Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 27.7.2005
Svátek má Věroslav




  Výběr z vydání
 >MROŽOVINY: Na druhý pohled
 >SPOLEČNOST: Náš nepřítel je v nás
 >SPOLEČNOST: Šesté nedožité výročí Impuls´99
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Moderní letiště jak má být
 >ÚVAHA: Evropa je spontánním řádem a nemůže se stát organizací
 >PRAHA: Šelmy vyběhly na trávník
 >POLITICKÝ CIRKUS: Případ zastřeleného nevinného
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 1.)
 >FEJETON: Co se lze dočíst v milostném dopise
 >PSÍ PŘÍHODY: Srdeční záležitost
 >OSOBNOST: Básník bez úlev
 >ESEJ: O výchově
 >RECENZE: Váleční zajatci vypovídají
 >PENÍZE.CZ: Daňová reforma IV: opatrně, nebo rychle?
 >TEROR: Že by z Londýna Londonistan, z Evropy Eurábie?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
27.7. FEJETON: Co se lze dočíst v milostném dopise
Petr Kersch

Nešťastný Valentýne! Pořád nic? Ještě nenapsala? Musíš být, synovče, trpělivý, trpělivost přináší růže, praví přísloví, a v lásce to platí dvojnásobně. Píšeš, žes odeslal dokonce dva dopisy... Jak by Tě mohl Tvůj strýc Hippolyt potěšit ve Tvém čekání ?...

Tvá nezkušenost mi napovídá - že Tys ještě nikdy nečetl milostný dopis od ženy? Mohu Ti prozradit tajemství, které dneska zná jen málo mužů: takový dopis je jako vděčný polibek milenky kradmo přilétlý v nečekaném okamžiku nebo jako přiznání hříchu, určené pouze božskému sluchu. Ukáži Ti příklad, který se mi dostal do rukou před lety. Určitě sám uznáš, jaký to byl asi pro adresáta dar. Jmenovala se Bettina.

"Příteli, jsem sama, všechno spí, ale mně brání ve spánku to,

pouze to, že jsem byla s Tebou. Možná to byla největší událost v mém životě, možná to byl nejplnější, nejšťastnější okamžik. Lepších dnů již nebude, nepřijala bych je.

To byl poslední polibek, po kterém jsem musela odejít, ale mezitím jsem myslela, že Tě musím poslouchat věčně. Když jsem projížděla alejemi a pod stromy, v jejichž stínu jsme se předtím spolu procházeli, zdálo se mi, že se musím chytat každičkého stvolu - avšak známá zelená prostranství zmizela, milé palouky se ztratily v dálce, zpět zůstalo Tvé obydlí a blankytná modř, která, jak se chvilku zdálo, chtěla uchovat záhadu mého života, nakonec zmizela též a mně nezůstalo nic než moje horoucí přání a slzy mi tekly z očí od toho rozloučení. Ach, v té době jsem si vzpomněla na všechno - jak ses toulal se mnou v nočním čase, jak ses usmíval, když jsem Ti hádala budoucnost z oblaků, budoucnost vypovídala ve prospěch mé lásky, ve prospěch mých překrásných snů. Vzpomínala jsem, jak jsi se mnou naslouchal šelestění listoví, rozechvívaného nočním větrem, jak jsme spolu naslouchali tiché, široko daleko rozprostřené noci.

A tys mě miloval. Vím to; když jsi mě vedl po ulicích za ruku, cítila jsem podle Tvého oddechování, podle Tvého hlasu, podle toho ( jak to jen vysvětlit ), co mě jako by ovívalo, cítila jsem, že mi dovoluješ vstoupit do Tvého vnitřního, nejtajnějšího života, že v tu minutu jseš ke mně obrácen celý a sám, že si nepřeješ nic jiného než být se mnou. Kdo mi tohle může vzít?

Co ztrácím? Příteli, vlastním vše, co jsem kdy dostala. Ať bych šla kamkoli, tohle moje štěstí půjde vždy se mnou - bude mým domovem. Řekni mi, čím to je, že jsi tak jemný, štědrý a dobrý ve svém milém dopise? Uprostřed kruté a ledové zimy - krev mi zahřívají sluneční paprsky! Čeho se mi nedostává? Ach, pokud nejsem s Tebou, nedostává se mi božího požehnání...

Psáno v Mnichově, za deště, kdy mezi snem a bděním má duše přizvukovala větru a nepohodě. Bettina"

Drahý synovče, jistě jsi poznal, že tento krásný milostný dopis napsala 18. června 1807 Elisabeth Brentano, tehdy dvaadvacetiletá, svému důvěrnému příteli Johannu Wolfgangu Goethemu. Co na tom, že byl o 36 roků starší - měla ho ráda a to stačilo tehdy a stačí to i dnes. Měj tedy rád i tu svou Katku a brzy poznáš, že jsem Ti neporadil špatně.

Se srdečným pozdravem Tvůj strýc Hippolyt.


Další články tohoto autora:
Petr Kersch

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku