Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 25.7.2005
Svátek má Jakub




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Asimilátor, Deratizátor, Terminátor a Buldozer
 >SPOLEČNOST: Kupředu levá, zpátky ni krok
 >POLITIKA: Kdo zvyšuje ceny elektřiny
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Povodeň na zkoušku
 >SVĚT: Čínská ekonomika na vzestupu
 >ROZHOVOR: „Bojuji za mediální gramotnost“
 >POLITICKÝ CIRKUS: Mediální cvičení
 >PRAHA: Bolševici lákali k jízdě načerno
 >PRVNÍ ISLÁMSKÁ DYNASTIE: Umáyyovci
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se vyhnout blamáži
 >ZVĚROKRUH: Lev
 >GLOSY: Nápady Leonarda da Vinci
 >PENÍZE.CZ: Reforma v Německu a boj s nezaměstnaností naruby
 >SPOLEČNOST: Zavedení zdravotních knížek...
 >POLITIKA: Politici nezklamali - nejsou prostě lepší ani horší než ostatní

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
25.7. SPOLEČNOST: Kupředu levá, zpátky ni krok
Stanislav Reiniš

Tak to znívalo na začátku televizních novin a celý národ se shromáždil u televizorů a radoval se z toho, jak družstevnice v Horní Dolní vykrmují telátka a jak se na ně spotřebitelé těší, až v závodní kuchyni přinesou mísy kouřícího masa na stůl. A na chuť té omáčky, co na ni dobrotivé kuchařky nalily, a na její vůni, pamatujete, přátelé? Asi ne. Tuhle jsem si vzpomněl na vůně menzy, kam jsem jako studentík chodil, na tu jejich polévku a hromady okoralého chleba. Kde jsou ty krásné doby.

Na to na všechno jsem si vzpomínal, když tuhle někdo, komu jsem naslouchal, proklínal, jakž ten Klaus je nemožný president a jaký byl nemožný president ten Václav Havel a jakou ochechuli si to vzal. Protože byli ti dotyční mladší než já, vzal jsem si slovo a začal jsem vychvalovat našeho minulého presidenta a také toho dávno minulého, Klementa Gottwalda, jaký to byl president, silný a chytrý, měl pod čepicí, náš Kléma, vyřídil si to se svými nepřáteli, nejdřív zvítězil nad fašisty, pak nad buržoasií a pak nad vlastními straníky. A to vše s tělem prožraným syfilidou. Už pak na Havla nenadávali, aspoň přede mnou ne.

To láteření na Havla a Klause je, budete se divit, typický hovor, který člověk dneska slyší tady v Praze. A když parlament odhlasoval zákon, že komunistický režim byl zločinný, celkem s tím lidé souhlasili. Když ale pak v Litoměřicích městský výbor odhlasoval, že tedy zakazuje fašistickou, nacistickou a komunistickou propagandu, tak mu to Nejvyšší soud vymluvil. že to nějakému městskému výboru nepřísluší. A bylo to.

A tak člověk v televizi vidí seriály z dob, o kterých jsme si mysleli, že jsou v nenávratnu, a tuhle jsem viděl detektivku s nesmírně lidsky se tvářícími vyšetřovateli, kteří nakonec odhalili vraha na základě toho, že měl bratra emigrantem ve Vídni, a proto musel být taky lump.

Nejen to. Televize pravidelně zve k diskusím všelijaké soudruhy z KSČM, aby se rozvážně vyjadřovali k otázkám dneška, a oni hledají příměry, jak se nic nezměnilo. Napadl sníh a byly potíže s jeho odklízením a soudruh v televizi prohlásil, že nepřítelem kapitalismu je také jaro, léto, podzim a zima. Soudruzi v televizi radí, jak se má co dělat a jak pomoci hladovějícímu národu, který úpí. Vždyť dříve neúpěl, Podstrkují lidu názor, že dříve se neúpělo a naopak bylo lidem dobře. Divím se, že si televize takové lidi zve, a divákům se divím, že takovéto bláboly poslouchají.

Nedivím se pak tomu, že dnes v preferencích voličů jsou komunisté na druhém místě, po ODS, což v civilizovaném národě je s podivem. Ale je to tak, i když těch dvacet procent jsou pravděpodobně lidé s nejnižším inteligenčním kvocientem, lidé bez paměti, bez perspektivy, lidi, kteří se dají snadno opít rohlíkem. Souvisí to s jinou věcí. Existují pečlivé analýzy, jak již několik let před rozpadem nejdokonalejšího socialistického zářného zítřka se soudruzi pozvolna zmocňovali hospodářské moci, seděli na těch správných židlích a dnes tedy tu moc mají a ti ostatní zírají.

Když se totiž podíváme na dlouhodobý vývoj těch, kdo byli v komunistické straně, vidíme, že nejdříve, po druhé světové válce, to byli nadšenci a idealisté, zbavili jsme se nacismu, teď musí vše být lepší, říkali. Postupně tito lidé ve straně vymizeli a nahrazovali je vyžírkové, kteří skládali zlatá peříčka do vlastní kapsy. A těm pak změna roku 1989, kterou si národ vymanifestoval, přišla nesmírně vhod. Uvnitř rodné strany už kradení nestačilo, ale mimo stranu to šlo. Dnes tito lidé vlastní kde co. Oni jsou páteří ekonomie. Oni spolupracují s velkými koncerny ze zahraničí. A oni by se dnes nejvíc divili, kdyby měli vše zase vracet socialistické moci. Oni jsou dnes všemi deseti pro tento systém. Oni jej ve vlastním zájmu budou hájit. Věřím, že jej bude hájit I soudruh Ransdorf, který kandiduje za komunistickou(!) stranu do Evropského parlamentu. Pro tu srandu bych ho tam zvolil. Ať ostatní země vidí.

Svět je nespravedlivý, ale co naděláš.


Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku