Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 23.7.2005
Svátek má Libor




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Zavedení zdravotních knížek...
 >POLITIKA: Politici nezklamali - nejsou prostě lepší ani horší než ostatní
 >SPOLEČNOST: Omezte, ale nerušte povinnost vydávání paragonů
 >POLITICKÝ CIRKUS: Rozsévači strachu
 >MOBY DICK: Textárenské zločiny
 >ZÁBAVA: Energické dementi
 >ESEJ: O smyslu života
 >HISTORIE: "Námořní bitvu" na Bajkale vyhráli Češi
 >BODYPAINTNG: Světový festival (3.)
 >FILM: Sin City
 >CHTIP: Blondýnky
 >VÍKENDOVINY: Slast ve Slastičárně
 >GLOSA: Další Velký bratr
 >SPOLEČNOST: Pár otázek před důchodem
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Lidské vztahy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
23.7. POLITIKA: Politici nezklamali - nejsou prostě lepší ani horší než ostatní
Jan Bartoň

Mladá fronta Dnes uveřejnila dne 21.7.2005 zajímavý rozhovor s panem Ladislavem Smoljakem. Rozhovor vyšel pod titulkem „Politici mne zklamali“ a stojí za to si ho přečíst. Věrně totiž odráží pocity a názory jisté nemalé části české veřejnosti na politiku a vývoj po listopadu 1989. Té části, která považuje politiku za „svinstvo“ (na druhou stranu proč ne?) a je rozčarována „modrými ptáky“ i „pány z růže“.

Začněme ale od konce. Závěr rozhovoru je věnován názorům pana Smoljaka na působení komunistické strany v naší společnosti. Zde je pan Smoljak konformní s těmi, kteří v souladu se svou životní zkušeností vidí v současné komunistické straně pohrobky těch, kteří u nás vládli „železnou pěstí dělnické třídy“ od roku 1948 do listopadu 1989. Konstatuje, že všude tam, kde jsou ještě i dnes komunisté u moci neexistuje demokracie, a tudíž nevěří zaklínání se našich dnešních komunistů tím, že oni se již poučili a jsou ochotni akceptovat demokratické způsoby vlády. Jak pan Smoljak uvádí, prvním krokem, který by komunisté měli udělat, pokud to myslí s rozchodem s minulostí vážně, je odstranění slova „komunismus“ ze svého názvu. Tím, že se naši komunisté k tomuto kroku za uplynulých patnáct let neodhodlali, jen dokazují svou vazbu na minulé komunistické zločiny z dob totality. S tímto nelze než souhlasit. Současně je však v tomto hodnocení ukryto i to, co pan Smoljak kritizuje na naší politice po listopadu 1989.

Pád komunismu na východě Evropy i v Československu byl mimo jiné způsoben opuštěním tzv. Brežněvovy doktríny omezené suverenity zemí bývalého socialistického tábora. Ta spočívala v tom, že si sovětský diktátor Brežněv osoboval právo na vojenský zásah v tzv. zemích socialistického tábora, kde považoval socialismus za ohrožený. Tato doktrína byla použita při okupaci Československa v roce 1968 vojsky Varšavské smlouvy a vedla i k vyhlášení výjimečného stavu v Polsku v roce 1980, který byl tehdejším varšavským vůdcem Jaruzelskim vyhlášen pod tlakem Moskvy. Michail Gorbačov tuto doktrínu zcela opustil a nechal událostem z let 1989 ve východní Evropě volnou ruku. Tím se režimy východní Evropy octly na holičkách a bez ochranného deštníku Moskvy padly. Naši „zarytí komunisté“ tento fakt nikdy Gorbačovovi neodpustili. Je pravdou, že pád totality ve východní Evropě vedl ve společnostech všech zemí východní Evropy k obrovské vlně společenského pohybu. Jak podotýká pan Smoljak, lidé byli skutečně připraveni přijmout řadu nepopulárních opatření a uvádí například to, že měly být zrušeny regulované nájmy. Dostává se tak na pozice těch, kteří ihned po pádu komunismu chtěli „ekonomickou revoluci“, tj. okamžitou absolutní liberalizaci všeho. Argumentace, že kdyby se tehdy liberalizovaly nájmy, bylo by dnes po problému, je však zavádějící. Pokusím se objasnit proč.

Je faktem, že socialistická ekonomika popírala většinu platných ekonomických zákonů. V této souvislosti je však nutné připomenout, že ani tržní ekonomika se nevyhýbá politicky motivovaným rozhodnutím, jakým je například zemědělská politika dotací v EU, což vede k prodeji zemědělských výrobků pod nákladovou cenou. Vzpomínám si jako by to bylo dnes, když se odstraňovaly tzv. záporné maloobchodní daně. Obecně, po roce 1989 byly naší společnosti představeny vlastně pouze dvě relevantní ekonomické reformy. Jedna byla reprezentována Václavem Klausem a ODS a druhá Valtrem Komárkem a ČSSD. A velmi rád použiji hodnocení těchto reforem z úst Valtra Komárka. Ten označil reformu ODS za „šokovou“ a svou reformu jako „gradualistickou“. Proto se mi zdá hodnocení pana Smoljaka jako zavádějící. Kritika Václava Klause za to, že neudělal všechny liberalizační kroky je tak oprávněná částečně. Onen „polistopadový entusiasmus“ se z větší části vyčerpal po roce 1992, kdy začala opravdová reforma. Miloš Zeman se ihned chopil příležitosti potápět ekonomickou reformu a na svou stranu získal značnou část voličů již v roce 1996. Chci tím říci jen jedno. Tzv. šoková reforma Václava Klause se proměnila pod tlakem opozice v „gradualistickou“ . Nezapomněl pan Smoljak na to, že hlavním odpůrcem privatizace bank byl právě Miloš Zeman? To, že privatizaci bank provedl právě Miloš Zeman, je produktem jeho politiky „nulové tolerance“. A že byla privatizace bank drahá? Byla. A bankovní socialismus? Ano, byl. A podepsal se na něm jak Václav Klaus, tak i Miloš Zeman.

A docházíme do finále této krátké úvahy. Kde leží vina? Na polistopadových politicích? Na nečinnosti polistopadových vlád? A zlodějiny? Byly! A byly způsobeny „předběhnutím ekonomiky před právem“, jak často vykládají kritici polistopadového vývoje? Pokud nám záleží na pravdě, je odpověď skutečně velmi prostá. Je to důsledek předcházejících let totality, která natolik proměnila morální stav naší společnosti, že si to řada z nás nechtěla připustit. Je pravdou, že nejlépe byly na privatizaci připraveni bývalé kádry z řad KSČ. Měly přehled, peníze a kontakty. A závěrečná otázka: Bylo možné se tomu vyhnout? Bohužel, nebylo.

Rozhovor pana Smoljaka pro MfD tak připomíná touhu po jakémsi „ideálním státě“ bez zlodějů a „tunelářů“- velmi podivný zemanovský termín pro slovník novodobé politické češtiny. Právě justice a policie, na kterých leží značný díl odpovědnosti, byly totalitou postiženy nejvíce. Rozkol v ODS a vznik US byl jedním z dílů této „touhy po ideálním státě“. Vůbec pak nepřekvapuje, že tato odbočka velmi poškodila politiku pravice až do současnosti a o morálce by nám politici z dnešní US-DEU už vůbec neměli vykládat. Netroufám si posuzovat, jak bude jednou historie hodnotit Václava Klause. Hodnocení, které vyřkl pan Smoljak, je však velmi předčasné. Rozhodně to nebude „za deset let“, jak říká. Za deset let bude hodnocení Václava Klause stále ještě politikou, nikoli historií.




Další články tohoto autora:
Jan Bartoň

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku