Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 21.7.2005
Svátek má Vítězslav




  Výběr z vydání
 >SVĚT: O americké Koka-kolonizaci
 >SPOLEČNOST: Kolik svobody můžeme obětovat bezpečnosti?
 >POLITIKA: Děd Vševěd z Vysočiny a spravedlnost
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Magoři u pumpy
 >DLOUHÁ CESTA 7: Praobyvatelé Klokánie
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vyšla nová Mudrová
 >POLITICKÝ CIRKUS: Bublan táhne proti teroristům
 >ESEJ: O kořenech
 >NÁZOR: Nervy v kýblu
 >PSÍ PŘÍHODY: Proč mě to psisko vlastně vítá?
 >KNIHA: Co víme i nevíme o Albertu Einsteinovi
 >KULTURA: Náměšť, Hansard a LFŠ
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: SOS varuje turisty směřující do Itálie
 >EKONOMIKA: Dobré zprávy z USA
 >PENÍZE.CZ: Jak žít na dluh

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
21.7. SVĚT: O americké Koka-kolonizaci
Stanislav Reiniš

Amerika kdysi vznikla tak, že chudí a ponížení do ní přicházeli, aby naplnili svůj sen o štěstí. Ti, kteří tam přicházejí dnes, mají stejný sen. Dnes přichází víc Arabů s těmito představami než teroristů s představami opačnými. Amerika dnes ovlivňuje svět, i když její představy jsou často naivní asi jako Bushovy plány na zpacifikování Středního východu.

Media hovoří o "měkké síle" demokratického, tedy amerického způsobu života, na rozdíl od "tvrdé síly" zbraní a odhodlání. Touto měkkou silou jsou filmy, televize, taneční hudba a vůbec kultura a jídlo. Jsem proti tomu všemu imunní, v jejich filmech je příliš stereotypních ran do obličeje, v televizi včetně dětských programů ještě víc, hudba u mne skončila jazzem, jídlu u McDonalda se vyhýbám a kokakola je pro mne moc sladká. Tuhle mi ale nedospělý vnouček vysvětlil, že ve filmech není tím hlavním střelba ani výbuchy aut řítících se ze svahů, ale to, že spravedlnost tam nakonec vítězí. Což je v současném světě klad.

Kdysi dávno, za mých poúnorových mladých let, bylo obvinění z "obdivování amerického způsobu života" zcela jasnou vstupenkou do průšvihu. Dostalo se to do posudku a byl konec s přijetím na školu, a vůbec s mnoha věcmi, nutnými k proplouvání socialistickým zřízením. Přesto se jednou týdně zbožně poslouchala půlhodina jazzového orchestru Karla Vlacha. Poslouchal každý, i když jazz byl americký způsob života. Na tancovačkách se samozřejmě jazz hrál. To jinak nešlo, protože co jiného by se mělo hrát, aby se k tomu dalo tancovat. Kdo ale navíc začal tancovat "figury", byl podezřelý a podporoval americký imperialismus. Někdy kolem roku 1955 se v socialistické zemi začaly vyrábět žvýkačky, což byl svého času také projev amerického imperialismu. I bezzubý jazz, dnes oblíbený hlavně bezzubými stařečky a stařenkami, co ještě umí tančit jitterbug, byl tedy jednou projevem amerického imperialismu.

Táhlo se to dál a dál, kdo nosil džínsy, nemyslel to s komunismem příliš vážně, až se to stalo masovým jevem a džínsy se vozily ze západu a vyráběl je socialistický průmysl. Ideologické zdůvodnění bylo, že je to oděv amerických pracujících, farmářů a dělníků. Také to byl ale výraz "amerického způsobu života". Po jazzu, který už nikomu nevadil, ačkoliv byl typickým representantem amerického imperialismu, přišly výstřelky západní módy typu Beatles a rock-and-roll a strana proti nim obrany neměla.

V roce 2002 přijel do Ruska Paul McCartney z Beatles. Na Rudém náměstí byl vítán ne jako muzikant, ale jako hrdina. Podle Rusů pomohl porazit SSSR asi stejně jako pomohly Reaganovy Hvězdné války. Lidé viděli, že existuje také jiný způsob života a že se v něm lidé cítí líp než za socialismu a cítili "dech svobody". Také Paul McCartney pomáhal při zahnívání leninského politického systému, až se tento systém bez velké války rozpadl.

Opakuje se historie? Těžko říci. Dnes není největším nepřítelem demokracie Sovětský svaz, ale touha islámu rozšířit se po celém světě. Bin Ládin prohlásil po útoku 11. září 2001, že útoky budou pokračovat tak dlouho, až celá Amerika přijme islám. Toto tvrzení vypadá jako schíza a Alláh mu proto nedal za pravdu. Bin Ládin se dnes skrývá po lesích, zatímco další symbol amerického imperialismu, koka-kola, se vyrábí a prodává v arabském světě, i když pod jménem Meccacola nebo pod podobnými názvy. A v Iráku si lidé masově kupují satelitní disky, na kterých mohou poslouchat nejen stanice jako Al Arabíja a Al Džazíra, ale také CNN, BBC a jiné hlásné trouby západního imperialismu. Tak se muslimové dozvídají, že hidžáb není jedinou možnou pokrývkou hlavy žen a že tedy tvrzení imámů, že ženské vlasy přivádějí muže k šílenství, asi není pravdivé. Dívají se na americké filmy a také jim to něco říká. Internet, dříve nepřístupný, je spojuje s celým světem. Muslimové se v televizi také dozvídají, že demokracie je sice systém mizerný, ale je pořád ještě lepší než kalifát. Jestli to bude mít význam, nevím. Snad, trochu.


Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku