Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 15.7.2005
Svátek má Jindřich




  Výběr z vydání
 >EVROPA: EU v bezpečnostním testu
 >USA: Prezident Reagan a český exil
 >POLITIKA: Noc dlouhých nožů už proběhla aneb O novinářském pokrytectví
 >EVROPA: Ztuhlé jádro unie je k ničemu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Premiér Paroubek to zařídil
 >SPOLEČNOST: Zmrazení privatizace obecních bytů
 >GLOSA: Omluva
 >VZPOMÍNKA 3: Škoda 1200/1201 - dobrácký sedan a podivný příbuzný
 >PSÍ PŘÍHODY: Ema hraje fotbal
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (10)
 >ZÁBAVA: Hymna moravských geologů
 >ZOO PRAHA: Otevření venkovní expozice orangutanů a gibonů
 >EKONOMIKA: Sazby jsou stabilní
 >PENÍZE.CZ: Hypotéka s IŽP - třetina peněz vyletí oknem
 >EVROPA: Kam s evropskou ústavou?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
15.7. EVROPA: Ztuhlé jádro unie je k ničemu
Jan Zahradil

Vousatý předlistopadový vtip vypráví o komunistickém funkcionáři (jméno dosaď dle libosti), s nímž se na mezi zastavil porouchaný vlak. Na otázku, co dělat, nařídil dotyčný zatáhnout záclonky u okének a předstírat, že vlak pokračuje v jízdě. Minulý týden se mnozí činovníci Evropského parlamentu chovali velmi podobně. Krach euroústavy ani nedohoda nad finančním rámcem EU je nedovedly k sebereflexi. Místo toho soustředili svůj hněv na Tonyho Blaira, jediného politika, který alespoň částečně dokázal současné neduhy EU nahlas pojmenovat. Dokázali tím, že údajná krize evropské integrace je ve skutečnosti jen jejich osobní krizí a krizí jejich představ o EU.

Člověk nemusí být mistrem politických kalkulací, aby si dokázal spočítat, že přes veškeré optimistické řeči je euroústava vyřízena. Ano, zřejmě ještě několik let budeme zažívat pokusy o její resuscitaci, o různé právní triky, o její ořezání a uvedení v život aspoň některých částí. V ČR už na to máme dokonce novou petici nenapravitelných eurohujerů. Pravda je však taková, že ve své stávající podobě už nemůže vstoupit v platnost a kromě dvou zamítnutí se stále rozšiřuje okruh zemí, které šalamounsky uložily její ratifikaci k (věčnému?) spánku. K nim se připojí i ČR – pokud ne před parlamentními volbami, pak zcela nepochybně po nich. EU potřebuje novou, pružnější a funkčnější architekturu, než jakou nabízelo ústavní uspořádání, inspirované spíše strnulostí nadnárodních říší 19. století, než dynamismem 21. století. Příprava takové architektury - a tedy i nové smlouvy - však zřejmě čeká až na novou generaci politiků, kteří vystřídají ty, kdož s euroústavou příliš pevně spojili svou politickou existenci a dnes již neumí překročit svůj stín.

Nedohodou nad finančním rámcem EU na léta 2007-13 se také nenechme znervóznit. Jistě, čeští socialisté, věrni své ideové podstatě, slibovali před minulými volbami i evropským referendem blahobyt za evropské peníze. Reflexivně slinili jako Pavlovův pes při pomyšlení na další prostředky k přerozdělování. Blouznili o tom, že k nám z EU připlynou až 3,6 % našeho HDP, tedy nějakých 100 miliard Kč (!) ročně. Teď straší tím, že příděl peněz z EU je ohrožen. To je samozřejmě silně nadsazené. Především zmíněná suma je pouze teoretická, ve skutečnosti na ni zdaleka nedosáhneme (vždyť by to představovalo asi 8 % z částky, určené pro všech 25 zemí EU !). Hlavně by ale ke konzumaci celé této sumy bylo třeba přihodit další desítky miliard ze státního rozpočtu na spolufinancování projektů. Kde by je chtěla vláda vzít ? Chtěla by snad dále prohlubovat rozpočtové deficity a tím nás mj. vzdalovat od možnosti přechodu na euro ? Na údajném penězovodu z Bruselu nemůže žádná zodpovědná vláda zakládat prosperitu země.

Vláda by se měla raději pokusit definovat zatím neexistující českou pozici ve vztahu k budoucnosti EU. Všechno, co jsme doposud slýchali, byly naučené fráze, které si česká diplomacie během posledních let osvojila – včetně tvrdošíjného lpění na špatných schématech evropské integrace. Nemusíme být za každou cenu součástí „tvrdého“ německo-francouzského jádra EU. Opak je pravdou : být v tomto jádru znamená nechat se zatáhnout do skanzenu nákladného evropského sociálního státu, neudržitelné společné zemědělské politiky, nereformovaného rozpočtového rámce, zvyšování daní pod záminkou jejich „harmonizace“. My se naopak potřebujeme zařadit do reformního proudu EU. Měli bychom aktivně usilovat o to, aby východiskem ze stávající bezradnosti byla pružná, deregulovaná, vícerychlostní integrace, vytvářející více evropských „jader“. V tom je naše šance, jak se stát součástí „nové“ Evropy jako dalšího centra hospodářského růstu a dynamiky uvnitř EU.

Webová stránka Jana Zahradila


Další články tohoto autora:
Jan Zahradil

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku