Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 25.7.2005
Svátek má Jakub




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Asimilátor, Deratizátor, Terminátor a Buldozer
 >SPOLEČNOST: Kupředu levá, zpátky ni krok
 >POLITIKA: Kdo zvyšuje ceny elektřiny
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Povodeň na zkoušku
 >SVĚT: Čínská ekonomika na vzestupu
 >ROZHOVOR: „Bojuji za mediální gramotnost“
 >POLITICKÝ CIRKUS: Mediální cvičení
 >PRAHA: Bolševici lákali k jízdě načerno
 >PRVNÍ ISLÁMSKÁ DYNASTIE: Umáyyovci
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se vyhnout blamáži
 >ZVĚROKRUH: Lev
 >GLOSY: Nápady Leonarda da Vinci
 >PENÍZE.CZ: Reforma v Německu a boj s nezaměstnaností naruby
 >SPOLEČNOST: Zavedení zdravotních knížek...
 >POLITIKA: Politici nezklamali - nejsou prostě lepší ani horší než ostatní

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
25.7. PRAHA: Bolševici lákali k jízdě načerno
Jiří Wagner

Minulý týden se objevily výzvy Socialistické alternativy Budoucnost a Socialistické solidarity, v nichž tyto levicové spolky vyzývaly občany hlavního města, aby se připojili k jejich čtvrteční akci - černé jízdě metrem mezi stanicemi Dejvická a Skalka a k podpisu protestní petice. Šéfové těchto levicových organizací tak chtěli vyjádřit svůj nesouhlas se zdražením jízdného v pražské hromadné dopravě. (KSČM je s petiční akcí podobného duchu ovšem předběhla.)

Snad by to mohla být i vcelku zajímavá a - jakkoli neúčinná - zábavná recese, kdyby se k ní připojilo víc lidí. Takhle se akce zúčastnilo pouze pět vedoucích funkcionářů prvního spolku a dva ze spolku druhého. Jaké však bylo překvapení, když později vysvitlo, že tito lidé - zvoucí občany k jízdě načerno - se při jízdě prokázali platnými jízdenkami nebo předplacenými legitimacemi! Tito kryptokomunisté se tedy zachovali jako obyčejní podvodníci a zatímco jiným vodu kázali, sami víno pili. Jak by se asi cítil člověk, který se na jejich akci nechal nalákat a skutečně by platnou jízdenku neměl? Jej by stíhal revizor pokutou, zatímco kazatelé-organizátoři by se tvářili jako by se nechumelilo? Nezbylo by mu než pokutu zaplatit a o organizacích se vznešeně znějícími názvy si pomyslet své, přičemž by mu bylo houby platné, že výrazy, jimiž by je častoval, by patrně nijak vznešené nebyly.

Když se ale člověk podívá na stránky obou spolků, je mu víceméně jasno - jeden protestuje proti kapitalismu, USA a NATO, druhý jakbysmet. Zatímco jeden chce "revolučně socialistickou stranu" a prohlašuje, že "vybudovat takovou stranu je možné pouze účastí ve skutečném dělnickém hnutí a aktivitou v masových organizacích pracující třídy – například v odborech", druhý by tu měl rád "jednotu pracujících v nezávislých a bojovných organizacích", tedy "bojovné odbory pod kontrolou pracujících". Zatímco Socialistická alternativa Budoucnost hlásá "kolektivní převzetí celospolečenského bohatství pracujícími a demokratické plánování", Socialistická Solidarita se již rovnou ohání Marxem...

Přestože obě organizace mají v názvu "socialismus", klidně by tam mohly mít "komunismus". Podíváme-li se na program Komunistické strany Čech a Moravy, najdeme tam totiž stejnou nenávist vůči kapitalismu, USA a NATO, jakou hlásají do světa její dvě prozatím nevýznamné odnože. Tyto dva spolky mají oproti KSČM jednu velkou nevýhodu, komunisté mají svůj program mnohem propracovanější a sofistikovanější, proto mohou nalákat tolik lidí, aby jim dali ve volbách svůj hlas - přestože myšlenky, program i samotná existence komunistických stran byly už dějinami odmítnuty stejně, jako se zdiskreditoval i nacismus či NSDAP.

Možná není tak vzdálena pravdě úvaha, že Socialistická solidarita a Socialistická alternativa Budoucnost jsou jen skrytými odnožemi Grebeníčkovy partaje, které mají za úkol nabádat občany k nespokojenosti s demokratickým zřízením. Zvyšovat celkovou naštvanost lidí se jim daří - ovšem to se daří úspěšně a bez nutnosti předložení smysluplné alternativy komunistům samotným. Na druhou stranu se jistě najdou lidé, kteří se rádi k jednomu ze dvou socialistických spolků přidají, neboť se stydí za svůj příklon k něčemu, co se nazývá slovem "komunistický". Netuší ale, že snaha svrhnout demokracii je vlastní všem těmto bolševickým organizacím bez rozdílu a že vůbec nezáleží na tom, jakým slovíčkem v názvu lidi matou.

Autor uznává, že zcela podpásová a, doufejme, irelevantní je jeho poznámka na závěr, přesto si ji nedokáže odpustit:
Už jen zkratky obou výše uvedených organizací mohou vzbuzovat nepříjemné reminiscence a měly by nás vést k zamyšlení - SS a SA(b)...



Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku