Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 18.7.2005
Svátek má Drahomíra




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jiří Paroubek nedělá chyby!
 >PRÁVO: O nutnosti zrušení trestního řádu
 >POLITIKA: Hvězda zvaná buldozer
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Totální selhání
 >POLITIKA: Paroubkův tragický omyl
 >ÚVAHA: O dětech
 >PRAHA: Žádná miss, jen orangutani a giboni
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart ti nestojí za zadkem, Irdo!
 >MIMOCHODEM: Lekce z pískovišť
 >INTERNET: Skype - volání kolem světa zadarmo
 >CHTIP: Jó, to byly časy VII.
 >FOTO: Autotunning nebo futurismus?
 >ÚVAHA: Vosotros liberales
 >PENÍZE.CZ: Jak mít dovolenou v pohodě
 >EVROPA: Euronedůslednost pana Gabala

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
18.7. ÚVAHA: Vosotros liberales
Jan Ullwer

Novináři velmi často rozdělují pravou část politického spektra na „tu velkou konzervativní“ stranu, jejíž čestným předsedou je pan prezident, a „ty menší liberální strany“. Proč se právě ty menší strany označují a bývají označovány za liberální, ačkoli některé z nich mají ve svém programu i neliberální témata?

Liberalismus jako politická doktrína má několik podob. Ta první vychází z negativního vymezení svobody, tedy svobody od vnějšího donucení, od zásahů do chráněné oblasti jednotlivců. Od dob Johna Locka bývá tato oblast označována jako vlastnictví, které Locke široce chápal jako „život, svobodu a majetek člověka“ (Hayek 1967). Tento liberalismus, který velký societální filosof Friedrich August von Hayek nazývá liberalismem klasickým, chápe svobodu také jako „stav, v němž může každý využít své vlastní poznání“ (Pavlík 1999). Je nutné připomenout, že v americkém prostředí je jako liberální označováno všechno, čemu bychom u nás řekli „levicové“ nebo „sociálně-demokratické“ a klasičtí liberálové jsou v USA označováni jako libertariáni.

Druhou podobou liberalismu je ta, která vychází z evropské kontinentální tradice, z odkazu Francouzské revoluce. Tento liberalismus chápe svobodu v pozitivním vymezení, tedy svobodu jako účinnou moc dělat určité věci, a vznáší požadavek nejen na rovnost před zákonem, ale také na rovnost příjmů, tedy na přerozdělování. Mnohé z tohoto liberalismu převzala britská Liberální strana (dnešní Liberální demokraté) a různé moderní „kontinentální“ liberální strany.

Duchovní význam liberalismu má také trochu jiný rozměr. Termín „liberál“ vznikl ve Španělsku, kde přízviskem „vosotros liberales“ označovali konzervativci konstituční stranu, tedy ty, kteří chtěli zacloumat s feudálním absolutismem. V 19. století byli za liberály označováni ti, kteří se zasazovali o reformy. J. S. Mill řekl, že „liberál je ten, kdo hledí kupředu v očekávání svých principů vlády, tory hledí dozadu“ (Machlup 1970). V neliberální společnosti je právě liberál reformátorem, který se snaží o odstranění neliberálních restrikcí, neduhů a intervencí do svobodných aktivit. V liberální společnosti je liberál „konzervativcem“, který se snaží o udržení a zachování statu quo.

A právě v tomto nalezneme odpověď, proč jsou právě menší pravicové strany označovány za liberální, kdežto ty „velké“ opouštějí liberální vody a označují sami sebe za konzervativní. Zatímco té „velké“ pravicové straně, která už druhé volební období sedí v poslanecké sněmovně v opozici, jde o zakonzervování současného stavu, o zabetonování politické scény, která se zmítá v postkomunistické letargii, husákovském kvazisocialismu, ale také v pravicové rétorice a levicových činech, ty menší strany vycházejí z touhy po zásadní reformě, která spočívá v prosazení principů panství práva (rule of law), odpolitizování sféry obchodu a podnikání, vymýcení jánabráchismu v zastupitelských sborech a především ve zprůhlednění věcí veřejných a obnovení důvěry občanů v samotný politický systém!

Věřme, že občané budou mít odvahu podpořit zásadní reformy, nenechají se ukolébat různými „šancemi“ a populistickými sliby, které v konečném důsledku neznamenají žádné vykývnutí z předem známé trajektorie. Vzrůstající podpora mimoparlamentních politických stran svědčí o tom, že občané tuto odvahu mají a mít budou.

Autor je členem Zastupitelstva města Broumova (Evropští demokraté)




Další články tohoto autora:
Jan Ullwer

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku