Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 21.7.2005
Svátek má Vítězslav




  Výběr z vydání
 >SVĚT: O americké Koka-kolonizaci
 >SPOLEČNOST: Kolik svobody můžeme obětovat bezpečnosti?
 >POLITIKA: Děd Vševěd z Vysočiny a spravedlnost
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Magoři u pumpy
 >DLOUHÁ CESTA 7: Praobyvatelé Klokánie
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vyšla nová Mudrová
 >POLITICKÝ CIRKUS: Bublan táhne proti teroristům
 >ESEJ: O kořenech
 >NÁZOR: Nervy v kýblu
 >PSÍ PŘÍHODY: Proč mě to psisko vlastně vítá?
 >KNIHA: Co víme i nevíme o Albertu Einsteinovi
 >KULTURA: Náměšť, Hansard a LFŠ
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: SOS varuje turisty směřující do Itálie
 >EKONOMIKA: Dobré zprávy z USA
 >PENÍZE.CZ: Jak žít na dluh

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
21.7. NÁZOR: Nervy v kýblu
Lukáš Jelínek

Prezidentova noblesa je tatam. Pronést o ministerském předsedovi, že „ztratil veškerý rozum“, je jednak urážkou silného kalibru, jednak šířením poplašné zprávy. Dovedeno do důsledku: premiér bez rozumu je prakticky neschopný výkonu funkce. Ještěže máme hlavu státu, která by určitě kdykoli v kormidlování exekutivy ochotně zaskočila. Václav Klaus nadto Paroubkovu nikterak originální glosu o prezidentově odporu k ocenění německých antifašistů označil za „mimořádně drzou“. Že prezident reaguje přehnaně, je zřejmé. Otázkou zůstává, proč.

Václav Klaus je ústředním hybatelem tuzemské politiky již od listopadu 1989. Jako první přišel s precizně zformulovaným a hlavně pečlivě prosazovaným politickým programem. V týmu polistopadových nadšenců a hloubajících disidentů připomínal energický Klaus ledoborec. Jakmile se stal předsedou vlády, nenechal nikoho na pochybách, že je to on, kdo rozhoduje. Také v období tzv. opoziční smlouvy tahal za nitky. Jeho obratností se menšinově vládnoucí ČSSD musela vzdát řady stěžejních bodů svého programu.

V okamžiku, kdy chaos mezi koaličními zákonodárci otevřel Václavu Klausovi cestu na Hrad, bylo evidentní, že přichází éra nové interpretace postavení prezidenta v našem ústavním systému. Prezident byl ve zdejších krajích odjakživa nošen na rukou, ať už panoval obecný souhlas s jeho názory, nebo nikoli. Týkalo se to Masaryka stejně jako Havla a - v jisté míře - i třeba Svobody či Husáka. Mix úcty k hlavě státu, starci s šedivou hřívou, politickému veteránovi, ale i soucitu s člověkem z masa a kostí, s jeho trably a nemocemi, vždy udělá své.

S čestným předsedou opoziční ODS ale nastoupila do prezidentského úřadu nevídaná činorodost a touha nebýt jen kladečem věnců. Václav Klaus začal hovořit o kohabitaci, což je z Francie známé uspořádání, kdy vedle sebe působí pravicový prezident a levicová vláda. Jenže zatímco v zemi gallského kohouta je prezident, volený všemi občany, špičkou exekutivy s jasně danými výkonnými pravomocemi, český ústavní systém, důsledně založený na parlamentarismu, skýtá prezidentovi spíše roli reprezentační a maximálně mu svěřuje některé sdílené pravomoci s vládou. O žádné kohabitaci tudíž nemůže být řeč.

To nicméně Václavu Klausovi nikdy nebránilo, aby se hlásil o větší krajíc, než mu náleží. Mezi skvostné příklady patří spory o formování zahraniční politiky a o proceduru ustavování vlády, když prezident opakovaně deklaroval, že nejmenuje kabinet s menšinovou podporou v parlamentu.

Ve skutečnosti ale sílu prezidenta určují ministerští předsedové. Vladimír Špidla se s Václavem Klausem míjel – lidsky, politicky, způsobem uvažování. Navíc nestál o eskalování konfliktu ústavních činitelů. Nastoleno bylo chladné příměří. Stanislav Gross je výrazně mladší než Klaus, jiná váhová kategorie v intelektuální rovině, a ještě ke všemu obdařený cejchem Klausova zástupce v letech, kdy jeden byl předsedou Sněmovny a druhý jeho místopředsedou. Gross byl pro Klause ideální premiér. Znal jej a troufal si na něj.

Jiří Paroubek musí prezidenta iritovat. Je sebevědomý, manažerský typ, umí zacházet s médii a potažmo i veřejným míněním, v čemž Václavu Klausovi vydatně šlape na paty. Zkrátka těžký soupeř. Doba, kdy se prezident snažil zametat s premiéry a kdy zkoušel ministry z cizích jazyků, je pryč. Paroubkovo charisma ubírá na lesku slávě Klausově. Ba co víc: pokud je někdo schopný účinně pracovat na příštím Klausově nezvolení, je to právě Paroubek. Kdo by se pak té nervozitě linoucí se z Pražského hradu divil…

Právo 20.7.




Další články tohoto autora:
Lukáš Jelínek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku