Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 15.7.2005
Svátek má Jindřich




  Výběr z vydání
 >EVROPA: EU v bezpečnostním testu
 >USA: Prezident Reagan a český exil
 >POLITIKA: Noc dlouhých nožů už proběhla aneb O novinářském pokrytectví
 >EVROPA: Ztuhlé jádro unie je k ničemu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Premiér Paroubek to zařídil
 >SPOLEČNOST: Zmrazení privatizace obecních bytů
 >GLOSA: Omluva
 >VZPOMÍNKA 3: Škoda 1200/1201 - dobrácký sedan a podivný příbuzný
 >PSÍ PŘÍHODY: Ema hraje fotbal
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (10)
 >ZÁBAVA: Hymna moravských geologů
 >ZOO PRAHA: Otevření venkovní expozice orangutanů a gibonů
 >EKONOMIKA: Sazby jsou stabilní
 >PENÍZE.CZ: Hypotéka s IŽP - třetina peněz vyletí oknem
 >EVROPA: Kam s evropskou ústavou?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
15.7. ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (10)
Epoch Times

Komentář III / 2-5

Tyranie Čínské komunistické strany

III. Tvrdý zákrok proti náboženským a populárním skupinám

Mezi další zvěrstva, kterých se Čínská komunistická strana dopustila, patří brutální potlačení náboženství a úplný zákaz všech mimovládních skupin, který nastal po založení Čínské lidové republiky. V roce 1950 dala Strana pokyn svým regionálním vládám, aby zakázaly všechna neoficiální náboženská vyznání a tajné společnosti. ČKS prohlásila, že tyto „feudální“ ilegální skupiny jsou jen nástrojem v rukou velkostatkářů, bohatých farmářů, zpátečníků a speciálních agentů Národní strany, a jsou tedy nepřátelé Strany. Při tomto celonárodním zákroku vláda zmobilizovala třídy, kterým důvěřovala, aby označily a pronásledovaly členy náboženských skupin. Různé vládní úrovně byly přímo zapojené do ničení těchto „pověrčivých skupin“, jako byly komunity křesťanů, katolíků, taoistů a buddhistů. Přikázali všem členům těchto církví, chrámů a náboženských skupin, aby se zaregistrovali ve vládních organizacích a vyjádřili lítost nad svými neoficiálními aktivitami. Odmítnutí znamenalo tvrdý trest. V roce 1951 vláda formálně zveřejnila nařízení, které hrozilo doživotním vězením nebo smrtí všem, kteří by pokračovali ve svých aktivitách v neoficiálních skupinách.

Toto hnutí proti náboženským skupinám pronásledovalo velký počet dobrosrdečných a pokojných věřících. Neúplné statistiky naznačují, že komunistická strana v padesátých letech pronásledovala a odsoudila k trestu smrti přinejmenším tři miliony věřících lidí a členů neoficiálních skupin. Strana prohledala téměř každou domácnost v celé zemi a vyslýchala její členy, dokonce rozbíjela sošky kuchyňských bůžků, které čínští farmáři tradičně uctívali. Popravy ještě posílily poselství Strany, že komunismus je jediná legitimní ideologie a jediná legitimní víra. Zakrátko se objevil koncept „vlasteneckých“ věřících. Skutečnost byla taková, že člověk mohl věřit v jakékoli náboženství, ale musel splnit jediné kritérium: následovat instrukce Strany a uznat, že Čínská komunistická strana je nad všemi náboženstvími. Pro křesťana byla ČKS bohem křesťanského Boha. Kdo byl buddhistou, ČKS byla největším Buddhou. Mezi muslimy byla ČKS Alláhem Alláha. Když přišlo na určení žijícího Buddhy v tibetském buddhismu, Strana zasáhla a sama zvolila, kdo jím bude. ČKS neumožňovala žádnou volbu a člověk musel říkat jen to, co po něm Strana žádala, aby říkal a dělal. Všichni věřící byli přinuceni plnit cíle Strany, zatímco své víry se drželi pouze formálně. Jinak by se stali terčem tvrdého zásahu diktátorství Strany.

Dvacet tisíc křesťanů provedlo průzkum mezi 560 000 křesťany v domácích církvích v 207 městech 22 provincií Číny. Průzkumem se zjistilo, že mezi těmi, kteří chodí do kostela, bylo 130 000 lidí pod vládním dohledem. Do roku 1957 Čínská komunistická strana zabila více než 11 000 náboženských stoupenců a o mnoho víc jich svévolně zatkla a obrala o peníze. Odstraněním třídy velkostatkářů a kapitalistů a pronásledováním velkého počtu věřících a zákony dodržujících lidí Čínská komunistická strana dosáhla toho, že se komunismus stal všeobjímajícím náboženstvím Číny.

IV. Antipravicové hnutí – celonárodní vymývání mozků

V roce 1956 skupina maďarských intelektuálů zformovala Petöfiho kroužek, který kritizoval maďarskou vládu a účastnil se různých diskusních fór a debat. Tato skupina podnítila v Maďarsku celonárodní revoluci, která byla potlačena sovětskými vojsky. Mao Ce-tung si z toho vzal ponaučení. V roce 1957 svolal čínské intelektuály a jiné nekomunisty, aby „pomohli Čínské komunistické straně se napravit“. Toto hnutí známé pod názvem „Hnutí sta květů“ následovalo slogan „ať sto květů rozkvete a sto myšlenkových škol zápasí“. Jeho cílem bylo vylákat „protikomunistické elementy žijící mezi lidmi“. V dopise venkovským stranickým šéfům z roku 1957 hovořil Mao o svém záměru „vyvést sto hadů ze svých děr“ tím, že je nechá volně šířit svoje názory při pomoci s nápravou Strany.

Tehdejší slogany povzbuzovaly lidi, aby promluvili, a zároveň jim slibovaly, že za to nebudou žádné postihy: Strana „nebude česat drdůlky, bít holí, nebude nasazovat čepce a nikdy nebude vyrovnávat účet dodatečně“. [4] („Česat drdůlky“ znamená příliš kritizovat něčí nedostatky; „bít holí“ znamená trestat někoho fyzicky nebo psychicky; „nasadit čepec“ znamená dát někomu negativní nálepku; „vyrovnat účet dodatečně“ znamená pomstít se později.) Avšak později Strana iniciovala „antipravicové“ hnutí a 540 tisíc lidí, kteří se odvážili promluvit, bylo označeno za „pravičáky“. 270 tisíc z nich ztratilo práci ve státní správě a 230 tisíc bylo označeno za „médium pravičáků“ nebo „antisocialistické elementy“. Mao svými politickými triky oklamal ty, kteří měli nepohodlné názory, aby promluvili, přistoupil k uměle vykonstruovaným zločinům a uvěznění lidí bez jakéhokoli soudního procesu a prohlašoval, že zachraňuje lidi, zatímco na ně vytrvale útočil.

Jaká tedy byla ta „zpátečnická“ slova, která přinesla téměř třicetiletý exil mnohým pravicovým stoupencům a antikomunistům v dalekých končinách země? Tři hlavní „zpátečnické teorie“, které byly v té době cílem intenzivních útoků, se skládaly z několika projevů Luo Lung-ťiho, Čang Po-ťüna a Chu An-pchinga. Co vlastně hlásali?

Luo navrhoval, aby se ze zástupců Čínské komunistické strany a různých „demokratických“ stran vytvořily komise na přezkoumání chyb, které se staly během „Třech antikampaní“ a „Pěti antikampaní“ a během hnutí na vymýcení reakcionářů. Státní rada často prezentovala témata Politickému poradnímu výboru a Lidovému sjezdu, aby je prozkoumaly a prodiskutovaly, Čang proto navrhoval, aby Politický poradní výbor a Lidový sjezd byl zahrnutý do procesu přijímání rozhodnutí.

Chu navrhoval, že pokud by měli i nestraníci dobré nápady, sebeúctu a smysl pro zodpovědnost, nebylo by nutné dosazovat na místa vedoucích pracovních skupin, velkých či malých, nebo dokonce vedoucích týmů v rámci pracovních skupin pouze komunisty. A že není potřebné, aby se všechno, ať velké nebo malé, dělalo pouze tím způsobem, který navrhli členové Strany. Všichni tři vyjádřili ochotu následovat Čínskou komunistickou stranu a žádný z jejich návrhů nepřekročil hranice vytyčené slavnými slovy spisovatele a kritika Lu Süna (1881-1936): „Můj mistře, vaše roucho se zašpinilo. Vysvlečte si ho prosím, a já vám ho vyčistím.“ Stejně jako u Lu Süna jejich slova vyjadřovala poslušnost, poddajnost a respekt.

Žádný z odsouzených pravicových stoupenců nenavrhoval, aby byla Čínská komunistická strana zavržena; nabízeli jen konstruktivní kritiku. Avšak právě kvůli těmto návrhům ztratily desetitisíce lidí svoji svobodu. Následovala další hnutí jako např. „svěřit se Straně“, kopání tvrdé linie, nové hnutí „Tří antikampaní“, poslání intelektuálů na venkov dělat tvrdou manuální práci a chytání pravicových stoupenců, kteří unikli v prvním kole. Kdo nesouhlasil s vedoucím pracoviště, byl označen za antikomunistu. Čínská komunistická strana je pak podrobovala neustálé kritice nebo je poslala do pracovního tábora na převýchovu. Někdy Strana přesídlila celé rodiny na venkov nebo zakázala jejich dětem jít na vysokou školu či do armády. Nemohli se ucházet o práci v té oblasti, ve které žili. Členové těchto rodin ztratili jistotu zaměstnání a výhody lékařské péče. Byli zařazeny do rolnické třídy a stali se vyvrheli dokonce i mezi nižší třídou občanů.

Po pronásledování intelektuálů si někteří učenci vyvinuli osobnost se dvěmi tvářemi. Úzce následovali „červené slunce“ a stali se „dvorem ustanovenými intelektuály“, kteří udělali cokoli, co jim Čínská komunistická strana řekla. Jiní se zase distancovali od politických záležitostí. Čínští vzdělanci, kteří by měli mít pocit zodpovědnosti k národu, byli od té doby umlčeni.

V. Velký skok vpřed – vytváření podvodů na zkoušku loajálnosti

Po antipravicovém hnutí se Čína začala obávat objektivní reality. Každý byl zapojen do naslouchání lžím, šíření lží, do vytváření falešných příběhů a zakrývání pravdy pomocí lží a fám. Velký skok vpřed byl celonárodním cvičením ve lhaní. Lidé v celém státě pod vedením zlého strašidla komunistické strany prováděli množství absurdních věcí. V této kampani lží a absurdních činů implantovala Čínská komunistická strana svou zlou energii do myslí Číňanů. V té době mnoho lidí zpívalo píseň propagující Velký skok vpřed: „Jsem velký žlutý císař, jsem dračí král, dokážu pohnout horami a řekami, už přicházím.“ Nařízení typu „dosáhnout v produkci obilí výnosu 75 000 kg z každého hektaru“, „zdvojnásobení produkce oceli“ a „překonání Velké Británie za 10 let a USA za 15 let“ se vykonávala rok co rok. Tato nařízení vedla k obrovskému celonárodnímu hladomoru, při kterém přišly o život miliony lidí.

Během plenárního zasedání v Lu-šanu v roce 1959 se všichni účastníci shodli na tom, že názor generála Pcheng Te-chuajho [5] je správný a že Velký skok vpřed iniciovaný Mao Ce-tungem byl nerozumný. Ale nikdo se neodvážil nic říct. Rozhodnutí podpořit či nepodpořit Maoův postup se stalo dělící čárou mezi loajálním člověkem a zrádcem, jinými slovy, dělící čárou mezi životem a smrtí. V dávné historii Čao Kao [6] tvrdil, že jelen je kůň. Ve skutečnosti uměl rozeznat jelena od koně, ale záměrně udělal chybu, aby otestoval veřejné mínění. Výsledkem zasedání v Lu-šanu bylo, že dokonce i Pcheng Te-chuaj byl přinucen podepsat usnesení, kterým sám sebe odsoudil a vyloučil z centrální vlády. Podobně v pozdějších letech Kulturní revoluce byl Teng Siao-pchinging přinucen, aby se zaručil, že nikdy nebude protestovat proti rozhodnutí vlády vyloučit ho ze svých postů.

Lidé se obvykle učí ze svých chyb a zkušeností. Avšak Čínská komunistická strana cenzurovala média, takže lidé neměli možnost poučit se z politických chyb čínské vlády. Toto ovlivnilo mínění lidí a oslabilo jejich schopnost kriticky myslet. Během politických hnutí poslouchala každá generace jen stanovisko vlády a o opozičních myšlenkových proudech nevěděla nic. Proto se nová hnutí hodnotila na základě velmi omezené znalosti historie. Čínská komunistická strana se spoléhala na cenzuru, aby udržela lidi v nevědomosti a mohla tak uplatňovat svoji násilnou ideologii.

Poznámky:
4. „Česat drdůlky“ znamená příliš kritizovat něčí nedostatky; „bít holí“ znamená trestat někoho fyzicky nebo psychicky; „nasadit čepec“ znamená dát někomu negativní nálepku; „vyrovnat účet dodatečně“ znamená pomstít se později
5. Pcheng Te-chuaj (1898-1974): Komunistický čínský generál a politický vůdce. Pcheng byl náčelníkem v Korejské válce, vicepremiér Státní rady, člen politbyra a ministr obrany v letech 1954-1959. Byl odstraněn z oficiálních postů poté, co nesouhlasil s Maovými levicovými přístupy na stranickém plénárním zasedání v Lu-šanu v roce 1959.
6. Čao Kao (rok narození neznámý – 210 př.n.l.): Hlavní eunuch během dynastie Čchin. V roce 210 př.n.l. po smrti císaře Čchin Š’ Chuanga, Čao Kao, premiér Li Si a císařův druhý syn Chu Chai následovali vůli císaře, ustanovili Chu Chaie novým císařem a přikázali korunnímu princi Fu Su, aby spáchal sebevraždu. Později se konflikty mezi Čao Kaem a Chu Chaiem vyostřily. Čao přinesl na královský dvůr jelena a prohlásil, že je to kůň. Jen málo úředníků se odvážilo nesouhlasit a řeklo, že je to jelen. Čao Kao věřil tomu, že tito úředníci jsou proti němu a odstranil je z vlády.




Další články tohoto autora:
Epoch Times

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku