos se zanedlouho vytratil, a to kvůli zkorumpovaným venkovským úředníkům a cenové nerovnováze mezi zemědělskými a průmyslovými výrobky. V důsledku toho kleslo dnešních 900 milionů rolníků opět do veliké chudoby, zatímco zbytek Číny dosáhl díky ekonomickým reformám vyšší životní úrovně. Rozdíl mezi platy městské a venkovské populace se drasticky zvětšil a stále roste. Vynořili se noví velkostatkáři a bohatí farmáři, aby nahradili ty, kteří byli odstraněni během programu pozemkové reformy. Údaje, které poskytla tisková agentura Sin-chua, mluvčí komunistické vlády, naznačují, že od roku 1977 „příjem farmářů v hlavních oblastech produkce obilí a ve většině venkovských domácností zůstal nezměněný a v některých případech dokonce poklesl“. Poměr mezi příjmy ve městě a na vesnici se zvětšil z 1,8 : 1 v polovině osmdesátých let na 3,1 : 1 dnes.

II. Reformy v průmyslu a obchodu - odstranění třídy kapitalistů

Domácí kapitalistická třída, tedy třída lidí, kteří vlastnili kapitálové investice a sídlili ve městech, byla během vlády Čínské komunistické strany také odsouzena ke zničení. Při reformě čínského průmyslu a obchodu Strana tvrdila, že kapitalistická třída a dělnická třída jsou povahově odlišné: první z nich je vykořisťovatelskou třídou, zatímco druhá je nevykořisťovatelská. Podle této logiky byla kapitalistická třída zrozena, aby vykořisťovala, a nepřestane, dokud se nerozpadne; může být pouze odstraněna, ne však reformována. Tato idea byla východiskem stranických praktik zabíjení a vymývání mozků pro transformaci kapitalistů a obchodníků.

Kapitalisté mohli prosperovat, pokud kráčeli s vládou, v opačném případě museli zemřít. Když se vzdali svého majetku ve prospěch státu a podporovali Stranu, byli považováni jen za druhořadý problém. Ale jakmile nesouhlasili s postupem Strany nebo si stěžovali, byli označeni za reakcionáře a stali se terčem jejího drakonického diktátorství.

Po těchto reformách následovala vláda teroru, během které se všichni kapitalisti a obchodníci vzdali svého majetku. Mnozí z nich nedokázali snést ponižování, kterému museli čelit, a spáchali sebevraždu. Čchen I, starosta Šanghaje, se ptal každý den: „Kolik parašutistů jsme měli dnes?“, tím myslel počet kapitalistů, kteří spáchali sebevraždu skokem ze střechy budovy. Takto komunistická strana rychle zlikvidovala v Číně soukromé vlastnictví.

V průběhu programů pozemkové a obchodní reformy ČKS zahájila mnohá masivní hnutí, během nichž pronásledovala čínský lid. Mezi tato hnutí patří potlačení „kontrarevolucionářů“, kampaně přetvoření myšlení, očistění antikomunistické skupiny vedené Kao Kangem a Žao Šu-š’im a zkoumání „kontrarevoluční“ skupiny Chu Fenga. V letech 1951 a 1952 Strana iniciovala kampaně s názvem „Tři antikampaně“ a „Pět antikampaní“ s cílem odstranit korupci, plýtvání a byrokracii uvnitř Strany, vlády, armády a masových organizací. Ve skutečnosti však Strana zneužila tato hnutí k brutálnímu pronásledování bezpočtu nevinných lidí.

Čínská komunistická strana měla úplnou kontrolu nad vládními zdroji a v každém z politických hnutí je plně využila spolu se stranickými výbory a pobočkami. Vzala vždy tři straníky, ti vytvořili malou bojovou sílu a pronikli do všech vesnic a čtvrtí. Tyto bojové síly byly všudypřítomné a nezůstal po nich kámen na kameni. Tato hluboko zakořeněná síť kontroly byla dědictvím války Čínské komunistické strany s Japonskem a s Kuomintangem (Národní stranou) a hrála od té doby klíčovou úlohu v pozdějších politických hnutích, včetně dnešního pronásledování jejích vlastních lidí.

Poznámky:
1. Z „ročenky Jídla a výrobky“ v Historii rané dynastie Chan (Chan Šu)
2. Čchien Po-čcheng, Orientální kultura, čtvrté vydání, 2000.
3. Kao Kang a Žao Šu-š’ byli členové Ústředního výboru. Po neúspěšném pokusu v mocenském zápasu v roce 1954 byli obviněni ze spiknutí (kterým chtěli rozdělit Stranu) a následně ze Strany vyloučeni. Chu Feng, vzdělanec a literární kritik, se stavěl proti politice doktrinářské literatury v ČKS. Chu Feng byl vyloučen ze Strany v roce 1955 a uvězněn na 14


Další články tohoto autora:
Epoch Times

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku