Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 19.7.2005
Svátek má Čeněk




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Prezident konkrétní řešení nenabízí
 >DLOUHÁ CESTA 6: Rozjezd do okolí
 >SPOLEČNOST: Kdo vládne
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Něco o dálnicích
 >Z MÉHO PODKROVÍ: V co věří mí komentátoři a v co já
 >ARCHITEKTURA: Švédské finské domky v poválečném Česku
 >POLITICKÝ CIRKUS: Negativní konstruktivismus Václava Klause
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Věčně šumějí lesíky
 >ESEJ: O pokroku
 >PSÍ PŘÍHODY: Problém zvaný chlazení
 >CHTIP: Černý humor
 >ÚVAHA: Kořeny života člověka
 >MEJLEM: Bezpečné užívání platební karty
 >PENÍZE.CZ: Daňová reforma III - jak uzdravit státní rozpočet
 >POLITIKA: Jiří Paroubek nedělá chyby!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
19.7. ŠAMANOVO DOUPĚ: Věčně šumějí lesíky
Jan Kovanic

Jizerky jsou mými rodnými horami. Opustil jsem je v polovině sedmdesátých let. Když jsem se do nich po deseti letech vrátil, bylo mi k pláči. Místo rozsáhlé horské džungle mě vítala na horských planinách a hřebenech jenom travnatá poušť.

Už jsem o tom v NP párkrát psal, včetně opatrně optimistických článků, jak to ale teď je lepší, že už se objevili motýli, že se vysazují nové stromky a jak snad ještě mé děti či vnuci opět spatří jizerskohorské lesy v plné kráse. A víte co? Já už jsem je viděl teď!

Tedy ještě ne úplně lesy, spíš rozsáhlé mlází. Ona nejdřív všude vítězila ta oranžovobéžová tráva. Pak se v té trávě, když jste se do ní podívali z dálky, objevily zelené tečičky sazenic. Pak to byly čárečky - a letos jsem už na úbočí Holubníku i kolem Jizerky mohl vidět souvislý porost! Stromky jsou ještě poměrně malé, jejich lesíky se však už slily v jednolitou plochu. Jejich letošní letorosty jsou bujně zelené a nádherně dlouhé a husté.

No a letos jsem krmil v Blatném potoce za Novou loukou siveny s blýskavými okraji ploutviček! No, ryby, no. A co má bejt? Bejt má, že jsem viděl v Jizerkách ryby poprvé ve svém pamětnickém životě. Kdysi dávno byli "severoameričtí pstruzi" - tedy siveni - vysazeni v přehradní nádrži Černá Nisa. Asi před sto lety, hned po jejím dostavení. To si opravdu nepamatuju. Ryby vychcípaly během pár let - pro příliš kyselou vodu z rašelinišť, prý. Teď jsem je viděl, jak vyskakují z hladiny Blatného potoka za hmyzem, který si ještě nezvykl na nového protivníka. Doufám, že se nenajdou ochránci původní přírody, kteří teď půjdou na siveny!

Do lesa patří potok a do potoka ryby, a nemusím tomu říkat ekologie. Je to život, život, který se vůčihledně do Jizerek vrací. Tohle může nejspíš vidět návštěvník, který přijede jenom jednou za rok či dva - a najednou ho překvapí nové stromořadí jeřábů kolem lesní silničky. Co návštěvník nevidí, ale čeho si je vědom, je obrovská práce spousty lidí. Českých lesů, malých servisních organizací, jednotlivých nadšenců. A samozřejmě dobrovolných spolků - od Suchopýru až po třeba Jizersko-ještědský horský spolek. A také živnostníků, kteří dbají o okolí svých penzionů, hotýlků a hospod. A v první řadě je to ovšem taky práce samotné nezdolné přírody. Jenom jí musel někdo pomoct.

Teď jsem spokojenej. Ještě spokojenější budu, až ty lesíky povyrostou a budou mi při výletech šumět do ouška.

Psáno v Praze dne 18. července 2005


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku