Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 20.7.2005
Svátek má Ilja




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Mediální hvězda gulášového kapitalismu
 >SPOLEČNOST: Hlavně si neplést právo se spravedlností
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Batman začíná
 >VZNIK ISLÁMU: Mohamed a Korán
 >HISTORIE: Dvacátého července
 >POLITICKÝ CIRKUS: Cena za zákon
 >VZPOMÍNKA: K blížícímu se výročí vyhlášení války v roce 1914
 >KNIHA: Mezi obory i světadíly
 >PSÍ PŘÍHODY: Zatracená smůla
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (11)
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Džungarská pánev ve fotografiích
 >PENÍZE.CZ: Investoři nás mají rádi. Zatím.
 >EVROPA: Prezident konkrétní řešení nenabízí
 >DLOUHÁ CESTA 6: Rozjezd do okolí
 >SPOLEČNOST: Kdo vládne

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
20.7. ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (11)
Epoch Times

Komentář III / 3-5

Tyranie Čínské komunistické strany

VI. Kulturní revoluce – obrácení světa vzhůru nohama

Člověk nemůže diskutovat o podmanění Číny démonem Čínské komunistické strany bez toho, aniž by vznesl otázku Velké kulturní revoluce. V roce 1966 se v Číně objevila nová vlna násilí; rudý teror se vymkl kontrole a rozšířil se do každého kouta země. Spisovatel Čchin Mu popisuje Kulturní revoluci neutěšenými slovy:

„Byla to skutečně příšerná pohroma: [ČKS] uvěznila miliony lidí kvůli jejich vztahu k určitému členu rodiny, zabila miliony lidí, roztříštila rodiny a z dětí udělala lotry a chuligány, pálila knihy, bourala starodávné stavby a ničila starodávná místa, kde důstojně odpočívali intelektuálové, čímž se dopustila ve jménu revoluce všemožných zločinů.“

Konzervativní odhady tvrdí, že během Kulturní revoluce přišlo v Číně o život nepřirozenou smrtí asi 7,73 milionů lidí.

Lidé se často chybně domnívají, že násilí a zabíjení se během Velké kulturní revoluce dělo převážně v průběhu rebelských povstání a že to byla Rudá armáda a vzbouřenci, kteří zabíjeli. Ale tisíce oficiálně vydaných oblastních ročenek naznačují, že počet nepřirozených úmrtí během Kulturní revoluce nebyl nejvyšší v roce 1966, kdy Rudá armáda kontrolovala většinu vládních organizací, ani v roce 1967, kdy vzbouřenci bojovali v různých ozbrojených skupinách, ale v roce 1968, kdy Mao opět získal kontrolu nad zemí pomocí „revolučních výborů“. V těchto nechvalně proslulých případech byli vrahové často vojenští hodnostáři a vojáci, vyzbrojení milicionáři a členové Strany na všech úrovních vlády.

Následující příklady ilustrují, že násilí bylo během Kulturní revoluce systematickou metodou Čínské komunistické strany a čínské vlády, a nikoli občasné extrémní chování Rudé armády. Čínská komunistická strana zakrývala svou aktivní účast v podněcování násilí a účasti jejích vůdců a vládních úředníků na páchání zločinů.

V srpnu 1966 Rudá armáda vykázala z Pekingu všechny, kteří byli v předcházejících hnutích zařazeni mezi „velkostatkáře, bohaté farmáře, reakcionáře, zlé elementy a pravičáky“, a poslala je na venkov. Neúplné oficiální statistiky uvádějí, že 33 695 domů bylo prohledáno a 85 196 obyvatel Pekingu bylo vykázáno z města na vesnici, odkud pocházeli jejich předkové. Rudá armáda uplatňovala tento postup v celé zemi a přesunula na venkov více než 400 tisíc obyvatel měst. Dokonce i vysoce postavení úředníci, synové ze statkářských rodin, čelili tomuto exilu.

Ve skutečnosti Čínská komunistická strana tuto přesunovou kampaň plánovala ještě před tím, než Kulturní revoluce začala. Bývalý starosta Pekingu Pcheng Čen vyhlásil, že obyvatelé Pekingu by měli být ideologicky tak čistí jako „skleněné tabule a křišťály“. V praxi to znamenalo, že všichni občané se špatnou politickou klasifikací (tj. oni nebo jejich rodiče byli označeni za „velkostatkáře, bohaté farmáře, zpátečníky, špatné elementy nebo pravičáky) byli z města vyhnáni. V květnu 1966 Mao přikázal svým podřízeným, aby „chránili kapitál“ a ustanovili tým na práci s kapitálem, který vedli Jie Ťien-jing, Jang Čcheng-wu a Sie Fu-č'i. Jednou z úloh tohoto týmu bylo pomocí policie vykázat z města lidi se špatným politickým zařazením.

Toto pozadí nám umožňuje vyjasnit, proč vláda a policie nezasáhly proti Rudé armádě, ale naopak ji podporovaly v prohledávání domů a vykázání více než dvou procent obyvatel Pekingu z města. Ministr veřejné bezpečnosti Sie Fu-č’i vyžadoval, aby policie nezasahovala do akcí Rudé armády, ale aby jí poskytla rady a informace. Vláda jednoduše použila Rudou armádu, aby uskutečnila plánovanou akci. Organizace Rudé armády byla založena na přímých instrukcích některých vůdců Strany. Mnohá oznámení vydaná Rudou armádou byla zrevidována a publikována Státní radou. Ale i přes předešlou podporu Rudé armády Strana označila na konci roku 1966 mnohé z jejích členů za kontrarevolucionáře a uvěznila je.

Poté, co byli občané Pekingu se špatným politickým zařazením násilně odsunuti na vesnici, čelili ještě intenzivnějšímu pronásledování. 26. srpna 1966 Sie Fu-č’i přednesl svůj projev na pracovním setkání Ta-sinského policejního úřadu. Sie přikázal policii, aby asistovala Rudé armádě při prohledávání domů „pěti černých tříd“ a aby jim poskytla rady a informace při jejich přepadech. Neblaze proslulý Ta-sinský masakr [7] začal přímým příkazem policejního oddělení; organizátory byli prezident a stranický tajemník policejního oddělení, přičemž samotné vraždění prováděli milicionáři, kteří neušetřili ani děti.

Mnozí lidé byli za své „dobré chování“ během zabíjení přijati do Čínské komunistické strany. Na základě nekompletních statistik provincie Kuang-si se zabíjení zúčastnilo asi 50 000 členů Strany. Více než 9 000 z nich bylo přijato do Strany za krátko poté, co někoho zabili. Více než 20 000 spáchalo vraždu potom, co byli do Strany přijati a přes 19 000 dalších straníků bylo nějakým způsobem zapojených do pronásledování.

Během Velké kulturní revoluce byla teorie tříd aplikována i při bití. Špatní si zasloužili, aby je dobří zbili. Pro špatného člověka bylo ctí zbít jiného špatného člověka. Pokud dobrý člověk zbil jiného dobrého člověka, šlo o nedorozumění. Tato teorie hlásaná Maoem se rozšířila ve povstaleckých hnutích. Násilí a zabíjení se rozšířilo jako výsledek smýšlení, že nepřátelé třídního boje si zaslouží jakékoli násilí.

Od 13. srpna do 7. října 1967 milicionáři z oblasti Taoi provincie Chu-nan povraždili členy „pěti černých tříd“ a organizace „Siang-ťienský vítr a hrom“. Vraždění trvalo 66 dní, během kterých bylo zabito více něž 4 519 lidí v 2 778 domácnostech šestatřiceti samosprávných obcí v deseti okresech. V této oblasti bylo zabito celkem 9 093 lidí, z nichž 38 % bylo z „pěti černých tříd“ a 44 % tvořily jejich děti. Nejstarší zabitý člověk měl 78 roků, nejmladší 10 dní.

Toto je jenom jeden případ, který se odehrál v jedné malé oblasti během Velké kulturní revoluce. Začátkem roku 1968 ustanovili ve Vnitřním Mongolsku „revoluční výbor“, který v rámci třídní čistky a vyhlazení „Lidové revoluční strany Vnitřního Mongolska“ zabil více než 350 000 lidí. V roce 1968 se desítky tisíc lidí v provincii Kuang-si zúčastnilo masového vraždění vzbouřeneckých „422 organizací“, při kterém bylo zabito 110 000 občanů.

Tyto případy demonstrují, že obrovské zločiny zabíjení během Velké kulturní revoluce se odehrávaly za přímé podpory a nařízení vůdců Strany, kteří využívali a schvalovali násilí, aby pronásledovali a zabíjeli vlastní občany.

Jestliže během pozemkové reformy Čínská komunistická strana použila rolníky, aby svrhli velkostatkáře a získali tak půdu, během průmyslové a obchodní reformy použila dělnickou třídu, aby svrhla kapitalisty a získala tak majetek, a během antipravicového hnutí odstranila všechny intelektuály, kteří mají jiné názory, potom tento boj mezi lidmi v průběhu Kulturní revoluce ukazuje, že na žádnou třídu se nedá spolehnout. Ať už dělník nebo rolník, které využila Strana, pokud měl jiné názory než názory Strany, jeho život byl v nebezpečí. Takže o co vlastně šlo?

Cílem bylo ustanovit komunismus jako jediné všezahrnující náboženství s absolutní kontrolou nejen těla, ale i myšlení.

Kulturní revoluce dotlačila kult Čínské komunistické strany a Mao Ce-tunga na vrchol. Maova teorie vládla všemu a vize jediného člověka byla zapuštěna do myslí desítek milionů lidí. Na Velké kulturní revoluci bylo jedinečné to, že záměrně nespecifikovala, co by se nemělo udělat. Namísto toho zdůrazňovala „co se může dělat a jak. Cokoli mimo tyto hranice se dělat nesmí, ani o tom dokonce uvažovat“.

Během Kulturní revoluce všichni vykonávali náboženský rituál „ráno si vyžádat instrukce a večer podat hlášení“ a každý den poslat několikrát pozdrav předsedovi Maovi a popřát mu bezhraničnou dlouhověkost. Téměř každý gramotný člověk zažil psaní sebekritických prohlášení a myšlenkových reportů. Maovy citáty, např.: „Zuřivě bojovat proti každé jedné sobecké myšlence,“ a „vykonávat instrukce bez ohledu na to, zda rozumím jejich cíli, pochopím ho později v průběhu jeho vykonávání“, byly často opakovány.

Jen jeden „bůh“ (Mao) byl uctívaný, jen jeden druh posvátné knihy (Maova učení) mohl být studován. Později se to rozvinulo do stavu, kdy si lidé nemohli koupit jídlo bez toho, aniž by zarecitovali Maův citát nebo mu poslali pozdrav. Při nákupu, cestování v autobuse nebo telefonování musel člověk uvést jeden z Maových citátů, dokonce i když nesouvisel s danou situací. Při těchto proslovech byli lidé buď fanatičtí, nebo cyničtí, ale každý už byl pod kontrolou komunistického démona. Lži, tolerování lží a spoléhání se na lži se stalo součástí života Číňanů.

Poznámky:

7) Masakr v Ta-singu se odehrál v srpnu 1966, během výměny stranických vůdců v Pekingu. V té době ministr veřejné bezpečnosti Sie Fu-č’i pronesl projev na setkání s úřadem veřejné bezpečnosti v Pekingu týkající se nezasahování do útoků Rudé armády proti „pěti černým třídám“. Tento projev byl zanedlouho přednesen na schůzi Stálé komise úřadu veřejné bezpečnosti v Ta-singu. Po schůzi úřad veřejné bezpečnosti v Ta-singu okamžitě zareagoval a vytvořil plán na podnícení mas v Ta-singu na zabití „pěti černých tříd“.




Další články tohoto autora:
Epoch Times

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku