Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 15.7.2005
Svátek má Jindřich




  Výběr z vydání
 >EVROPA: EU v bezpečnostním testu
 >USA: Prezident Reagan a český exil
 >POLITIKA: Noc dlouhých nožů už proběhla aneb O novinářském pokrytectví
 >EVROPA: Ztuhlé jádro unie je k ničemu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Premiér Paroubek to zařídil
 >SPOLEČNOST: Zmrazení privatizace obecních bytů
 >GLOSA: Omluva
 >VZPOMÍNKA 3: Škoda 1200/1201 - dobrácký sedan a podivný příbuzný
 >PSÍ PŘÍHODY: Ema hraje fotbal
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (10)
 >ZÁBAVA: Hymna moravských geologů
 >ZOO PRAHA: Otevření venkovní expozice orangutanů a gibonů
 >EKONOMIKA: Sazby jsou stabilní
 >PENÍZE.CZ: Hypotéka s IŽP - třetina peněz vyletí oknem
 >EVROPA: Kam s evropskou ústavou?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
15.7. USA: Prezident Reagan a český exil
Jiří Brünner

Podobně jako v České republice proběhla anketa o největšího Čecha, ve které pak zvítězil císař Karel IV., hlasovalo se nedávno i ve Spojených státech o největšího Američana. Z ankety vyšel jako vítěz bývalý prezident Ronald Reagan (1911-2004). Dovolte mi při této příležitosti vzpomínku na dobu a činnost, která přivedla početné řady východoevropského exilu ke spolupráci s administrativou prezidenta Reagana.

Ale na úvod trochu reganovského humoru. Ronald Reagan se rád smál a s nezpomenutelnym šarmem vykládal při každé vhodné příležitosti anekdoty. Slyšel jsem od něho třeba tuhle charakteristiku zásahu socialistických vlád do ekonomie: "Když něco prosperuje, tak to pořádně zdaní. Když to stále ještě prosperuje, tak to znárodní. A když to konečně přestane prosperovat, tak to dotují."

Během návštěvy česko-amerických republikánů v Bílém domě v roce 1983, prezident zakončil diskusi anekdotami o nedávné návštěvě Michaila Gorbačova ve Washingtonu:

"Byl tady pan generální tajemník Gorbačov," řekl prezident Reagan, "zeptal jsem se ho, jestli si všiml těch demonstrantů s transparenty 'Pryč s Reaganem' před branou do Bílého domů. Ti lidé si můžou proti mně demonstrovat a nic se jim nestane. To by u vás nebylo možné!" "To není pravda," odpověděl pan Gorbačov, "u nás mohou lidé také demonstrovat před Kremlem s nápisy 'Pryč s Reaganem!' a také se jim nic nestane."

"Víte, pane generální tajemníku, u nás je svoboda projevu. On mně odpověděl: 'U nás je také svoboda projevu, dokonce zaručena socialistickou ústavou.' Já jsem mu na to odpověděl: 'Jenže u nás je svoboda i PO PROJEVU!'"

***

Tak odjel Michail Gorbačov domů a začal přemýšlet o té své "glasnosti", která mu pak přerostla přes hlavu, jak prezident Reagan předpokládal. (Pozn. autora)

***

Konec sedmdesátých let přinesl íránskou krizi (přes padesát Američanů, zaměstnanců velvyslanectví, bylo v Teheránu vězněno se zavázanýma očima 444 dnů jako pomsta za to, že Spojené státy byly ochotny poskytnout léčení rakoviny sesazenému šachoví), sovětskou okupaci Afghánistánu a na vnitroamerické scéně ekonomické potíže včetně vysoké inflace, která převýšila úroky z úspor drobných střadatelů. Prezident Jimmy Carter, přes všechny svoje nejlepší úmysly a pracovitost, tyto krize nezvládl. Bylo jasné, že Američané jsou připraveni na změnu.

Vítězství kalifornského guvernéra Ronalda Reagana v primárních volbách Republikánské strany dodalo exilu z východní a střední Evropy nový impuls. Reagan byl jejich muž. Reagan věřil již v padesátých letech, že moskevský komunistický režim je ekonomický slabý a rozpadne se sám, pokud mu bude Západ účinně čelit a nebude se ho bát. Již jako guvernér prohlašoval, že Spojené státy mají takovou ekonomickou superioritu nad SSSR, že ho mohou rozdrtit pouze vysokými výdaji na zbrojení, které sovětské impérium zničí, pokud se pokusí s USA udržet krok. Reaganův nesouhlas se zahraniční politikou republikánské strany vyvrcholil, když prezident R. M. Nixon a jeho státní tajemník H. Kissinger vyhlásili politiku "detente". Kissingerovo de facto uznání východní Evropy jako součástí sovětského impéria se stalo pro Reagana nepřijatelným ústupkem a zradou na ujařmených národech.

Levicový exil v Evropě a ani někteří disidenti ve vlasti to tak neviděli. Levice na Západě si vymyslela teorii "konvergence" a podporovala v mnoha směrech spolupráci se Sovětským svazem. Když jsem řekl Pavlu Tigridovi, že budeme podporovat Reagana v předvolební kampani, zděšeně vykřikl: "To snad ne!". Pokud byly moje informace z kruhu Charty 77 správné, Václav Havel také nebyl volbou Ronalda Reagana nadšený a poznamenal prý něco o Belzebubovi.

Východoevropský exil, organizovaný v etnických klubech Republikánské strany, jehož sdružení na federální úrovni mělo oficiální název "National Republican Heritage Groups Council (NRHGC)", se pustil v rámci předvolební kampaně do rozsáhlé organizační práce. V českých řadách vykonal obrovskou přesvědčovací práci Eduard Dellin z Chicaga, prezident Federace českých republikánských klubů. Jemu byla velmi nápomocna paní Anna Faltusova z Washingtonu, která si svojí obětavou prací vytvořila přístup k nejvyšším vládním místům. V Los Angeles Jiří Breber oživil činnost českého republikánského klubu a rozšířil jeho řady o posrpnový exil. Za všechny ty nadšené a obětavé pracovníky, kromě těch zmíněných, mi dovolte ještě jmenovat alespoň Evžena Frenche a jeho pani, Miloše V. Jeřábka a Jarmilu Kracíkovou z Los Angeles, Václava Hyvnara z Clevelandu a Johna Babince z New Yorku. Mohl bych jmenovat desítky dalších obětavých pracovníků a sponzorů, kdyby to rozsah tohoto článku dovolil. Nikdo z těch stovek česko-amerických republikánů o žádnou populartitu nestál, všem šlo o jediné: pád komunistických režimů v Evropě a návrat svobody a demokracie do Československá.

Na kongresech NRHGC, na kterých zastupoval Jiří Breber stárnoucího Eduarda Dellina, nebylo obtížné prosadit společně s delegáty-exulanty z baltských národů, z Polska, Maďarska, Ukrajiny, Rumunska a jiných do programových cílů ("platforms") Republikánské strany požadavky, které se některým rodilým Američanům zdály příliš radikální a podle nich odváděly pozornost od vnitroamerických problémů. Mezi těmi požadavky bylo na příklad aktivní úsilí americké vlády

- o zamezení rozšiřování komunistických režimů do dalších zemí,
- o návrat demokracie do států střední Evropy,
- o rozšíření vysílání Rádia Svobodná Evropa a zřízení Rádia Martí pro Kubu,
- o obnovení samostatných státu Litvy, Lotyšska a Estonska (Stalinovu okupaci těchto států USA nikdy neuznaly a jejich zastupitelské úřady ve Washingtonu, vedené exilem, existovaly po celou studenou válku), apod.

Tyto požadavky byly formulovány často velmi konkrétně a jejich plnění "ostře sledováno". Republikánská strana a prezident Reagan si byli dobře vědomi, že "etnické hlasy" tvoří v řadě států, kde byly síly demokratů a republikánů vyrovnané, "jazýček na váze" a snažili se našim požadavkům vyhovět. Vyhovět takovým požadavkům nebylo pro prezidenta Reagana tak obtížné jako pro pro demokraty ovládaný Kongres, diskuse se vedly jen o taktice. Reagan nikdy nepochyboval o oprávněnosti dramatický zvýšit rozpočet na zbrojení, poskytovat pomoc nicaraguijským Contras, afghánským rebelům, bojujících s okupační sovětskou armádou, a zejména zahájit program Strategická obranná iniciativa, populárně zvaný "Star Wars". Další méně známé akce vedla Reaganova administrativa na čistě ekonomickém poli. Udržení nízké světové ceny ropy, dohodnuté se Saúdskou Arábii proti rozhodnutí OPECu, a oddálení či zrušení amerických dodávek na stavbu sovětského plynovodu do západní Evropy značně omezily valutové příjmy Sovětského svazu.

Zatímco při návštěvě tuším že Brežněva v Paříži dal prezident Mitterand po dobu návštěvy internovat P. Tigrida a E. Řeháka a jiné exulanty z Východu na Korzice, aby snad nezorganizovali nějakou demonstraci, američtí politici se našich kongresů a demonstrací zúčastňovali a bývali vítanými řečníky. Z amerických politiků českého původu nás nejvíce podporovali státní poslankyně Judy Baarová -Topinková a poslanec Jack Kubík z Illinois, starosta Clevelandu Ralph Perk a občasnými intervencemi ještě pomohl již stárnoucí bývalý senátor Roman Hruška z Nebrasky. Hlavní americký mluvčí na helsinských schůzkách se Sovětským svazem v oblasti lidských práv velvyslanec Max Kampelman dokonce svolal zástupce našich klubů a sbíral od nás podněty a zkoumal naše stanoviska před schůzkami v Madridu a ve Vidní. Na takové schůzky jsme byli dobře připraveni jednak z materiálů Anny Faltusove, která překládala a editovala materiály Charty 77 pro Státní Department (většinou zaslané Ivanem Medkem z Vídně) a z tiskových zpráv Rady svobodného Československá (RSC). S tajemníkem RSC Jiřím Horákem se Jiří Breber, člen zastupitelstva RSC a po Edvardu Dellinovi prezident Federace českých republikánů, domluvili, že Horák v Demokratické straně a odborech a Breber v Republikánské straně budou prosazovat stejné cíle ve prospěch Československá. Republikáni však vyhráli troje prezidentské volby za sebou a tak vliv českých demokratů byl omezený.

V květnu 1983 byla skupina republikánů že střední a východní Evropy přijata prezidentem Reaganem v Bílém domě. Prezident vyslyšel žádosti české delegace (Faltusová a Breber) a mimo jiné přislíbil zvýšení fondu pro rádio Svobodná Evropa (na podnět našich mnichovských redaktorů) o padesát miliónů dolarů a zvýšení fondu pro "Endowment for Democracy", který podporoval protikomunistická hnutí. Slib prezident splnil navzdory odporu některých "liberálních" (rozuměj - levicových) kongresmanů, kteří oboje považovali za "nástroje studené války".

Článek tohoto typu nedovoluje šířit se o všech akcích, které Bílý dům inicioval a kde všude NÁM pomohl, my jsme zase pomáhali ve volebních kampaních. Píši-li NÁM, mám na myslí celý středo- a východo-evropský exil (nešlo jen o republikány). Z ryze českých požadavků se zmíním jen o případu Jaroslava Javorského, syna čs. tenisového reprezentanta, který byl husákovskym režimem osm roků vězněn ve Valdicich za údajnou špionáž. "Provinil" se však jen tím, že se pokusil se svoji snoubenkou prchnout na Západ za rodiči. Naše žádosti k prezidentu Reaganovi po dlouhých diplomatických tahanicích přinesly kýžený výsledek. Javorský byl přiřazen ke skupině Nathana Saranského a vyměněn za komunistické špióny vězněné v USA. Žádná z hlav evropských států, navzdory své "vstřícnosti" k Sovětskému svazu, nedosáhla toho, co "válečný štváč" Reagan.

S úsměvem někdy sleduji v českých médiích relace o tom, jak evropští politikové s českými vydavateli exilových politicko-kulturních magazínů a levicovými skupinami kolem nich stáli v čele úsilí o pád komunistických režimů. Ve skutečnosti tomu bylo jinak a historie se tvořila jinde.

Při příletu na pohřeb prezidenta Reagana 10. června 2004 Gorbačov připustil, že "to byl Reagan, který učinil výkop k ukončení studené války". Michail Gorbačov samozřejmě neměl v plánu likvidovat sovětské impérium, ani přeměnit diktaturu komunistické strany v pluralitní demkracii. Měl v úmyslu provést reformy, které by sovětskou ekonomiku posílily, a tak udržely sovětské impérium. Ronald Reagan a jeho spolupracovníci dali Gorbačovovi záruky, že dočasného oslabení SSSR Spojené státy vojensky nevyužijí; byli přesvědčeni, že uvolnění centrální sovětské moci, tak potřebné k posílení ekonomických aktivit, povede k rozpadu impéria. A tak se stalo.

***

A na závěr ještě něco z Reaganova humoru, který nám ho ukázal z trochu jiné stránky.

Několik měsíců po zvolení prezidentem byl na Ronalda Reagana spáchán nějakým psychopatem atentát. Kulka se naštěstí zastavila centimetr od tepny v hrudi prezidenta.

Když už bylo všechno připraveno k operaci a nad pacientem se sklánělo několik zakuklených chirurgů, Reagan se s úsměvem zeptal: "Doufám, že jste všichni republikáni?" Hlavní chirurg prý bez zaváhání odpověděl: "Dnes jsme všichni republikáni, pane prezidente!"

Po náročné operaci a velké ztrátě krve se Reagan necítil vůbec dobře. Ošetřující lékař mu před odchodem z pooperačního pokoje řekl: "Sestra tu bude s vámi celou noc." Na to prezident zašeptal: "A ví o tom Nancy (Reaganova manželka)?"


Další články tohoto autora:
Jiří Brünner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku