Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 27.7.2005
Svátek má Věroslav




  Výběr z vydání
 >MROŽOVINY: Na druhý pohled
 >SPOLEČNOST: Náš nepřítel je v nás
 >SPOLEČNOST: Šesté nedožité výročí Impuls´99
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Moderní letiště jak má být
 >ÚVAHA: Evropa je spontánním řádem a nemůže se stát organizací
 >PRAHA: Šelmy vyběhly na trávník
 >POLITICKÝ CIRKUS: Případ zastřeleného nevinného
 >MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 1.)
 >FEJETON: Co se lze dočíst v milostném dopise
 >PSÍ PŘÍHODY: Srdeční záležitost
 >OSOBNOST: Básník bez úlev
 >ESEJ: O výchově
 >RECENZE: Váleční zajatci vypovídají
 >PENÍZE.CZ: Daňová reforma IV: opatrně, nebo rychle?
 >TEROR: Že by z Londýna Londonistan, z Evropy Eurábie?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
27.7. MÉDIA: Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989 (Část 1.)
Petr Žantovský

V příštích týdnech vám budeme na pokračování přinášet výňatky z knihy mediálního analytika Petra Žantovského Procházky minovým polem české žurnalistiky po r. 1989. Kniha vyšla před časem v nakladatelství Votobia pod titulem Hrobaři, ratlíci a čáryfukové. Na konec letošního roku je plánováno její druhé doplněné a upravené vydání.

Proč se procházeti minovým polem aneb Příručka zoufalcova

Každý člověk, není-li právě občanem Marsu, pacientem psychiatrické léčebny či obojím zároveň, přichází v různé častosti a periodicitě do styku s médii, nebo-li hromadnými sdělovacími prostředky. Od médií cosi očekává a též cosi dostává. Ne vždy je to totéž, ba spíše jde o souhru osudových náhod, sejde-li se ono očekávání a dostávání pod jednu střechu.

Média by měla sloužit občanovi. Měla by jej informovat o věcech jeho zájmu, zesnadňovat mu orientaci ve specifickém problému, a to právě tím, že mu dodají patřičnou sumu faktů, případně názorů či argumentů pro spoluvytváření názoru jeho. V ideálních případech se to děje, zejména týkají-li se příslušná média tak nerozporných a věcně ujednocených témat, jako je včelařství či mykologie. Horší je to v oblasti kultury a nejhorší ve sféře politické. Zejména zde se jedná o skutečné minové pole, kde se čtenář, divák, příjemce mediální informace prodírá nepřehlednou houští smyšlenek, nepravd, účelových dezinformací, jednostranné propagandy a agitace, která jej má zavést nikoli tam, kam potřebuje on, nýbrž tak, kam potřebují média a ti, kdo jim velí, kdo je ovládají, a nemusí to zdaleka vždy být majitelé listů či elektronických médií, jak uvidíme níže.

Tato příručka má pomoci každému zoufalci, který se vydává na trnitou cestu mediálním minovým polem a nechce šlápnout na rozbušku. Chce jej vybavit dostatečnou mírou informované skepse, která jej s větším nadhledem provede mediální buší k zelené oáze světlých zítřků a duševního zdraví.

Topografie minového pole

Svobodná demokratická společnost

Předmět našeho bádání, tedy působení médií na jedince a jeho rozmanité organizované pospolitosti, je životně závislý na co možná přesném vymezení prostoru, v němž se toto působení odehrává. Tímto prostorem je tzv. svobodná demokratická společnost. Pro její charakterizaci existuje řada definic. Jmenujme si ty nejčastější.

Definice 1.

Svobodná demokratická společnost je taková, v níž si každý může dělat absolutně vše, co se mu zlíbí, a to bez ohledu na to, koho všeho a jak moc tím omezuje. Tato definice vychází z anarchistické představy o absolutní svobodě pro všechny. Úskalím tohoto pojetí však je, že zatímco jedni si vybojují onu absolutní svobodu, druhé tím o jejich svobodu připravují.

Definice 2.

Svobodná demokratická společnost je taková, v níž jedni mají pravomoc absolutně svobodně o všem rozhodovat, zatímco druzí mají povinnost ty prvé absolutně ve všem poslouchat. Tato definice vychází z monarchistické, ale též socialisté (obě se liší jen tím, že těch monarchů je v druhém případě více - vláda, strana, junta atp.) představy o absolutní svobodě pro někoho, kdo nejlépe ví, co je nejlepší pro ty druhé, a proto si uzurpuje nárok absolutně svobodně toto "nejlepší" rozeznat, určit a realizovat. Ve svém důsledku mají definice 1. a 2. týž dopad: takto pojatá svobodná demokratická společnost není ani svobodná ani demokratická. Zůstává toliko společností, jež kromě pouhého součtu osob v této společnosti obsažených nemá ani ten nejmenší společný jmenovatel.

(Poznámka: Obě řečené definice se často prolínají, doplňují a spoluurčují svět, v němž je nám dáno přebývati. Obojí pojetí také často - téměř vždy - a často i dočasně vítězně - provází pokusy o ustavení a uplatňování svobody a demokracie, jaká plyne z definice č.3.)

Definice 3.

Svobodná a demokratická společnost je taková, v níž všichni jedinci v ní obsažení - občané - mají v míře dané svými sociálními, demografickými aj. kontexty a předpoklady jistý dosah na exekutivu, zákonodárství, soudnictví a jejich kontrolu. Tato definice je ideálem, k němuž se lidstvo dlouhodobě, často marně, snaží směřovat. Lze ji tedy užít jako jakési laboratorní prostředí pro naše další pozorování a bádání. Ovšem při neustálém vědomí faktu, že tento ideál neexistuje, nikde nikdy neexistoval a hned tak existovat nebude, protože to by takový ideál nesměli uskutečňovat lidé, ale Svatá Trojice nebo kvalitní computery, programované ovšem opět nikoli lidmi, nýbrž Svatou Trojicí.

Kontrola míry svobody a demokracie ve společnosti, její podoby, možnosti a mechanismy

Nejčastější, nejdosažitelnější a též s různou mírou efektivity využívané podoby kontroly stavu svobody a demokracie ve společnosti jsou následující:

- Stěžovné dopisy různým úřadům a úředníkům (presidentu republiky, premiérovi, ombudsmanovi, vedoucímu referátu čehokoli kdekoli, jakož i lampárně na Hlavním nádraží): Tato metoda nebývá účinná, neboť stěžovné dopisy občanů (v hantýrce jmenovaných institucí a úředníků nazývaných "věční kverulanti") skončí v koši (stížnosti konec prostý) či v šanonu někde hodně vysoko a vzadu (stížnosti konec sofistikovaný) - v obou případech bez odpovědi či s odpovědí ve stylu "nemáme", "nemůžeme", méně často pak "neumíme" či "nedokážeme". Vždy je však přítomna ona magická předpona "ne- .

- Veřejná kontrola uplatňovaná prostřednictvím médií, a to jak tištěných, tak elektronických či digitálních (internetu).

(Poznámka: Sama technologie, jakou média svou činnost realizují, není pro naše zkoumání důležitá, proto toto dělení opusťme a hovořme obecně o médiích. V případě, že technologie, kupř. elektronická, sehraje nějakou zásadnější věcnou roli, zajisté si toho povšimneme.)


Další články tohoto autora:
Petr Žantovský

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku