Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 19.7.2005
Svátek má Čeněk




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Prezident konkrétní řešení nenabízí
 >DLOUHÁ CESTA 6: Rozjezd do okolí
 >SPOLEČNOST: Kdo vládne
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Něco o dálnicích
 >Z MÉHO PODKROVÍ: V co věří mí komentátoři a v co já
 >ARCHITEKTURA: Švédské finské domky v poválečném Česku
 >POLITICKÝ CIRKUS: Negativní konstruktivismus Václava Klause
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Věčně šumějí lesíky
 >ESEJ: O pokroku
 >PSÍ PŘÍHODY: Problém zvaný chlazení
 >CHTIP: Černý humor
 >ÚVAHA: Kořeny života člověka
 >MEJLEM: Bezpečné užívání platební karty
 >PENÍZE.CZ: Daňová reforma III - jak uzdravit státní rozpočet
 >POLITIKA: Jiří Paroubek nedělá chyby!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
19.7. SPOLEČNOST: Kdo vládne
Stanislav Reiniš

V současné době, stejně jako vícekrát v naší historii, má dění v naší zemi podivuhodně absurdní charakter. Komunisté se derou k moci jak mohou, tváří se při tom jako neviňátka a radí ostatním politikům, jak řídit demokratický stát. Větší drzost si snad nedovedu představit. Zatím už určitě na Vltavě přestavují parník Primátor Dittrich na Auroru a těší se, až jeho děla vystřelí a smetou cara Václava Druhého do Jeleního příkopu. Vidíte je všude.

Už dávno jsem si všiml, že vládnoucí třídou socialistického státu je byrokracie, která jako skupina kolektivně vlastnila vše ve státě. Přesně podle Marxova receptu tak vznikly za socialismu dvě třídy, utlačovaní a utlačitelé. Vše, ekonomie, armáda, policie veřejná a tajná, soudy a propaganda, bylo podřízeno těmto vlastnickým vztahům. Existuje pro to mnoho důkazů. Tato třída nezmizela s odchodem totality. Značný náskok získali mnozí z nich dávno před rokem 1989. Už tehdy si začali mezi sebou rozdělovat majetek socialistického státu a ten jim teď ve značné míře patří.

Podívejme se na složení současné třídy podnikatelů. Jsou mezi nimi spousty bývalých členů Strany. Jsou mezi nimi mnozí spolupracovníci StB. Dají se najít v Seznamech a je možné si tam zjistit jejich dávný, ale také současný osud. Petr Cibulka, jehož seznamy spolupracovníků StB jsem považoval za dost nepřesné až do okamžiku, kdy Ministerstvo vnitra vytisklo seznamy prý autentické, ale těm Cibulkovým velmi podobné, vydal nový Seznam spolupracovníků. Ten prý obsahuje ta jména, která se na těch předcházejících nevyskytla. Navíc jsou v něm jejich pracně vyhledané stručné životopisy. Člověk v tomto seznamu listuje a žasne. Ověřil jsem si na několika lidech, že tento seznam skutečnost odráží docela věrně. Je tam elita národa, lidé ověšení akademickými tituly, umělci, sportovci, šachisté, všichni ti, o kterých lidé s úctou četli v novinách. Nechce se mi nikoho jmenovat, je to jedno. Ukazuje to však, jak dlouhodobě a plánovitě si estébáci kultivovali všechny lidi nadané, pracovité, chytré, všechny, kteří od života něco chtěli, chtěli něco se sebou udělat a něco dokázat. Je hodně chytrých, pracovitých, cílevědomých lidí v našem národě. Po dlouhou dobu však nad nimi vítězili ti chytří a pracovití, kteří se navíc uvázali k tomu, aby jim sloužili. Z nich pak rostli nositelé poct, vyznamenání a řádů, akademici, rektoři a “vážené” osobnosti. Dříve jsem si myslel, že mezi fízly byli lidé nějak potrefení, průšvihoví a přitlačení do kouta, zamindrákovaní chudáci, kteří poslouchali za dveřmi, co kdo doma vypráví. Nebyla to tak úplně pravda. Byli mezi nimi také ti, kteří chtěli vyniknout, vymknout se průměru davu a stát se něčím víc než ti druzí.

Dnes jsou z mnohých z nich podnikatelé a také pracovníci zahraničních firem, významní ředitelé a dnešní mocipáni. Minulá moc estébáků prorůstá do moci dnešní. Tito lidé umějí věci, které jsou užitečné také dnes. Mají známosti, styky vpravo i vlevo. Znají nitky, za které se tahá. Stará moc prorůstá do moci nové. V jiných zemích se stejným osudem to není jiné. Tam dokonce vládnou zcela bez ostychu bývalé komunistické strany pod jiným názvem. Jsou to titíž lidé. Nám se aspoň podařilo se tomuto osudu vyhnout, ale zřejmě ne tak úplně.

Jenomže dochází k zvláštní situaci. Ti, kteří by měli usilovat o předání moci Straně a jí vybrané dělnické vládě, o to nemají velký zájem. Dosáhli svého, moc převedli do svých rukou. Tak co.


Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku