Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 18.7.2005
Svátek má Drahomíra




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jiří Paroubek nedělá chyby!
 >PRÁVO: O nutnosti zrušení trestního řádu
 >POLITIKA: Hvězda zvaná buldozer
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Totální selhání
 >POLITIKA: Paroubkův tragický omyl
 >ÚVAHA: O dětech
 >PRAHA: Žádná miss, jen orangutani a giboni
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart ti nestojí za zadkem, Irdo!
 >MIMOCHODEM: Lekce z pískovišť
 >INTERNET: Skype - volání kolem světa zadarmo
 >CHTIP: Jó, to byly časy VII.
 >FOTO: Autotunning nebo futurismus?
 >ÚVAHA: Vosotros liberales
 >PENÍZE.CZ: Jak mít dovolenou v pohodě
 >EVROPA: Euronedůslednost pana Gabala

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
18.7. POLITIKA: Jiří Paroubek nedělá chyby!
šakal

Na naší politické scéně se objevil fenomén, který svým počínáním patrně překračuje dokonce i to, co si pamatujeme z časů, než Miloš Zeman odešel na odpočinek. Ten fenomén má jméno Jiří Paroubek. V politice býval dosud spíše nenápadný. Ovšem již krátce po jeho nástupu do nejvyšší výkonné funkce se zdá, že nás opět začne učit tomu, co znamená politika, která je k soupeřům bez smilování tvrdá a s ohledem na vlastní prospěch beze zbytku účinná.

Premiér versus hlava státu

Nejprve musel Jiří Paroubek vykonat nějaký spektakulární čin, kterým by dal jasně na srozuměnou, že přichází razantní změna. Bezbarvý, vlastním politickým názorem naprosto nezatížený Stanislav Gross představoval výtečný kontrast pro Paroubkův robustní styl. Bylo však zapotřebí najít odpovídajícího soupeře, protože střet se "slabou váhou" nemůže zajistit potřebnou popularitu. Politický matador Klaus se nabízel jako ideální terč.

Premiér využil probíhajícího sporu o evropskou ústavu a měl štěstí, že proti prezidentovi stál v dané chvíli větší houf. Paroubek si dobře všiml, že prezidentova silná politika vyvolává u některých lidí velký odpor. Proto Jiří Paroubek vystoupil jako mluvčí téhle skupiny. Pokusil se prezidenta okřiknout způsobem, jaký dosud na naší politické scéně s výjimkou sládkovců nikdo vůči hlavě státu nepoužil - a slavil nebývalý úspěch!(1)

Bylo lhostejné, že premiér pro ten účel použil úplně popletený výklad ústavy a svou hrozbu adresovanou Václavu Klausovi nemohl splnit, aniž by riskoval mezinárodní ostudu. Ani skutečnost, že byl následně pozván na Hrad k urovnání celé záležitosti, nemohla otřást sympatiemi, které svými výroky vyvolal u vlastního tábora. Silné gesto se počítalo víc než racionální politika.

Policejní prezident na odstřel

Skandály policie pod velením generálporučíka Jiřího Koláře se množily otřesným tempem a bylo jen otázkou času, kdy dojde jeho nadřízeným trpělivost. Pokud snad nestačila bizarní kauza manželů Stodolových, občané by se mohli tázat, zda těžko uvěřitelný případ, kdy Odbor pro boj s organizovaným zločinem sám prováděl organizovaný zločin, není dostatečným podnětem ke Kolářovu penzionování. Připočtěme směšnou a na způsob jihoamerických telenovel protahovanou eskapádu s obviněním poslance Kořistky vůči politické opozici. Tam Jiří Kolář užil trapné prohlášení, jež svědčí nejen o nedostatku úcty k občanským právům, ale též o ztrátě prosté soudnosti. Zkrátka, policejní prezident, byl zralý na odvolání a jen politické ohledy mohly pozdržet to, co muselo přijít. Neoblíbeného a vysmívaného policejního prezidenta bylo třeba odvolat tak, aby to nezpůsobilo sociální demokracii větší škody.

Stanislav Gross, sám zmítaný skandály, s rapidně upadající popularitou, nemohl něco takového provést, aniž by tak vlastně nepřiznal odpovědnost svou i své strany za problémy policejního resortu. Navíc by celá věc vyhlížela jako iniciativa opozice a koaličních partnerů! Zato nový premiér nemusel trpět takovými skrupulemi. Naopak se mu nabízela možnost pozitivně se vymezit proti svému bezkoncepčnímu a zdiskreditovanému předchůdci. Jiří Paroubek se Kolářovým odvoláním mohl prezentovat jako muž rázných činů, vyvolat zdání, že se věci konečně pohnuly k lepšímu a nenechat při tom padnout na sociální demokracii ani stín pochybností.

Paroubek a komunisté

Premiér hned po nástupu přesvědčoval, že je sice razantním politikem, ale zároveň též "mužem kompromisu". To je věc, kterou skoro každý dovede ocenit. Lidé v tom spatřují jakousi naději i pro své vlastní zájmy. Zvláště premiér zdůraznil, že není "ideologicky předpojatý". Tohle musí být sympatické kdekomu. Krajní levici totiž volí spousta lidí, ale ne každý z nich je na to hrdý. Když se takový člověk dozví, že jeho volba není "ideologicky předpojatá", komu by to nezalichotilo?!

A vůči komunistům je tohle skutečná nabídka férového politického výměnného obchodu. Vždyť je přeci jasné, že jejich dosavadní politická izolace byla dána pouze "ideologickou předpojatostí". Premiér už také vyzval KSČM k sebereflexi výměnou za její politickou přijatelnost. Jako podmínku si mimo jiné výslovně stanovil vstřícný postoj komunistů k zavedení eura - sic!(2) Jiří Paroubek též naznačil, že po volbách vůbec nemusí vládnout ODS. Prý to může být menšinová vláda ČSSD.(3) Jací koaliční parneři a jací případní další neoficiální spojenci se pro tento účel nabízejí, je celkem zřejmé - a další Paroubkovy kroky to podezření jenom posilují.

Marie Benešová a Pavel Němec

Dlouhodobě neúnosná situace panuje v resortu spravedlnosti, řízeném mladým ministrem Němec, kterého veřejnost již delší dobu podezírá z arogance a prospěchářství. Ministrovu popularitu snižuje i stejně mladý, avšak o to razantnější mluvčí Petr Dimun, jehož mediální vystoupení zavdávají podnět k úvaze, zda není spíše v pozici neoficiálního náměstka než mužem určeným pro styk s veřejností.

Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, známá tvrdou a poněkud paušalizující rétorikou vůči sféře komunální politiky, platí také za jakési "zlobivé děcko". Její četná a dosti nešťastná veřejná vystoupení v loňském případu, kdy vládní poslanec Kořistka obvinil opoziční činitele z pokusu o uplácení, řady jejích nepřátel jenom rozšířila. Svou situaci ještě zhoršila kritikou ministra Němce, kterému vyčetla, že svůj resort "neřídí".(4) Do vážného sporu se s Pavlem Němcem dostala, když ve velmi sledované kauze zneužívání nezletilých vystoupila proti ministrově snaze vydat obviněného katarského prince Sáního ke stíhání do jeho vlasti. Tenhle případ ublížil snad Němcově reputaci nejvíc, protože se mu nepodařilo zbavit podezření, že jeho vstřícný postoj vůči obviněnému byl motivován osobními zájmy.

V současnosti se k těmto neshodám mezi nejvyšším státním zastupitelstvím a ministrem přidalo i obvinění Marie Benešové, že ministr Němec podplácí skrze svého mluvčího redaktory TV Nova, aby o ní nelichotivě referovali. Všeobecně neoblíbený ministr je pro křehkou koalici opravdovým neštěstím. Premiér ho sice potřebuje k udržení vlády, ale na jeho podporu nehodlá plýtvat vlastní popularitou a může ho vykázat do patřičných mezí opravdu tvrdě. Pavel Němec nemůže být z titulu své funkce nebezpečný, každopádně skončí nejpozději s příštími volbami. Jeho další politická kariéra je velmi nejistá a těžko si může dovolit nejakou neposlušnost.

Prostořekou nejvyšší státní zástupkyni Benešovou, která také platí za kontroverzní osobu, je však třeba trochu klepnout přes prsty. Nejprve jí premiér pohrozí vyhazovem, ale vzápětí už od ní požaduje pouze omluvu za falešné nařčení z úplatkářství. Ovšem nikoliv omluvu ministerstvu, nýbrž omluvu televizi Nova! Ublíženo tak paní nejvyšší státní zástupkyni moc nebude, ovšem její autorita je jednou provždy vepsí. Až do konce volebního období nebude dělat větší potíže. Když bude chtít Jiří Paroubek pokračovat v nějaké další bitvě proti politickým soupeřům účelovým obviňováním a spektakulárním zatýkáním, může se mu loajalita nejvyšší státní zástupkyně hodit. Tahle taktika se osvědčila již za Paroubkova předchůdce.

A oddanost Marie Benešové je velmi zapotřebí. Po Stanislavu Grossovi totiž na ministerstvu vnitra zůstali přinejmenším dva pořádní kostlivci ve skříni - "Mlýn" a "Zubr". Nemluvě o samotném skandálním fiinancování Grossova luxusního života, které dotyčného nakonec stálo premiérský post! Nějaký větší zmatek na státním zastupitelství by se tedy před volbami Jiřímu Paroubkovi nemohl vůbec hodit. Ovšem televize NOVA musí dostat satisfakci stůj co stůj, protože tu nesmí ČSSD před volbami rozzlobit ani dost málo... Zato na rychlokvašeném ministru spravedlnosti, který nezvládl své ambice, mnoho nezáleží. Po volbách zastoupí Unii svobody po boku sociálních demokratů komunisté. I když spíš jen jako ad hoc zjednaný spojenec než jako přiznaný koaliční partner - a to i přesto, že předseda vlády není "ideologicky předpojatý".

Premiér a "němečtí antifašisté"

Premiér náhle a těsně před pracovní návštěvou Rakouska dal najevo, že je mu blízká myšlenka odškodnit "německé antifašisty", kteří po válce odešli spolu s vysídlenými sudetskými Němci z Československa, protože cítili vůči sobě zášť místních obyvatel. Premiér výslovně pravil, jak celou věc "konzultoval s historiky", kteří mu potvrdili, že šlo o "německé komunisty, sociální demokraty nebo o katolické kněží".(6) To je veliká výzva rozeslaná hned do několika stran!

Před setkáním s rakouskými politiky to byl pokus naklonit si jejich přízeň, protože Rakušané jsou citliví ve svých vzpomínkách na Anschluss a rádi uslyší každou zmínku o neprávem perzekvovaných rakouských "antifašistech". Tahle trefa ve Vídni, jak se ukazuje, opravdu našla cíl. S výjimkou SLÖ zněla slova uznání jak ze strany kancléře Schüssela, tak od sociálnědemokratických i lidoveckých mluvčích pro otázky vysídlenců Wernera Kummerera a Norbera Kapellera. Přidal se i mluvčí Haiderových Svobodných.(5)

Také pro Paroubkovy vztahy s německou politickou scénou to patrně znamená jen pozitiva. CDU, zastánkyni sudetoněmeckých vyhnanců, bude znít dobře, když někdo z českých politiků naznačí lítost nad německými "obětmi české zvůle" - lhostejno, že se mluví výslovně o antifašistech, nikoliv o odsunutých kolaborantech. Německá tradice "Blut und Boden" v tomhle funguje spolehlivě. A němečtí sociální demokraté se uspokojí také, protože se tak vyzdvihne úloha jejich soudruhů v historickém boji proti nacismu.

A pak je tady výrazné poselství pro domácí politickou scénu. Triáda zasloužilých vůbec není náhodná: "komunisté, sociální demokraté, katoličtí kněží". Komunistům se tak dá zřetelně na srozuměnou, že jsou tradičním spojencem sociálních demokratů v boji s nacismem. A lidovci, s vazbami na bavorské katolické kruhy, se rozhodně zařazení do elitní společnosti "antifašistů" bránit nebudou. To může jejich pokusům o německo-české usmiřování jenom dodat na věrohodnosti.

Mimo to premiér Paroubek musel nutně počítat s tím, že pokus znovu otevírat tohle citlivé téma nemůže nechat prezident republiky bez odmítavého komentáře. Pracně vyjednaný stav, kdy obě strany v podstatě zakopaly šedesát let starou válečnou sekeru, je opravdu křehkým dílem letité diplomacie na obou stranách. Josef Zieleniec kdysi prohlásil, že když cestuje po Evropě, tak se v soukromých rozhovorech cizí diplomaté českých aktivit vůči Německu děsí a zapřísahají naše politiky, aby nerozbíjeli stav poválečného uspořádání neuváženými snahami "napravovat" historii.

Přes to všechno je možné prezidenta automaticky zařadit mezi odpůrce "antifašistů" a ocejchovat ho jako "nacionalistu". Premiérem Paroubkem bystře adoptovaná europeistická ideologie tohle považuje za smrtelný hřích. V evropských politických kuloárech není vítanější cejch, který je možno na oponenta přilepit - zvlášť pokud je dotyčný považován za kverulanta, který "nepochopil" podstatu evropské integrace.

Je tu však i několik negativních momentů, které dojem z této poslední politické akce trochu kazí. Takové aktivity totiž v žádném případě nemohou najít porozumění na Slovensku. O Polsku ani nemluvě. A reakce tamních politiků už to jasně dokládají.(6)

A dokonce ani četné signály z Německa či Rakouska nejsou pro naši zahraniční politiku právě jednoznačné. Nepřekvapí odpovědi Sudetoněmecké rady v Německu (8) nebo Rakouského sudetoněmeckého krajanského sdružení, které považuje premiérův krok výslovně za "trik".(7) A paradoxně k nim lze ale počítat i hlasy těch, kteří vyjadřovali pro Paroubkův krok pochopení. Již zmíněný mluvčí rakouských lidovců pro otázky vysídlenců Norbert Kapeller označil plánované gesto za "dobrý začátek." A mínil, že by se napříště nemělo jednat jen o "antifašisty". Podobně se vyjádřil i jeho sociálnědemokratický kolega Werner Kummerer a přidal se i mluvčí Svobodných Haupt.(5)

Také je otázkou, jaký ohlas bude mít tato Paroubkova iniciativa u českých voličů s výjimkou notorických idealistů a politických dobrodruhů. Zdejší lidé totiž Němce nemají v žádné zvláštní oblibě. A to ani jako "antifašisty".

Vzhledem k tomu, jak Jiří Paroubek osočil Václava Klause, že jeho iniciativu "nepochopil"(5), vzniká spíše otázka, zda snad těmi nechápavými nejsou spíše někteří rakouští a němečtí politikové. Mám za to, že s ohledem na rozvahu a obratnost, jakou dosud Premiér Paroubek dával najevo, nelze spekulovat s tím, že ho možnost takových komplikací nenapadla. Jeví se jako pravděpodobné, že s budoucím možným zhoršením diplomatických vztahů se sousedy počítal a považoval to za přijatelné riziko.

Jiří Paroubek je politický talent, jaký se nevídá! Ale upřímně, tohle se nedalo zahrát "na jeden šťouch".

1) http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050526_112434_domaci_lkr
2) http://ihned.cz/3-16392960-paroubek-000000_d-f2
3) http://ihned.cz/3-16419650-paroubek-000000_d-95
4) http://lidovky.centrum.cz/domov/clanek.phtml?id=350027
5) http://lidovky.centrum.cz/domov/clanek.phtml?id=375786
6) http://ihned.cz/3-16478010-paroubek-000000_d-82
7) http://ihned.cz/3-16482930-sudeton%ECmeck%E1-000000_d-c1
8) http://ihned.cz/3-16469500-SL%D6-000000_d-93
9) http://ihned.cz/1-10071640-16482930-003000_d-cf


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku