Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 26.7.2005
Svátek má Anna




  Výběr z vydání
 >TEROR: Že by z Londýna Londonistan, z Evropy Eurábie?
 >EVROPA: Vězení za hubičku
 >SPOLEČNOST: Podnikat za vlády ČSSD se opravdu vyplatí!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Čas změn
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Státní bordel
 >ARCHITEKTURA: Ten Černý zas provokuje aneb Nová zastávka v Liberci
 >POLITICKÝ CIRKUS: Pravý důvod k pýše
 >PRÁVO: O střetu zájmů, ústavních principech a nezávislosti soudců
 >NÁZOR: Až se probereme, bude už pozdě
 >PSÍ PŘÍHODY: Jdem na to, Barte
 >ESEJ: O věcech tajemných
 >ÚVAHA: Pravda? Ano, ale kdo ví, co pravdou jest?
 >GLOSA: Bambuča
 >ZOO PRAHA: Do zoo i v noci
 >PENÍZE.CZ: První vysvědčení pro Novou Evropu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
26.7. NÁZOR: Až se probereme, bude už pozdě
Valentin Štorkánek

Už považuji nepravosti, zločiny, nespravedlnosti a katastrofy za běžný folklór naší doby. Proto jsem se sám sobě podivil, jak se mnou zacloumaly dvě vlastně okrajové zprávičky ze sobotních novin. Podle jedné policisté před koncem školního roku odvlékli přímo ze školy dva prvňáčky a kvůli naprosté lapálii jim vyhrožovali "děcákem", když se nepřiznají. Informovat jejich rodiče se ani neobtěžovali. Státní zástupce policejní postup schválil a policisty za jejich ráznost pochválil. Druhá zprávička byla od Kájínkovy advokátky - v noci mu bachaři v pravidelných intervalech programově přerušují spánek.

Samozřejmě si nedovolím takovou nehoráznost, abych první případ přirovnal k Vyššímu principu a druhý k běžným bachařským praktikám z padesátých let. Jenom se mi v hlavě současně přemílají děsivě obludné výkony policie, státních zástupců i soudů, jejichž stručný výčet by zaplnil celé vydání Neviditelného psa. Vybavuji si, jak ministr vnitra Bublan odpověděl s chlapeckým úsměvem na výtku novinářů, že si policisté nevšímají opuštěných batohů v metru - "to se nedá nic dělat". Tentýž ministr je všemi deseti pro masové rozšíření odposlechů - jako by nevěděl, v jak zkorumpované zemi žijeme, navíc v zemi diletantů, kde policisté neumějí zadržet podezřelého a soudci propustí na svobodu obchodníky s bílým masem s takovým odůvodněním, že se i na leccos zvyklému "prostému" občanovi obracejí nejen panenky, ale i žaludek. V zemi, kde státní zástupce pochválí policisty za statečnost při zákroku proti šestiletým dětem.

Taky žijeme v zemi, kde senátní výbor vřele doporučí na funkci ústavní soudkyně tu Formánkovou, jejíž nelidský rozsudek musely zmírnit i tehdejší totáčové justiční orgány.

Třeba jsou to všechno jen marginálie. Možná jsem duševně chorý, když mě děsí vřelé díky, které prezident republiky vyslovil fašizujícím nacionalistickým uskupením.

Nic z toho, co jsem útržkovitě a nesouvisle nadhodil, ani nic dalšího z tohoto soudku nikoho nevzrušuje. A až se probereme, bude už pozdě. Vylučujete to? Poučíte mě v diskusi o obranných mechanismech?


Další články tohoto autora:
Valentin Štorkánek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku