Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 20.7.2005
Svátek má Ilja




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Mediální hvězda gulášového kapitalismu
 >SPOLEČNOST: Hlavně si neplést právo se spravedlností
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Batman začíná
 >VZNIK ISLÁMU: Mohamed a Korán
 >HISTORIE: Dvacátého července
 >POLITICKÝ CIRKUS: Cena za zákon
 >VZPOMÍNKA: K blížícímu se výročí vyhlášení války v roce 1914
 >KNIHA: Mezi obory i světadíly
 >PSÍ PŘÍHODY: Zatracená smůla
 >ČÍNA: 9 komentářů k Čínské komunistické straně (11)
 >BOTANICKÁ ZAHRADA: Džungarská pánev ve fotografiích
 >PENÍZE.CZ: Investoři nás mají rádi. Zatím.
 >EVROPA: Prezident konkrétní řešení nenabízí
 >DLOUHÁ CESTA 6: Rozjezd do okolí
 >SPOLEČNOST: Kdo vládne

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
20.7. HISTORIE: Dvacátého července
Petr Kersch

Chci připomenout tohle datum s letopočtem 1944. Pro někoho znamená obrátit v učebnici dějepisu pár posledních stránek zpátky, pro jiné je zbytečnou reminiscencí na zmizelé poměry, které vzrušují už jenom ty dementy. Že toho dne byl na Adolfa Hitlera zpackán pumový atentát v jeho Wolfschanze, uvádějí všechny encyklopedie. V podrobnějším výkladu se zvědavý čtenář dozví i jméno atentátníka: plukovník hrabě Claus Schenk von Stauffenberg.

Bylo hrubým zkreslením historie pokoušet se vydávat jeho akci za projev protinacistického odboje uvnitř Velkoněmecké - rozuměj: Hitlerovy - Říše. Takové zkreslené studie byly skutečně v poválečné době publikovány, např. v NDR. Ale po šedesáti letech odborné historické práce přece jen pravda vítězí.

Kdybychom žili v květnu onoho předposledního roku druhé světové války jako civilisté v Třetí říši, silně bychom pochybovali o někdejších prorockých výplodech tehdejšího ministra propagandy Goebbelse, který věštil své otčině tisícileté trvání. S velkou pravděpodobností bychom nebyli Židé. Pokud bychom jimi byli, v takovém případě bychom byli mrtvi (Majdanek, Treblinka, Sobibor, Osvětim) nebo živořili v jiných, tzv.pracovních koncentračních táborech pod dohledem příslušníků Schutz Staffeln (SS). Ty organizoval a jejich velitele školil všemocný muž č.2, Reichsführer SS Heinrich Himmler.

Rozhlíželi bychom se kolem sebe a zjišťovali něco hodně podobného, o čem se v té době psalo v tajných zprávách státní bezpečnostní služby (SD): všeobecný pesimismus obyvatelstva, nedostatek bytových prostor v důsledku ničivých spojeneckých bombardovacích náletů, nedostatek ošacení, málo potravin (tuřín a mrkev nemá kdo pěstovat), strach z invaze, děs z hloubkových letců... Nespokojenost, zklamání a strach zesílily po uskutečnění invaze 6. června 1944 v Normandii. Zázračné zbraně V-1 létající na cíle v jižní Anglii zřejmě nestačily splnit Hitlerovy sliby. Ani zahnání invazních vojsk do vln průlivu La Manche se neuskutečnilo. Mezitím Rudá armáda postupovala na všech úsecích fronty. Na severu se blížila k Rize, na Ukrajině se bojovalo o Lvov, aktivita partyzánů v Polsku a na Slovensku rostla.

6. července 1944 řekl v Dolní sněmovně Clement Attlee, pozdější Churchillův nástupce: "... Přeje-li si nějaká část německého lidu obnovu režimu, respektujícího mezinárodní právo a práva jednotlivce, nikdo jim neuvěří, nepodniknou-li aktivní kroky ke svržení současné vlády. Čím déle budou podporovat a tolerovat své nynější vládce, tím těžší bude jejich odpovědnost za zkázu, kterou uvrhli na svět i na svou vlastní zemi." Winston Churchill 12. července Attleeho slova potvrdil.

Ano, v Německu existovala opozice vůči Hitlerovi a jeho mocipánům. Existovala v organizaci, která odjakživa ležela Vůdci v žaludku - totiž v armádě. Německu hrozila totální porážka a někteří generálové nejenže o pravděpodobné porážce byli přesvědčeni, ale hodlali něco proti tomu podniknout. Především se chtěli zbavit Hitlera. Doufali, že by pak západní Spojenci přistoupili na separátní mír a použili německé ozbrojené síly proti Stalinovi.

V neděli 9. července 1944 se sešel na Rommelově velitelství v severovýchodní Francii generál von Kluge, Hitlerem čerstvě jmenovaný velitel západní fronty, s doktorem Hofackerem ze štábu německého vojenského velitele Paříže. Hofacker se generála zeptal, jak dlouho vydrží německá vojska čelit spojencům ve Francii. "Do tří týdnů spojenci prorazí naši obranu," odpověděl užaslému Hofackerovi nacista von Kluge,

"protože nemáme čím tomu zabránit."

Hofacker byl bratranec hraběte von Stauffenberga a zasvěcenec do opozičních plánů konspirujících generálů. Podal jim smluveným způsobem o překvapivém názoru von Klugeho zprávu do Berlína. Tam pochopili, že čas kvapí. Už předtím se podařilo generálu Guderianovi přesvědčit Himmlera, aby jmenoval velitelem "záložní armády" právě jednorukého a jednookého plukovníka Stauffenberga, válečného invalidu.

Historici tvrdí, že všichni zúčastnění - Himmler, Guderian i odstupující velitel "záložní armády" generál Fromm - se shodovali v názoru, že je třeba Hitlera odstranit. Také věděli o Stauffenbergově nenávisti vůči führerovi a mlčky se shodli na tom, že mladému plukovníkovi ponechají volnou ruku.

"Záložní armáda" nebyla vojenská záloha v pravém slova smyslu, nýbrž početné vojenské útvary vycvičené pro boj proti záškodníkům, povstalcům a demonstrantům. V Německu za války pracovaly milióny zahraničních dělníků, přesunutých nedobrovolně z okupovaných zemí, a také statisíce válečných zajatců. Jejich životní podmínky byly kruté a nacisté se obávali jejich vzpoury oprávněně. Odrazem významu záložní armády byl fakt, že její vrchní velitel - plukovník Stauffenberg - měl přístup na pravidelné štábní porady u Hitlera.

Co se stalo dvacátého července 1944, proč se atentát nezdařil, co z toho vzešlo, kolik popravených vzbouřenců, umučených a zlikvidovaných jejich rodinných příslušníků to stálo, jak potom Goebells přesvědčoval svůj národ o "poselství prozřetelnosti", čemuž tehdy věřil mnohý Němec a dokonce i samotný Hitler... o tom dnes vědí nejen Němci, ale snad i my, co vedle nich sídlíme.




Další články tohoto autora:
Petr Kersch

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku